Ani nevím, kdy mě Matti na ten svůj koncert vlastně pozval. Asi někdy v době, kdy se mu barva vlasů konečně vracela za tu ukrutně nepřirozenou, ale zatraceně sexy uhlově černou, ve chvíli, kdy se Matti zahlédl v zrcadle a i navzdory tomu, že proces barvení teprve probíhal, zřejmě usoudil, že jsem měl pravdu, a že takhle mu to bude prostě zatraceně slušet.
Možná to pozvání byl projev nějakého náhlého pocitu vděku (však mi měl být za co vděčný), dojem, že když mu teda zachraňuju vizáž, mohlo by mi to pozvání být jakousi odměnou.
A tak jsem se následujícího večera octnul v klubu, kde Matti hrál, u baru, ve společnosti jen sklenice piva. Naprosto nepovšimnutý, protože Zacky Nite skoro nikdy skoro nikoho nezajímá. Spousta lidí ani neví, jak vypadám. Nejsem prostě považovaný za velkou tamperskou hvězdu.
Upřímně, jsem za to docela rád, protože takhle jsem si ten koncert aspoň mohl důkladně užít. Jo, a nekradl jsem Mattimu pozornost, samozřejmě.
Vlastně... Nikdy jsem Mattiho pořádně neslyšel zpívat. Pokaždé, když jsem se mihnul někde, kde hrál, tak jsem se vážně jen... mihnul. Nebo jsem měl na práci jiné věci, než jen koukat na koncert. Nebo jsem byl maličko pod vlivem alkoholu. Prostě tak něco.
Teď jsem ale konečně poslouchal. A... Líbilo se mi, co slyším. Hodně líbilo.
A ty vlasy mu vážně až neslušně slušely.
Občas jsem se přistihl, že na něj koukám jako nějaká zasněná puberťačka. Zatraceně už.
Asi se mi líbil daleko víc, než jsem si byl doteď ochotný připustit. Nebo za to mohlo jen to zvláštní kouzlo, co jako by získal ve chvíli, kdy vyšel na pódium, a co ho dělalo mnohem přitažlivějším. A dokonce mu i v mých očích preventivně odmazalo ta kila navíc.
A asi nikdo si nedokáže představit ten pocit vítězství, když nějakou chvíli po koncertě přišel do klubu a ze všech lidí, ke kterým mohl vyrazit, vyrazil zrovna ke mně. Sedl si na vedlejší stoličku. A objednal si pivo.
"Tak co?" otočil se na mě, na tváři úšklebek. "Líbilo?"
"J-jo," řekl jsem a jen nepatrně se u toho zakoktal. "Moc dobrý, vážně. Hezký songy."
"Hm," zamračil se Matti. "Tak ti nevím, byla to upřímná pochvala, nebo jsi to řekl prostě jen proto, abys mi udělal radost?"
"Upřímná pochvala, samozřejmě!" prohlásil jsem dotčeně. "Byli jste skvělí! A ty vlasy ti hrozně sluší, mimochodem."
"Fajn," usmál se. "Hele, nebudeš třeba brzo taky někde hrát?"
"Co? Proč?!" vytřeštil jsem oči.
"No, tak..." pokrčil Matti rameny. "Třeba bych se na tebe taky zaskočil podívat, ne? Myslím, že jsem tě před lety hrát slyšel, ale jistej si nejsem, navíc teď máš určitě hromadu novýho materiálu, takže..."
"Ty bys..." polkl jsem. "Ty bys mě chtěl slyšet hrát?"
"No jasně," kývl. "Bylo by to fajn."
"Jo..." zaculil jsem se. "To bylo."
A i když jsem se vážně snažil ten výraz zamilované puberťačky z obličeje smazat co možná nejrychleji, myslím, že si toho všiml, i když to nedal najevo.
Chvíli zamyšleně upíjel svoje pivo, a pak se na mě najednou otočil.
"Hele, a mám tohle vůbec povolený?" zeptal se, a pro jistotu pozvedl svoji sklenici.
"Jednou za čas, proč ne," mrkl jsem. "Já už mám třetí, takže..."
"A budu si to muset nějak extra odcvičit?" naklonil Matti zkoumavě hlavu.
"No, pokud se to projeví na tvojí váze, tak by to asi bylo záhodno."
"Sakra."
"Jedno by se nemělo projevit. POKUD jsi jinak jedl správně."
"Ale SAKRA..."
"Hm. Tak mi něco říká, že zítra zase jdeme do posilovny, co?"
"A to jako musíme?" kousl se do rtu.
"Hele, špeky na břiše se za kytaru schovají, jasně..." ušklíbl jsem se. "Ale já myslel, že by sis třeba i někoho rád našel, a těžko můžeš s kytarou chodit na rande."
"Náhodou, po kytaristech všichni šílí, takže vzít si kytaru na rande by vlastně bylo docela-"
"Ve čtyři před fitkem. Buď přesnej."
"Ale Zacky..."
"VE ČTYŘI."
"A-ano, pane..."
Žádné komentáře:
Okomentovat