Byly to už skoro dva měsíce, co jsem s Mattim začal trénovat. Nemůžu říct, že se ten chlap měnil před očima, protože to bych žvanil. Ale něco se mu shodit podařilo.
Když pominul účinek toho, že jsme se o jeho hubnutí s Jannem vsadili (a Jann tudíž, když Matti zhubne, bude nucen udělat něco hodně ošklivého, i když jsem Mattimu SAMOZŘEJMĚ neřekl, co to bude, jelikož to by nejspíš začal dny a noci trávit v rychlém občerstvení), prošli jsme ještě pár menšími scénkami o tom, že do posilovny nejde, protože ho bolí svaly, i když po měsíci už ho prostě bolet NEMOHLY, nebo že se mu nechce, špatně se vyspal, má kocovinu...
Až po těch dvou měsících jsem konečně mohl s klidným srdcem říct, že to přestal zkoušet. Ještě aby ne, když jsem mu jednou, když jsem ho přinutil udělat tolik kliků, že pak jen bezmocně padl na podlahu posilovny, sdělil, že kdykoliv se pokusí o nějakou další vzpouru podobnou té, co předvedl to dopoledne, nemám problém ho na tom tréninku, na který ho stejně dostanu, přizabít.
Zajímavé, jak skvěle umí zabrat výhrůžky, a to je ani nemusíte myslet vážně. Nebo aspoň... tak docela vážně.
Jak říkám, něco se mu shodit podařilo. Prý čtyři kila, což bylo tak nějak i akorát na dva měsíce, objemově se zmenšil, ale mně osobně nepřišlo, že o moc, nehledě na to, jak nervózní začal Jann být pokaždé, když Mattiho třeba jen zdálky zahlédl, nemluvě o tom, jak si málem rozkousal ret do krve, když jsme se já, on a Matti sešli v jednom baru.
Ale stejně, nemyslel jsem, že Mikkonen zhubnul až TOLIK.
A pak jsem ho jednoho krásného dne šel vytáhnout na běhání. Poté, co mi přišla zpráva, že dneska nemůže, protože do Tampere nečekaně přijel Kristian.
Ha. Ha. Ha.
Když jsem zvonil, měl jsem v hlavě myšlenku na nejdelší možný běžecký okruh a tempo olympijských běžců na dlouhé tratě.
Pak se otevřely dveře. A já se zmohl jen na vytřeštění očí, když jsem před sebou spatřil... No, přesně toho, o kom jsem nevěřil, že je v Tampere.
"Kurva," vydechl jsem.
Sir Christus se ušklíbl a otočil hlavu směrem do bytu.
"Skrčku?" křikl. "Ten, co sem určitě přiletí, je namakanej, že to hezký není, a má blond melírky?"
"Jo!" zněla Mattiho stručná odpověď.
"No, tak je tady," sdělil Christus do bytu. "Sakra, tak ty ho trénuješ? Myslím, že bych taky potřeboval dostat do formy..."
Polkl jsem.
Za Christusem se objevila Mattiho o kus širší postava.
"Ne, ty si prostě jen chceš ZAPÍCHAT," zavrčel mladší z Mikkonenů. Pak svého bratra mírně odstrčil a křivě se usmál. "Tak co, Niťáku? Musel sis přijít ověřit, že tady fakt je?"
"Ne, přišel jsem ti říct, že ti to nežeru a ať okamžitě zvedneš prdel a naklušeš běhat, ale, ehm... No..." podrbal jsem se za uchem.
"Běhat?" zaculil se Christus. "Hele, on možná jít nechce, ale já si MOC rád zaběhat půjdu."
"Ne, to teda NEPŮJDEŠ!" odsekl Matti. "Nenechám tě, abys ho někde ve křoví šukal!"
Christus překvapeně zamrkal a sjel pohledem nejdřív jeho, pak mě.
"No tak promiň," ušklíbl se. "Nevěděl jsem, že spolu něco máte."
"Nemáme!" vyhrkli jsme s Mattim jednohlasně.
"Ehm, jasně," odkašlal si Christus a tentokrát pohledem sjel nejdřív mě a pak Mattiho.
"Vážně nemáme," zavrčel Matti.
"Tak proč ti vadí, že bych ho šukal?!" rozhodil Christus rukama.
"Protože... Jak bych se mu asi pak mohl podívat do očí, když by mě trénoval, no? A kdybys ho přefiknul u běhání, tak bych PŘESNĚ věděl, kde to bylo, protože by u toho místa určitě znervózněl, a já si NECHCI představovat, jak ho můj bratr někde ve křoví šoustá!"
"Hele, o tomhle jsme už debatovali," ozval jsem se, "ale co tě vede k domněnce, že já bych byl DOLE?!"
Pohled, který mi Christus věnoval tentokrát, byl mnohem důkladnější než ty předchozí.
"Ale no tak," řekl pak. "Vážně?"
Nadechl jsem se a chtěl ho odpálkovat nějakou hrozně inteligentní odpovědí, ale vážně mě žádná nenapadla. Zatraceně.
"Víte co?" kousl jsem se do rtu. "Půjdu. Zavolám Wildovi, třeba ho baba pustí zaběhat si. Jo, to bude nejlepší."
"Wildíkovi?" zakřenil se Christus. "Sakra, toho jsem dlouho neviděl..."
"Chceš mi tím naznačit, že si chceš jít zaběhat?" vzdychl Matti. "S ním a s Wildem?"
"Bráško, stejně ses netvářil nijak nadšeně, když jsem se ti zjevil u dveří," pokrčil Christus rameny. Pak se přitočil ke mně a vskutku nenápadným šeptem dodal: "Mezi náma, myslím, že byl na to běhání s tebou celej nadrženej. Úplně se změnil, co jsi s ním začal trénovat."
"Ne zas TOLIK, Jukko," zrudl Matti.
"Jen nekecej, skrčku!" otočil se na něj Christus. "Šíleně jsi zhubnul, a začínáš bejt kurva sexy! Chlubil se ti tím, jak mu jsou velký starý džíny?"
"N-ne?" zamrkal jsem.
"Tak pojď dovnitř, pochlubí se," zakřenil se Christus a vtáhl mě do bytu. "A zavolej tomu Wilďákovi. A řekni, že jestli ho ta jeho nepustí, tak ji přijdu osobně poprosit, to by mělo zabrat. Ona mě nesnáší. Když si vezmu, kolikrát jsem jí ho ožral tak, že se ani neudržel na nohou..."
Vešel jsem do bytu.
Nemohl mi ujít útrpný výraz na Mattiho tváři.
Žádné komentáře:
Okomentovat