čtvrtek 23. května 2013

Manažer na útěku 28/29

Ansa je z cesty... Tak co bude dál?

Toho večera na prostranství před chatkami
Jay se natáhl, vzal ze stolku další plechovku piva a zabořil se zpět do lehátka.
"Páni, to je pohodička..." zavrněl. "Tady se mi fakt líbí!"
"Najednou," zasmál se Nakki.
"Pořád mi vrtá hlavou, jak je možný, že ve VÝCVIKOVYM táboře je dostatečný množství plážovejch lehátek," zamračil se Jann.
"Tak to vážně netušim," zívl spokojeně Jonne. "Ale je fajn, že tu jsou."
"Dědeček to tu občas mezi táborama tak nějak pronajímal," sdělil Antti, který své lehátko nevyužíval, neboť se raději uvelebil na klíně svého partnera.
"Měl by dělat JEN to," kousl se Christus do rtu. "Dokážu si představit jet sem jen tak na dovolenou... Na těch postelích se přímo ÚŽASNĚ souloží."
"Souloží? Nedá se na nich pořádně ani SPÁT!" frkl Larry, odhodil nedopalek cigarety a okamžitě si zapálil novou. "Nedokážu si představit, že na tom mám ještě šukat!"
"Fakt by ses divil," zadíval se Jonne svůdně na Janna. "Má to zvláštní kouzlo. I když, to je dost možná partnerem..."
"Nechte toho!" vykřikl Ardé, když se k sobě Janna a Jonne naklonili přes opěrky svých lehátek a začali se vášnivě líbat.
"Žárlíš..." poznamenal Tender. "Ale no tak, Wilďáka jsi přece už oblíbal."
"Neříkej, že žárlím!" zavrčel Ardé.
"Nehádejte se, nebo vás OBA vyrazím!" frkl Jann a natáhl se zpátky na své lehátko. "Kdy vlastně plánujeme návrat domů? Jakkoliv se mi tu líbí, rád bych zpátky do CIVILIZACE."
"Vidím to na zítra," odvětil Antti.
"A proč ne dneska? Ansa chrápe, v buse by byl klid..." vzdychl Larry. "A já bych mohl spinkat ve svý postýlce a u svý MANŽELKY!"
"Až na to, že klíče od autobusu jsou schovaný v sejfu s našima mobilama. A my nemáme kód," připomněl Jay.
"Berte to takhle," zaculil se Jonne. "Máme svoje hadříky, kosmetiku, cigarety, alkohol, porno..."
"Ale jen proto, že to neodnesla do autobusu," poznamenal Antti.
"Ne. Protože neměla poskoka, co by to tam odnes za ni," opravil ho Christus.
"Vážně štěstí," souhlasil Tender. "Bez laku na vlasy bych už fakt nejspíš umřel!"
"Udusily by tě vlasy?" pozvedl Ardé obočí.
"Nezačínejte zas!" varoval je Jann. "Nebo-"
"Ehm, pánové?" ozvalo se hned vedle zpěvákova lehátka. "Večeře je hotová. Tak pokud máte ještě zájem, můžete se přesunout do jídelny."
"Výborně!" vyskočil Antti z Christusova klína. "A co nakonec máme?"
"Ryby, salát, brambory, steaky, hranolky..." vypočítával Marko. "Plus jsem uvařil kafe a upekl nějaký muffiny, kdyby někdo chtěl i dezert. Věřili byste tomu, že tady byla forma na muffiny?"
"Ach, Marko," zavrněl Jann. "Ty jsi prostě úžasnej!"
"Díky, Jannie," začervenal se Marko. "Chtěl jsem vám jen poděkovat za to, že jste mě dostali ven."
"To my museli," mávl Jann rukou. "Dostal ses tam naší vinou, ne?"
"Wildíku, nežvaň a pojď jíst!" zaculil se Jonne. "Ale jo, Marko, jsi brouček. Chceš pusu?"
"Mám přítele!" vyjekl Marko.
"Ehm, a bude ti tvůj přítel nějak bránit v tom, abys mě odnesl na večeři?" ozval se Larry.
"Nemyslím," zavrtěl Marko hlavou a sehnul se tak, aby kytaristu mohl vzít do náruče.
"Jo, mimochodem!" křikl na bývalého asistenta bývalé manažerky Antti, který kvůli tomu zastavil na polovině cesty k jídelně, kde ho málem převálcovala většina zbytku osazenstva, a to včetně baskyaristova miláčka osobně. "Jestli ráno pustíš Ansu, tak si mě nepřej. A vzbuď nás tak kolem devátý, nejdřív!"
"A to mi nemohl říct v jídelně?" zamrkal Marko.
"To by zapomněl," mávl Jann rukou. "Jonne, blonďáčku..."
"Jo, jdeme. Ať nám aspoň něco nechají."
"No, nemusíme zvlášť spěchat," zazubil se Marko. "Nedal jsem dopředu zdaleka všechno, nechal jsem něco i v kuchyni. Můžete dostat to..."
"Marko?" zadíval se na asistenta Jann. "Jsi si jistej, že nechceš pusu?"

Žádné komentáře:

Okomentovat