Vystavuju se riziku, že budu všeobecně nenáviděná, ale dneska
je to poněkud, ehm... krátký. Ale pokud vás to potěší, příští kapitoly
se dočkáte už v neděli. V pondělí totiž (pokud to půjde podle plánu)
dorazí vánoční one-shot...
Ležel jsem, zpocený a rozklepaný po nejlepším orgasmu když ne v životě, tak aspoň za posledních pár let, v Mattiho náručí.
Užíval jsem si, jak mě hladí po vlasech, užíval jsem si každý dotek. Tak nějak mi bylo jasné, že to musí brzo skončit. Musíme jít.
Sakra, měla to být rychlovka, měli jsme být z větší části oblečení a já měl klečet na všech čtyřech, měli jsme se rychle udělat, natáhnout kalhoty a vypadnout.
Neměli jsme být nazí a neměl jsem u toho ležet na zádech, neměli jsme se navzájem dívat do očí a líbat se. A rozhodně jsme tady pak neměli ležet nazí ještě... slušnou dobu.
Nějak se to vymklo.
Nějak se to ZATRACENĚ VYMKLO.
Ale nezdálo se, že by to Mattimu nějak výrazně...
Srdce se mi divoce rozbušilo, když mi došlo, že to vlastně byl on, zatraceně, kdo začal s tím svlékáním. To přece...
Prudce jsem se posadil.
"Měli bysme jít," řekl jsem. "Jsme tu... Jsme tu už strašně dlouho. Co když někdo přijde?"
"Tak bude asi kapku překvapenej," ušklíbl se Matti. "No tak, neřeš to. Pojď sem..."
Chytil moji ruku a chtěl mě zase stáhnout na zem.
"Neblbni," zamumlal jsem a ucukl. "Matti!"
"Co?" kousl se do rtu. "Nelíbilo se ti to?"
"Ale... Ale samozřejmě, že líbilo," zavrtěl jsem hlavou. "Bylo to skvělý. Perfektní!"
"To nezní dvakrát upřímně," zamračil se Matti.
Sklonil jsem se a políbil ho na rty.
"Matti Mikkonene, BYLO to úžasný. Jasno?" zavrněl jsem.
"Fajn," odvětil tiše.
"Ale teď musíme vstát, oblíct se a jít. Jasno?"
"J-jo," kývl Matti. "Dobře."
"Hodnej,"usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.
Srdce mi ještě pořád bušilo. Doufal jsem jen, že si toho nevšiml.
Mohl by z toho totiž snadno vyvozovat věci, co nejsou pravda. I když se nedalo říct, že bych já sám jistě věděl, co je pravda a co ne.
To, že chtěl ještě chvíli, že se chtěl mazlit, že ještě nechtěl jít... To mi celou situaci nijak neulehčovalo.
A jeho podivně zklamaný výraz v okamžiku, kdy myslel, že se mi ten sex nelíbil...
Jako by se mi MOHL nelíbit.
Jako by otisky mých nehtů na jeho zádech nebyly dostatečným důkazem toho, že to bylo vážně prvotřídní.
Oblékli jsme se potichu. A obuli.
A pak jsme šli dál běhat.
Bylo to tak trochu... divné.
Žádné komentáře:
Okomentovat