čtvrtek 23. května 2013

Manažer na útěku 18/29

Tak o koho si Jann rozbil tlamičku?

Larry Love si jen tak ležel na zemi, přímo za zatáčkou, za kterou nebylo vidět, a z úst mu kolmo k zemi trčela cigareta.
Nikoho nerušil a nikoho neobtěžoval.
A najednou ucítil prudké kopnutí do žeber, uviděl, jak se nad ním mihnul jakýsi stín, a uslyšel velmi hlasitě vyřčenou nadávku. Když se vzápětí podíval vlevo, Jann Wilde se právě škrábal na nohy.
"Au!" konstatoval Larry. "Nemůžeš se koukat, kam šlapeš?"
"Larry?!" přimhouřil Jann oči. "Promiň, ale to TY se tady válíš uprostřed cesty!"
"Ansa říkala, ať se ani nehnu," pokrčil Larry rameny a dál se věnoval své cigaretě.
"Ansa?" rozhlédl se opatrně Jann.
"Už s ostatníma běžela do tábora," mávl Larry rukou. "Myslíš, že bych si snad jinak zapálil?!"
"A tebe tady nechala?" podivil se Jann.
"Ehm, jo?"
"Proč?"
"Běželi jsme," potáhl Larry z cigarety. "Najednou sebou Ville seknul na zem. Jasně, že to hrál. A já se mu chtěl vyhnout. A u toho jsem si zvrtnul kotník."
"Ach... tak..."
"Jo," pokýval Larry. "Přesně tak."
"Ostatní tě musí nenávidět," konstatoval Jann.
"Dost možná," uznal Larry.
"A to tě tady Ansa míní jen tak nechat, nebo co?"
"Ale kdepak. Řekla, ať se ani nehnu, že Marko pro mě přijede loďkou. Břeh je jen skrz to křoví."
Jann se na něj podezřívavě zadíval.
"A to cígo jsi vzal kde?"
"Marko mi jich ráno pár dal." Larry obřadně odložil nedopalek. "Tak, tahle byla poslední. Myslíš, že mi Marko nějaký schoval do chatky?"
"Určitě."
"Výborně. Tak jen pěkně utíkej dál. Já už si počkám na Marka."
Jann pokrčil rameny a vydal se k táboru. Už jen kousek. A Ansa se zbytkem tam už určitě bude. Na setkání s manažerkou se Jann ani v nejmenším netěšil.
Když vbíhal na prostranství mezi chatkami, Ansa díkybohu právě vcházela do jídelny. U ucha měla telefon a zdála se velmi rozčilená, aspoň podle toho, co Jann stihl postřehnout. Zbytek osazenstva tábora (krom Marka, který byl právě na cestě na loďce přes jezero) se v nejrůznějších polohách rozvaloval poblíž břehu. Konkrétně se téměř vždy jednalo o polohu, do které dotyčný dopadl ihned po doběhnutí. Jen Antti zjevně počkal na to, až se Christus svalí na zem, aby mohl svojí hlavou spočinout v jeho klíně. A Jannově pozornosti nemohl ujít fakt, že Nakki leží tváří dolů.
"Ahoj," pozdravil Jann, když doklusal ke skupince.
"Nazdar, aktivko," frkl Jonne. "Jak sis zaběhal?"
"Ale no tak, zlato," zamračil se Jann. "Přece by ses na mě nezlobil."
"A o co?!" odsekl Jonne.
"Blonďáčku..." naklonil Jann hlavu. "Nebuď takovej."
"Jsem prostě to, co jsem!" založil Jonne ruce na prsou a zatvářil se nadmíru povýšeně.
"Zatraceně špatná herečka?" pozvedl Jann obočí.
"PROSÍM?!" vyjekl Jonne. "Wilde, to jsi neřekl!"
Než Jann stihl odvětit, že řekl, ke skupince dorazila Ansa.
"Fajn. Doktor se na Larryho nohu přijede podívat tak za hodinku. Nazdar, Wilde. Kokkonene, okamžitá otočka. A vůbec, koukejte všichni vstát. Jdete vařit oběd!"

Žádné komentáře:

Okomentovat