čtvrtek 23. května 2013

Osobní trenér 15/24

Dneska tu máme takovou malinkou a zcela zbytečnou odbočku... Ale vtipná zcela nepochybně bude, to zase jo...


"Myslím, že jsem ho asi už definitivně zabil."
Čekal jsem, že se Jann zarazí, nebo že aspoň trochu ztratí na tempu, ale s ním to ani nehlo. Ušklíbl se a běžel pořád stejnou rychlostí dál.
"Báječně," řekl. "Jak se ti to podařilo?"
"Hele, musíš vážně bejt tak zlej?" zamračil jsem se.
"Nemusím. Chci," zakřenil se. "Tak jak? Byla to sranda? Prosím, Zackoušku, řekni, že to aspoň byla sranda!"
"Jsi příšernej, Wilde," frkl jsem.
"No tak, co bylo?" vyzvídal Jann. "Omdlel? Zvracel? Zacky, mluv!"
"Nic takovýho," zavrtěl jsem hlavou. "I když, domů se sotva doplazil, to je fakt."
"Zase jsi ho nesl do schodů?"
"Ne, tentokrát tam vylez sám. Byl kratší čas na rotopedu, takže ho nohy ještě nesly."
"Tak proč mi tvrdíš, že jsi ho zabil, když jsi na něj byl ještě HODNĚJŠÍ?" ušklíbl se Jann.
"Nebyl."
"Ne?"
Zvolnil jsem tempo, jelikož jsem začal být až moc zadýchaný na to, abych mohl mluvit ve větách delších než pár slov. Jann se ušklíbl, ale zpomalil taky.
"Řeknu ti to takhle. Včera jsme se teprve důkladně vrhli na břišní svaly a paže."
"Ale ne, chudák Mikkonen..." pronesl Jann dramaticky. "Jak jen to mohl přežít?"
"Hele, kdybych tě nutil cvičit břicho tak, jak jsem ho nutil cvičit Mattiho, skučíš druhej den taky, za to ti ručím!"
"Skučel? Hodně skučel?" zakřenil se Jann.
"No, když mi někdy dopoledne volal, blekotal něco o tom, že se už hodinu přesvědčuje, aby vstal z postele, ale zatím se dokázal přesvědčit jen k tomu, aby zvedl ruku, vzal mobil a vytočil moje číslo."
"A jsi si jistej, že nepřehání?"
"No, vcelku jo. Když přehání, bejvá mnohem dramatičtější."
"Páni, ty jsi ho asi vážně naprosto odpravil. No to je úžasný..."
"Opakuju, kdybych tě donutil cvičit tak, jako jsem donutil jeho, jsi na tom naprosto stejně," frkl jsem.
"Kecy," odsekl Jann. "Já jsem na tom s fyzičkou dobře."
"S fyzičkou, ale co svaly, no? Náhodou, já nejsem slepej, vidím, že na břiše máš zase takovej malej špíček..."
"To teda NEMÁM!" zaječel Jann.
"Hele, nebuď zbytečně hysterickej, tolik jsem snad neřekl," zasmál jsem se.
"Já NEMÁM na břiše žádnej špíček, jasno?!"
"Bože, chováš se jak ženská. Nebo jako buzerant," protočil jsem panenky. "Jannie, že ty mi něco tajíš?"
"Niťáku, ty jsi fakt idiot, jakýmu není rovno."
"To je pochvala?"
"Přeber si to, jak chceš."
Pokrčil jsem rameny.
"Stejně by ses taky ani nehnul," řekl jsem.
"Hele, já vím, o co ti jde," zašklebil se Jann. "Snažíš se mě vyhecovat."
"A daří se mi to?" usmál jsem se.
"V pět před posilovnou, Nite."
Zastavil jsem se a zaskučel.
"Co? DNESKA v pět?! Ale dneska jsem si chtěl konečně pořádně zacvičit JÁ!"

Žádné komentáře:

Okomentovat