čtvrtek 23. května 2013

4. února 2012

Fajn, neseru na to. Ale dneska si to odbudu už ráno, protože...

No, večer jdu s Japou ven, a nechci bejt uřvanej a celkově absolutně v prdeli. Protože Japa by se ptal, musel bych mu to vysvětlovat, řval bych zase a vůbec bych si ten večer neužil, a já si CHCI užít, kurva.
Protože mě už nebaví jen sedět doma a fňukat.
A pak mám další důvod, proč psát už ráno. Protože ráno mám kafe, který mě v případě nutnosti trochu nabudí, přeslazený kafe s hektolitrem mlíka, a k tomu cigaretu nebo dvě.
Nepomůže to úplně, ale aspoň TROŠKU.
Tak jo. Mám prej psát, jak to se mnou a Soheiem bylo.
No, po tom prvním sexu jsme se rozhodli, že zatraceně zvolníme. Že budeme chodit na rande, povídat si, poznávat se. Nebudeme souložit.
Vydrželo nám to...
No, po prvním rande, který bylo prostě nádherný, večeře, sklenička, povídání a tak, skončil Sohei zevnitř opřený o dveře svého bytu a já mu vyšukával duši z těla.
Nedalo se zvolnit. Kurva, postavil se mi málem jen při pomyšlení na něj. Cejtil jsem se jako puberťák. Šíleně jsem se do něj zamiloval.
A bylo nám absolutně ukradený, že se domlouváme lámanou angličtinou, do který já občas plácnu něco finsky a on zase japonsky.
Doteď vím, jak se japonsky řekne 'přitlač!'.
Aby se neřeklo, 'miluju tě' umím taky.
Zatraceně, Soheiku, zlato...
 

Žádné komentáře:

Okomentovat