Jannovo extra kolečko
Nehledě na to, jak moc velkým magorem se tím stal v očích ostatních, si Jann své povolení k proběhnutí se náramně užíval. Právě dokončoval první kolečko a vracel se na prostranství před chatkami. Pomalu se začínal potit a zadýchávat a jeho tváře nabíraly lehce růžový odstín.
Právě ve chvíli, kdy běžel kolem chatky číslo pět, se dveře oné chatky otevřely a vyšel z nich Marko. Asistent vrhl na Janna zmatený pohled. Jann doběhl k němu a zastavil.
"Ty jsi tu... první?" zeptal se nejistě Marko. "A... Ansa?"
"Plácá se se zbytkem někde vzadu," mávl Jann rukou směrem přes jezero. "Ale já běžím ještě jednou!"
"A to jako DOBROVOLNĚ?!" zhrozil se Marko.
Jann protočil panenky.
"A co děláš ty v... Nakkiho chatce?"
"Jayově," opravil ho Marko.
"Co děláš v Jayově chatce?" modifikoval svou otázku Jann.
"Nesl jsem mu část toho porna, než Ansa dorazí. A pod koberec jsem mu schoval klíč od chatky. Mimochodem, ty máš svůj klíč u sebe pod nočním stolkem."
"Klíč od chatky?" vytřeštil Jann oči.
"Jo, Antti s Christusem ho přímo vyžadovali. Tak mě napadlo, že vy byste se v noci taky třeba rádi dostali ven..."
Jann se zamyslel. A když se mu v hlavě uhnízdil obrázek toho, jak na tvrdé posteli s hrubou přikrývkou souloží s bledým a křehkým Jonnem Liimatainenem, musel Jann uznat, že Marko neměl až tak mizerný nápad.
"A moje tělový mlíko?" zeptal se ještě.
"V kufru, tváří se jako druhej sprchovej gel. A lubrikant jako druhý balení cestovního šamponu."
"Marko, asi tě miluju."
"To budete všichni," pokýval Marko.
"No nic," poskočil Jann. "Měl bych běžet dál."
"Víš, kdybys chtěl, můžeme předstírat, že se ti tu udělalo zle a musíš odpočívat."
"Ale já CHCI běžet. Nikdo mě nechápe!"
"Tak to máš naprostou pravdu, Jannie."
Jann se otočil a rozeběhl se k okraji lesíku na vzdálenějším konci prostranství.
Vesele klusal po cestě vinoucí se mezi stromy, dýchal nádherně čistý vzduch, naslouchal cvrlikání ptáčků a všeobecně si užíval pohyb v krásném prostředí.
Zhruba v polovině trati se ho začala pomalu zmocňovat únava. Krev se mu hrnula do hlavy a dech se začínal krátit. Ale Jann nemínil zvolnit. Naopak, teď se mu to teprve začínalo líbit.
Dál klusal a klusal. A uvažoval, jestli ostatní už dorazili k chatkám. Pravděpodobně ano.
Právě ve chvíli, kdy si v duchu říkal, že tak dlouho jim doběhnutí trvat nemohlo, Jann Wilde o něco zakopl.
Žádné komentáře:
Okomentovat