Nevím, jak se to Christusovi podařilo, ale vytáhnul na to běhání i Mattiho. I když to znamenalo, že místo pohodlných nových běžeckých bot (které měl Matti ani ne měsíc) poběží v jeho starých a hodně nepohodlných teniskách.
A nevím, jak se to Christusovi podařilo, ale Jann s Mattim se během toho běhání nezabili. A dokonce si i odpustili blbé poznámky a narážky, což u nich bylo něco jako zázrak. I když jsem nikdy nepochopil, proč že se to vlastně nemají rádi.
A Jann, který Mattiho už víc jak dva týdny neviděl, po mladším z Mikkonenů pořád vrhal nevěřícné pohledy.
Nemluvě o tom, jak, když jsme se s těmi dvěma u Mattiho bytu rozloučili, mě zatlačil do nejbližšího dalšího vchodu a poněkud hystericky se mě dotazoval, kolik že to Matti už shodil.
Zhruba v tu chvíli jsem si připustil, že Matti asi zhubnul trochu víc, než jsem myslel, že zhubnul.
Když jsem se na něj během příští návštěvy posilovny pořádně podíval... Jo, asi to byla pravda.
Stejně jako to, že začínal být 'kurva sexy', abych citoval Christuse.
Na rukou se mu začaly rýsovat svaly. Špek na břiše se podstatně zmenšil a zpevnil. A ten zadek. Bože, ten zadek.
Když jsme chodili běhat, najednou jsem si všiml, že ho občas nechám poodběhnout trochu napřed, jen abych se na ten zadek mohl dívat.
A to, že mě přitahovalo jeho tělo, nebylo ani zdaleka to nejhorší. Protože já se pokaždé, když jsem ho měl vidět, těšil na... něj. Na to, jak se budeme slovně pošťuchovat. Nebo spolu prostě jen tak mluvit. Dokonce i na ty jeho protesty jsem se těšil.
Sakra, sakra, sakra.
A ještě jednou sakra.
I v obličeji nějak zkrásněl, když začal shazovat. A když si nechával pravidelně udržovat a barvit vlasy, tak...
"Hele, a na kolik se vlastně mám podle tý vaší sázky s Wildem dostat?" zeptal se mě Matti jednou, ani ne minutku poté, co jsme vyběhli, zrovna ve chvíli, kdy jsem studoval jeho náhle docela pohledný krk.
"C-co?" zamrkal jsem. "No, teda, na tom jsme se... tak nějak nedohodli."
"Hm," srazil obočí. "A jak teda budeš vědět, že jsme vyhráli?"
"Já to s ním domluvím," zamumlal jsem. "Co o to, podle mě už jsi zhubnul docela hodně. Ale nevím, nakolik to uzná on."
"No, já bych řekl, že ještě něco málo dostat dolů potřebuju," řekl Matti. "K tělíčku, jako je to tvoje, se jen tak nedostanu, ale aspoň přiblížit se by bylo fajn."
Vytřeštil jsem oči.
"Líbí se ti moje tělo?"
"No jasně. Je perfektní," kývl Matti. "No, upřímně, doufám, že Wilde neprohlásí, že se mám dostat k figuře, co má Jukka, protože my dva měli stejnou postavu leda tak v době, kdy jemu bylo sedmnáct a mně třináct. Já tehdy byl hubenej díky tomu, že jsem vyrostl o dvacet cenťáků, on... No, abych řekl pravdu, nikdy jsem nepochopil, jak je možný, že je tak hubenej."
"No, neboj, i kdyby si Jann sebevíc postavil hlavu, tak daleko ta sázka nezajde," zasmál jsem se. "Ani by ti to tak neslušelo..."
"Dík," zakřenil se Matti. "Mimochodem, ještě jsi mi neřekl, co vlastně bude muset udělat Wilde, když prohraje. Nebo jste se na tom taky ještě nedohodli?"
"Ehm, no... Ne. Nedohodli. Možná bys... Taky mohl něco pomoct vymyslet? Něco dostatečně krutýho?"
"Krutýho?" olízl si Matti rty. "Ach, ano, to bych moc rád."
A to olíznutí rtů a to vzdychnutí... Přesně to mě přimělo udělat jednu hodně nerozumnou věc.
Zrovna jsme běželi kolem toho křoví, toho, co tak vhodně kryje mýtinku perfektně se hodící k rychlému sexu.
A já Mattiho popadl za ruku a odtáhl ho přímo tam.
Žádné komentáře:
Okomentovat