Následujícího rána v sedm nula nula
Na dveře Jonneho chatky, která hrdě nesla číslo jedna, kdosi zaklepal.
Jonne, který si v první chvíli tak zcela neuvědomil, kde se nachází, měl v úmyslu převalit se na druhý bok a člověka, který ho vyrušil ze spánku, prostě ignorovat, ale pak uslyšel ženský hlas.
"Marko! Kdybych tušila, že je míníš budit takhle, nikdy tě to nenechám dělat! Jestli hodláš takhle pokračovat, budu tě nucena přeřadit na jiný úkol!"
"N-ne, madam!" odvětil spěšně Marko. "Já to zvládnu."
"Předveď mi to!" štěkla Ansa.
Jonne se posadil na posteli, dokonale probuzený, a zaskučel. Takže to nebyla jen noční můra.
Ozvalo se hlasité zabušení na dveře.
"Liimatainen!" křikl nepříliš přesvědčivě Marko. "Vstávat! Snídaně je za deset minut!"
V zámku cvakl klíč.
"A zkontroluj, jestli je vzhůru!" rozkázala Ansa.
Dveře se otevřely a Marko nakoukl dovnitř.
"Vstávat, blonďáčku," usmál se.
"A musím?" popotáhl Jonne.
"Pokud nechceš, aby sem vletěla Ansa..."
"Marko!" vřískla právě zmíněná manažerka.
Markova tvář zmizela a dveře se zabouchly.
"Je vzhůru, madam!" nahlásil asistent.
"Výborně! Stejný postup opakuj i na ostatních chatkách!"
"Ano, madam."
Jonne se velmi pomalu zvedl z postele. Uslyšel bušení na dveře chatky číslo dvě, té, ve které přebýval Jann.
Blonďák si svlékl tepláky, ve kterých spal, a oblékl si fádně černé trenýrky, zcela obyčejné džíny a odporně staromódní tričko. Na chvíli zauvažoval nad tím, jestli se rovnou neoběsí na opasku od kalhot, ale pak mu došlo, že všechny jeho blýskavé opasky jsou pod zámkem v autobusu.
Zhruba v okamžiku, kdy Jonneho myšlenky doputovaly k tomuto bodu, se táborem rozlehl zoufalý výkřik svědčící o tom, že Sir Christus byl již probuzen a zjistil, co si bude muset vzít na sebe.
Jonne vzdychl, obul si černé boty a vyšel z chatky.
Na dveře Jonneho chatky, která hrdě nesla číslo jedna, kdosi zaklepal.
Jonne, který si v první chvíli tak zcela neuvědomil, kde se nachází, měl v úmyslu převalit se na druhý bok a člověka, který ho vyrušil ze spánku, prostě ignorovat, ale pak uslyšel ženský hlas.
"Marko! Kdybych tušila, že je míníš budit takhle, nikdy tě to nenechám dělat! Jestli hodláš takhle pokračovat, budu tě nucena přeřadit na jiný úkol!"
"N-ne, madam!" odvětil spěšně Marko. "Já to zvládnu."
"Předveď mi to!" štěkla Ansa.
Jonne se posadil na posteli, dokonale probuzený, a zaskučel. Takže to nebyla jen noční můra.
Ozvalo se hlasité zabušení na dveře.
"Liimatainen!" křikl nepříliš přesvědčivě Marko. "Vstávat! Snídaně je za deset minut!"
V zámku cvakl klíč.
"A zkontroluj, jestli je vzhůru!" rozkázala Ansa.
Dveře se otevřely a Marko nakoukl dovnitř.
"Vstávat, blonďáčku," usmál se.
"A musím?" popotáhl Jonne.
"Pokud nechceš, aby sem vletěla Ansa..."
"Marko!" vřískla právě zmíněná manažerka.
Markova tvář zmizela a dveře se zabouchly.
"Je vzhůru, madam!" nahlásil asistent.
"Výborně! Stejný postup opakuj i na ostatních chatkách!"
"Ano, madam."
Jonne se velmi pomalu zvedl z postele. Uslyšel bušení na dveře chatky číslo dvě, té, ve které přebýval Jann.
Blonďák si svlékl tepláky, ve kterých spal, a oblékl si fádně černé trenýrky, zcela obyčejné džíny a odporně staromódní tričko. Na chvíli zauvažoval nad tím, jestli se rovnou neoběsí na opasku od kalhot, ale pak mu došlo, že všechny jeho blýskavé opasky jsou pod zámkem v autobusu.
Zhruba v okamžiku, kdy Jonneho myšlenky doputovaly k tomuto bodu, se táborem rozlehl zoufalý výkřik svědčící o tom, že Sir Christus byl již probuzen a zjistil, co si bude muset vzít na sebe.
Jonne vzdychl, obul si černé boty a vyšel z chatky.
Žádné komentáře:
Okomentovat