O osmdesát čtyři minut později, běžecká trať kolem jezera
Po cestě běželo jedenáct lidí, z nichž pouze dva vypadali na to, že se v příštím okamžiku určitě nezhroutí. Jeden člověk dával najevo, že má VŮLI nezhroutit se. Zbytek se držel na nohou patrně už jen nějakým zázrakem.
A teď, zhruba deset minut po vyběhnutí, se jedna postava zhroutila k zemi.
"STOP!" štěkla Ansa, ta s VŮLÍ nezhroutit se, když si tuto skutečnost uvědomila. "Mar... Markkulo!"
"Jděte dál..." zasípal Larry. "Ponechte mě... osudu..."
"To by se ti líbilo," odsekla Ansa. "Ani omylem! Vstát!"
"Nikotin!" vztáhl Larry dramaticky ruku k nebi. "Potřebuju NIKOTIN! Bez něj moje tělo nefunguje!"
"Markkulo..." zavrčela Ansa. "Celou levou ruku máš polepenou nikotinovejma náplastma!"
"Tomu přece NEMŮŽEŠ říkat nikotin!" zvedl Larry hlavu.
"Je to stejnej nikotin jako v cigaretách!"
"Jo?" zamrkal Larry.
Následně si vyhrnul rukáv a z kůže odlepil jednu z četných nikotinových náplastí, které byly jediný způsob, kterým mu Ansa dovolila bojovat s nedostatkem této životně důležité látky. Larry vzal náplast a pečlivě ji stočil do tenké ruličky. Následně z kapsy vytáhl zapalovač a pokusil se konec náplasti zažehnout.
"A já myslela, že samotný zapalovač nebude na závadu..." vzdychla Ansa. "Markkula! Odevzdat zapalovač! A OKAMŽITĚ uhasit tu zatracenou náplast!"
"Nikotin!" zakňučel Larry, který bohužel už poznal, že ze srolované náplasti nemůže dým dostat běžným způsobem, pročež se teď pokoušel stoupající kouř inhalovat.
"MARKKULA!" vřískla Ansa.
Larry vzlykl a upustil srolovanou náplast na zem. Pak do Ansiny nastavené dlaně vložil zapalovač.
"Larry!" vytřeštil Nakki oči. "Já tě nepoznávám!"
"Markkula moc dobře ví, že pokus o vzpouru by znamenal další kolečko kolem jezera!" usmála se Ansa.
"Vím?" zamrkal Larry.
"Teď už víš," odtušil Jann. "Tak poběžíme dál?"
"Ne," rozhodla Ansa. "Vyhlašuju... pětiminutovou pauzu."
"Sláva!" vykřikl Jonne a nechal tělo volně dopadnout na zem.
"Ale ANSO!" zakňučel Jann. "Vždyť jsme se sotva rozeběhli!"
"Zatraceně, ty ses ani nezapotil!" vytřeštil Jay oči.
"A proč bych jako měl? Běželi jsme jak šneci," frkl Jann a mimoděk začal netrpělivě poskakovat na místě. "Na co se tak koukáte? Já běhám! V Tampere, ze svý vlastní vůle a RÁD!"
Jonne sklonil hlavu a z úst se mu vydral tichý povzdech.
"Tak víš co?" otočila se Ansa vztekle na Janna. "Když tě to běhání tak baví, můžeš si odteď vždycky dávat DVĚ kolečka namísto jednoho!"
"FAKT?" rozzářil se Jann.
"Bože, on to myslí vážně!" vytřeštil Christus oči.
"Ten chlap je magor..." zavrtěl Ville hlavou.
"Já vím. Není úžasnej?" kousl se Jonne do rtu.
"Co prosím?!" štěkla Ansa. "Úžasnej?"
"Jak úžasnej? Já řekl úděsnej!" prohlásil rázně Jonne.
"Ach tak. To je v tom případě v pořádku," kývla Ansa. "Wilde?"
"Ano, madam?" poskočil nedočkavě Jann.
"Doběhnout tohle kolečko a oběhnout další. Poklusem v klus! Pohyb, Wilde!"
"Provedu, madam! Děkuji, madam!" zasalutoval Jann a radostně odběhl.
Ansa sledovala, jak zpěvák mizí za blízkou zatáčkou. Zatraceně, další věc, se kterou při plánování tohohle malého výletu nepočítala.
"Anso?" ozvalo se pod ní.
"Ano, Liimatainene?" odsekla Ansa, aniž by se na na zemi ležícího Jonneho otočila.
"Proč Wilďákovi říkáš Wilde a nám jen reálnejma příjmeníma?" položil Jonne svou otázku.
"To je prosté, Liimataineníčku. Ačkoliv jsem prohledala VEŠKERÉ Tommiho papíry, které se týkaly Janna Wilda a členů jeho skupiny, jejich REÁLNÁ jména jsem v nich prostě nenašla..."
Žádné komentáře:
Okomentovat