čtvrtek 23. května 2013

Manažer na útěku 1/29

Tak se držte, vážení. Startujeme...

Pokojem zvolna putoval pruh slunečního světla. Postupně dopadal na prázdnou postel, na ponožku zapomenutou na zemi, na velkou obálku na stolku u dveří...
Zhruba ve chvíli, kdy paprsek dospěl k použitému kondomu, který se válel vedle koše na odpadky, se ozvalo jemné zaklepání.
Není třeba říkat, že pokoj neodpověděl, neboť paprsek, postel, ponožka, obálka ani kondom nejsou schopni řeči. Proto se zhruba po minutě ozvalo další ťukání.
"Jonne, kurva!" ozvalo se vzápětí. "Spěcháme! Tímhle je v žádnym případě nevzbudíš!"
"Nechci, aby se polekali," sdělil hlas, náležející zřejmě klepající osobě. "Teda, Juha klidně, ale Tommi-"
Na dveře kdosi zabušil.
"Vidíš? Takhle se to dělá!"
"Ale to nesmíš, Nakki! Člověk se nemá budit tak náhle!"
"Což ti ve chvíli, kdy jsi se mnou ráno začal klepat, bylo naprosto ukradený, blondýnečko!"
"A proto se teď mstíš na mým bráchovi?"
"Ano, protože ty jsi už byl vzhůru!"
"Hele, kluci," ozval se třetí hlas, hluboký a vyvolávající obraz vznášejícího se dýmu. "Nezdá se vám to celý divný? Obvykle budí Tommi nás!"
"Proboha, co když se mu něco stalo?!"
"Jonne, buď tak laskav a nehy-"
"Co když ho Juha přivázal k posteli a zneužil, a Tommi pak spáchal sebevraždu?!"
"Takový štěstí by nás nikdy nepotkalo."
"A dost! Já jdu dovnitř!"
"Myslíš, že není-"
Dveře pokoje se rozletěly dokořán a velmi rozrušený blonďák, který jimi vpadl do místnosti, teď přelétl celý prostor rychlým pohledem.
"Oni tady NEJSOU!" konstatoval vzápětí zjevnou skutečnost.
"Hele!" povšiml si Larry obálky, zvedl ji a otevřel. "Jsou tady dva dopisy..." ukázal dva složené listy papíru. Na jednom stálo úhledným, takřka zdobným rukopisem 'JONNE' (tento dopis byl vzápětí ukořistěn adresátem), na druhém byl poněkud obyčejnější nápis 'NEGATIVE (ten se během okamžiku přemístil do Nakkiho rukou).
"Negative," začal klávesák ihned předčítat. "Včera jsem slyšel váš rozhovor. Usoudil jsem, že máte pravdu. Proto přímo odsud ODJÍŽDÍM NA DOVOLENOU NA HAVAJ?!"
"Já to věděl!" zapálil si Larry pohotově uklidňující cigaretu.
"Jako omluvu jsem vám na zpáteční cestu zařídil letenky první třídy," pokračoval Nakki. "Ať je Jonne na letišti vyzvedne, rezervace je na jeho jméno. Juhu nehledejte, jel se mnou. Váš milující manažer Tommi. P.S. Právě teď vás nejspíš napadlo, že jsem se odjezdem s Juhou přiznal k tomu, že ho od prvního okamžiku miluju, a že jsem si to s ním rozdával celou noc, v čemž hodlám na Havaji pokračovat. I kdyby nenapadlo, přesně to je pravda. P.P.S. Ano, MYSLÍM to vážně. P.P.P.S. Jonne, ta věc, co dělá s jazykem, je prostě NEUVĚŘITELNÁ!"
"Žvaníš!" vytřeštil Larry oči.
"Ne, Juha fakt umí parádní věc s jazykem..." odpověděl Jonne a rozložil svůj list papíru. "Má krásná panno. Jsem si jistý tím, že skutečnost, že tě opouštím, je pro tebe menším šokem než ta, že je to kvůli tvému bratrovi. Inu, můj blonďatý krasavečku, život jde dál. Jsem si jistý, že se přes to přeneseš během několika málo minut, a ve chvíli, kdy si za mě najdeš adekvátní postelovou náhradu, si na mě už ani nevzpomeneš. Pokud tě to do tvého hledání povzbudí, jsi jeden z nejlepších milenců, jaké jsem kdy měl. Tvůj drahý Juha."
"No..." zamrkal Nakki. "Tak to je teda bomba. Co teď?"
"Teď?" zopakoval Jonne. "Řekneme to zbytku a vyrážíme na letiště. Máme první třídu, kluci!"
Načež blonďák vystřelil z pokoje.
Larry potáhl z cigarety a otočil se k Nakkimu.
"Mám pocit, že mu to ještě tak úplně nedošlo."
"Nejspíš," pokýval Nakki. "Na druhou stranu, mně to snad dojít ani NECHCE."
 

Žádné komentáře:

Okomentovat