čtvrtek 23. května 2013

30. ledna 2012

Můj milý deníčku.

Kecy.
Nevím, proč jsem se, kurva, nechal přesvědčit k tomu, abych si na seznam novoročních předsevzetí zařadil i návštěvu psychologa.
Chci říct...
Jo, Soheie deportovali před víc než rokem, já se sesypal a doteď jsem se z toho pořádně nevzpamatoval, ale to, sakra, není důvod hned se hnát pro nějakou odbornou pomoc, ne?!
Už mám toho plný zuby, všech těch terapií. Kvůli chlastu, kvůli drogám, kvůli depresím.
Tehdy jsem je potřeboval, teď ne.
Zkurvenej Matti.
Přísahám, na žádný terapii mi neřekli, abych si začal psát DENÍK.
"Kvůli zachycení vašich pocitů, za dva týdny přijdete a probereme to!"
Nechci to probírat. NECHCI.
Nenávist k mýmu bratrovi je moje soukromá věc!
A krom toho stejně vím, že ten zkurvenej deník psát NEVYDRŽÍM. Znám se.
Ani nevím, co bych sem psát měl.
No...
Ale aspoň jsem si na to koupil tenhle hezkej růžovej sešitek. Ať se na to dá aspoň koukat, když už nic jinýho...

Žádné komentáře:

Okomentovat