čtvrtek 23. května 2013

Osobní trenér 17/24

Dneska tu máme velmi speciálního hosta v podobě Wildovy přítelkyně. I když myslím, že jste ji možná nechtěli poznat...


Nakopnul jsem kámen ležící vedle pěšinky. Zatraceně, čekal jsem tu už deset minut, a nikde nebylo ani stopy po-
"Nazdar, Niťáku," ozvalo se za mnou náhle.
"No sláva, Wilde," zabručel jsem. "Kde trčíš, prosím te... Ehm, ahoj, Jenno."
"Ahoj, Ville," usmála se na mě tím způsobem, co sliboval brzkou a velmi bolestivou smrt. "Jak se máš?"
"Wilďáku?" odkašlal jsem si nejistě. "Myslím, že když jsme se dneska smlouvali na běhání, nepadlo ani slovo o... tom, že si vezmeš přítelkyni."
"Ehm, no..." podrbal se Jann ve vlasech. "Abych řekl pravdu, když jsme se domlouvali, netušil jsem, že s náma Jenna půjde, teda, jaksi..."
"Moje kamarádka dneska nemůže, a já si vážně chci jít zaběhat," pohodila Jenna svými červenými vlasy. "Máš s tím snad problém, Ville?"
"K-kdepak..." zakoktal jsem se. "Naprosto ne. Rozhodně. Jsem moc rád, že... jdeš s náma."
"Je to na tobě vidět," ušklíbla se Jenna.
"Zlato..." vzdychl Jann. "Tak už ho netrap."
"Já ho netrápím, lásko. Že tě netrápím, Villí?"
"Ne. Proboha, jak bys mě mohla trápit?" zamrkal jsem hraně.
"Vidíš?" otočila se Jenna na Janna. "Netrápím ho."
"Jenno..."
"Fajn," kývla.
Vzápětí mi s mohutným zvukovým efektem dopadla na tvář zatraceně štiplavá facka.
"Jau!" vyjekl jsem. "Proč-"
"Dobře mě poslouchej, Nite!" zavrčela Jenna. "Byla jsem pryč TŘI ZATRACENÝ DNY. Vrátím se domů, nadržená jako blázen, a co nezjistím? Že můj chlap se nemůže hejbat, protože sis na něm jen den předtím měl potřebu testovat tréninkový metody. Ještě JEDNOU se tohle bude opakovat, a zpřelámu ti všechny kosti v těle, pochopil?!"
"A-ano, Jenno," kývl jsem opatrně.
"Fajn. Jsem ráda, že si rozumíme."
S tím se otočila a rozeběhla.
Vrhl jsem na Janna nejistý pohled.
"Pokud tě to potěší, na mě je naštvaná taky," pokrčil rameny. "Už tři dny se můžu hejbat, ale ještě jsem si nezašukal."
"Ach, jak SMUTNÝ," neodpustil jsem si.
"Hele, radši pojď. Nebo bude ještě dožranější," zamumlal Jann a kývl hlavou tím směrem, kterým vyběhla jeho přítelkyně. Zvolna jsme vyrazili za ní.
"Jen tak mezi náma, nepřijdeš si někdy tak trochu jako podpantoflák?" pozvedl jsem obočí.
"Co zmůžu?" ušklíbl se. "Miluju ji."
"Ach, jak rozkošný."
"Vždycky je podrážděná, když nemá dost sexu. Až přestane bejt uražená, všechno bude zase v pořádku," zasmál se Jann. "Snad to bude brzo. Včera vytáhla baterky už i z televizního ovladače."
"Na co je... Probůh, WILDE, tohle jsem vědět nepotřeboval!" frkl jsem.
"Možný," pokrčil rameny. "Mimochodem, jak to jde s Mikkonenem? Slyšel jsem, že vás v tejdnu třikrát viděli běhat..."
"Třikrát běhat, dvakrát v posilovně," kývl jsem.
"V jednom tejdni? Mikkonen se do toho nějak opřel, ne?"
"Copak, Wildí? Nervózní, že mu budeš muset nastavit prdelku?"
"Mlč! Co když je Jenna někde blízko?!" vytřeštil oči.
"Ale prosím tebe. Vzhledem k tomu, jakým vyběhla tempem, nejspíš tamhle za zatáčkou leží její mrtvola," zasmál jsem se. "A ta se na tebe zlobit nebude."
"Abys věděl, Jenna má dobrou fyzičku," odsekl Jann.
"To jo, ale takovýhle tempo nikdo nemůže vydržet dlouho. Takže buď pořádně zpomalila, nebo to s ní prostě někde... Kurva! Chci říct, ahoj, Jenno."
Stála za dříve zmíněnou zatáčkou, přímo uprostřed cesty.
"Ty," ukázala na mě. "Běž dál. A TY..." přimhouřila oči Jannovým směrem. "TAM."
Až když jsem uviděl její prst mířící na skupinku vysokých keřů vedle cesty, došlo mi, kde jsme.
Za těmi keři byl velmi příhodně ukrytý palouček, akorát tak vhodný k...
No, řekněme, že už jsem na něm taky jednou nebo dvakrát skončil na kolenou. Proto je blbost chodit běhat s druhou polovičkou svého romantického vztahu. Vede to ke... zdržením.
Široký úsměv na Jannově tváři značil, že i on pochopil.
Zavrtěl jsem hlavou a vydal se pryč ještě rychleji, než od nás předtím odbíhala Jenna.
Nehledě na to, jestli to se mnou za další zatáčkou sekne...

Žádné komentáře:

Okomentovat