O patnáct minut později, jídelna
Jann Wilde se rozhlédl kolem sebe. V jídelně už se nacházelo kompletní osazenstvo tábora. Poslední, Tender, si právě ke stolu nesl snídani. Snídani, ano...
Jann se nezúčastněně zadíval na plátek žitného chleba namazaný tenkou vrstvou margarínu, zelené jablko a hrnek slabého černého čaje s cukrem. Copak si Ansa vážně myslí, že potřebuje zhubnout? Že kdokoliv z nich potřebuje...
pohled mu uhnul stranou, k Ardému. Dobře, tomu to nemůže uškodit. Ale zbytek...
Jann usrkl jen vlažného čaje a vzal do ruky chleba. Oči mu klouzaly po všech přítomných, zatímco pomalu žvýkal svou snídani.
Jak už bylo zmíněno, byl tu Ardé. Ten, zejména poté, co s ním na toto téma Ansa prý včera vedla velmi živou debatu, zrušil protestní hladovku a teď se prostě snažil co nejnenápadnějším možným způsobem snídat.
Vedle Ardého před chvílí dosedl Tender. Momentálně řešil problém s tím, že jeho vlasy, normálně upravené do charakteristického účesu, si teď, když Tender neměl přístup k lakům a tužidlům, začaly užívat znovunabyté svobody, což se projevovalo zejména jejich věčným snažením co možná nejvíc znepříjemnit Tenderovi život, především neustálým padáním do bubeníkových očí.
Jann se nervózně ošil. Jakkoliv se snažil, nemohl se v tom oblečení cítit dobře. Tričko ho u krku škrtilo a vzadu ho kousala cedulka. Nemluvě o džínách, které mu v pase byly těsnější, než se mu zamlouvalo. Jann si poposedl a dál se díval kolem sebe.
Nakki s Jayem se zdáli být poměrně v klidu. Jen Nakki, který obvykle přece jen vykouřil o něco víc cigaret než Jay, si teď kvůli nedostatku nikotinu okusoval nehty.
To Larry na tom byl podstatně hůř. Byla z něj málem troska. Oči bez výrazu, jimž na děsivosti dodávaly velké tmavé kruhy, kterými byly lemovány, třeštil před sebe, zatímco ve svalech mu průběžně nekontrolovatelně škubalo. Dýchal jen přerývavě a znatelně se třásl. O snídani před sebou nejevil ani ten nejmenší zájem.
Jann přesunul pohled od té nesmírně smutné scény a do zorného pole mu vklouzl Ville Liimatainen. Ten o své jídlo sice zájem jevil, ale ne v tom slova smyslu, jaký by většina lidí očekávala. Ville totiž držel v ruce lžičku ze svého čaje a jejím držadlem vyškrabával do margarínu malá srdíčka a písmenka 'A'. Občas po sobě zahladil stopy, jen aby vzápětí vyzdobil chleba novým uměleckým dílem. Právě teď tvořil ozdobný nápis 'Lady Alexandra Liimatainen'. Jann zavrtěl hlavou. Snad ani pohled na Larryho nebyl tak smutný.
Jannovy oči sklouzly k dalšímu obrazu u stolu. Antti, který seděl na Christusově klíně. Obě hrdličky se k sobě tiskly. Občas si vyměnily polibek. Vynahrazovali si to, že v noci spolu být nemohli, tak intenzivně, že Christus možná i chvílemi zapomínal na to, jaké oblečení má teď vlastně na sobě.
Na rozdíl od Jonneho. Ten momentálně vypadal jako kočka, kterou zkusíte nacpat do oblečku. Věčně se drbal, tahal za své tričko a všeobecně se ošíval. Zároveň bylo zcela jasné, že postrádá své blýskavé doplňky. A bez nalíčení byla jeho tvář tak bledá...
Způsobem, který Janna zvláštně... přitahoval...
Když se místností rozlehl Ansin hlas, Jann byl málem vděčný.
"Pánové!" křikla manažerka.
Všechny oči v místnosti (krom těch Larryho) se na ni upřely.
"Dovolte mi, abych vás seznámila s dnešním denním plánem," pokračovala Ansa. "Markkula!"
Larry se ani nehnul.
"Cigaretky..." špitl pouze.
Ansa protočila panenky a rozhodla se vyložit plán i bez kytaristovy pozornosti.
"Pánové," řekla tedy. "Asi se k vám již doneslo, že teplákové soupravy, jejichž dodávka se poněkud zpozdila, by sem měly dorazit během zhruba... hodinky."
"Jak se to k nám mělo donýst?" zamrkal Nakki.
"Neslyšel jsi ji ječet do telefonu?" ušklíbl se Jay.
"TAKŽE!" štěkla Ansa. "Nyní máte zhruba půl hodiny na ranní hygienu! Poté nastoupíte sem a vyčkáte na můj příchod! Teplákové soupravy-"
"Budeme si moct vybrat barvu?" přihlásil se Christus.
"Samozřejmě..." zavrčela Ansa, "že ne."
"Takže jsi ji už vybrala, co?" frkl Christus.
"Ano, vybrala," přisvědčila Ansa.
"Je černá, co?" pozvedl Christus obočí.
"Nikoliv," odvětila Ansa. "Tmavě modrá."
Christusova tvář, na které se před okamžikem rozhostil radostný výraz, znovu potemněla.
"Super. Ještě horší možnost. Horší byla už jen jedna!"
"Ehm, madam," odkašlal si Marko. "Ty soupravy přece můžou dodat jen v tmavě... zelené..."
Christus bolestně zavyl.
"To byla ta jediná horší možnost," pokýval Jann, zatímco se snažil neztratit klidnou tvář. Byl marnivý, ano, ale rozhodně se nemínil snížit na Jonneho či Ardého úroveň a hlavou mlátit do stolu, případně rvát si vlasy. Jakkoliv měl chuť dělat oboje najednou.
"Na vaše názory jsem se neptala!" odsekla Ansa. "Až teplákové soupravy dorazí, každý z vás si vezme tu v odpovídající velikosti, převlékne se do ní a nastoupí na prostranství před chatkami, kde na vás budu čekat. Na úvod si společně půjdeme oběhnout kolečko kolem jezera! Poté bude následovat několik dalších fyzických aktivit, vaření oběda a odpoledne, po umytí nádobí, povedeme debatu o vašem stylu oblékání a vašem chování na veřejnosti! Otázky?!"
"Říkalas běhat?" přihlásil se Jonne.
"Ano, říkala!" rozkřikla se Ansa.
Místností se rozneslo sborové nespokojené mumlání. Jen Jann se culil.
Aspoň něco se mu tady bude líbit...
Žádné komentáře:
Okomentovat