No, a nakonec poměrně dlouhá kapitola. Doufám, že se vám bude
jako závěr aspoň trochu zamlouvat. Díky moc všem, co tuhle fanfiction
četli a komentovali. Vážím si toho...
Na polštář vedle mě cosi dopadlo. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem svůj mobil, zdroj kraválu, který se už nějakou chvíli rozléhal místností.
"Mhm... Hm?" zabručel jsem.
"Zvedni to," zavrčel Matti, který už zase vklouzl pod peřinu, zpod které kvůli zvonícímu telefonu vylezl. "Nebo ti to narvu do prdele, přísahám."
"Hm, tam bych radši něco jinýho, miláčku..." neodpustil jsem si.
"Nejdřív zvedni ten zatracenej telefon!" odsekl Matti, ale zezadu mě objal. "Přísahám, zvoní už minimálně počtvrtý..."
Vzdychl jsem, zavřel unavené oči a přijal hovor.
"Radil bych ti, ať je to důležitý," zabručel jsem co možná nejmíň přívětivě.
"Co sis myslel, když jsi mě včera nechal v baru s CHRISTUSEM?!" zaječel Jann.
"Cože?" zamrkal jsem. "Ale no tak. Vždyť určitě brzo odešel, ne? Měl číslo na toho brunetka..."
"Jasně, ale brunetek si už sbalil i někoho jinýho. Takže Christus zůstal se mnou."
"Copak, snad po tobě nevyjel?" zahihňal jsem se.
"Samozřejmě, že VYJEL!" vřískl Jann. "Nalil do mě pár vodek a než jsem se vzpamatoval, tak jsme se líbali! Přísahám, kdyby se tam neobjevila Jenna-"
"Objevila se tam Jenna?!"
"Ano, objevila se tam Jenna, zrovna ve chvíli, kdy jsem neměl daleko k tomu, abych se nechal vzít k Mattimu do bytu a přefiknout. Kurva, a to ani nejsem buzna!"
"No, tak..." odkašlal jsem si. "Kdy máš bejt vystěhovanej?"
"Vystěhovanej?" ozval se Jannův zmatený hlas. "Ne, Jenna to považovala za strašně vtipný, že mě mohl přetáhnout Sir Christus. Podle všeho to, že bych šukal s chlapem, nepovažuje za nevěru. No, upřímně, měla v sobě už taky nějakou skleničku, očividně ji vytáhnul ven jeden její kamarád fotograf..."
"Takže buzna?"
"Přesně."
"Takže Christus u Mattiho v bytě nepřetáhnul tebe, ale přetáhnul tam nějakýho fotografa, kterýho sotva... JAU! Mikkonene, okamžitě mi přestaň zatínat nehty do břicha! Dost to BOLÍ!"
"Co se dělo v mym bytě?!" zavrčel Matti.
"Řekni mu, že je to v pohodě, ten fotograf má vlastní byt. Vzal si Christuse tam, pokud si to teda nerozdali už někde cestou..." Prakticky jsem mohl vidět, jak se Jann šklebí.
"Kotě, je to v klidu, přetahovalo se jinde," přetlumočil jsem Mattimu. "Už bys ty nehty povolil?"
"Pardon," zamumlal Matti a konečky prstů přejel po teď značně bolavém místě na mém břiše. "Já ti to pofoukám..."
"Pozdějc, ano?" olízl jsem si rty. "Mimochodem, Jannie, dovol, abych tě informoval o tom, že Mattiho tělo je aktuálně naprosto k sežrání, a když budeš chtít, klidně si před tebou i svlíkne tričko, aby ti to dokázal. Takže by asi bylo záhodno promluvit si o tý... sázce."
"A-a-ale..." zakoktal se Jann.
"Neboj," ušklíbl jsem se. "Šukat tě s ním nejen nebudu nutit, ale ani NENECHÁM. Toho se milerád zhostím JÁ."
Matti se zahihňal.
"Počkej. On to ví, že o tom mluvíš před ním?!" vyhrkl Jann.
"Přirozeně," zavrněl jsem, když Mattiho prsty zabloudily na můj podbřišek. "Mluvili jsme o tom včera, když jsem mu řekl, že má dokonalý tělo, a... Matti, nech toho!"
"Mám se ptát, čeho má nechat?"
"Naprosto ne, Jannie," olízl jsem si rty. "No, dohodli jsme se, že... Že si ty původní tresty tak trochu prohodíme. Já budu tak skvělej, že se od Mattiho nechám šukat, i když jsem vlastně vyhrál, a ty... Už jsi koupil ty růžový trenýrky?"
"Ne. Zacky, to NE!" zaskučel Jann.
"Ale jo," zakřenil jsem se. "A Matti prohlásil, že budeme chodit běhat s tebou. Vždycky. Abysme se řádně pokochali...
"Pohledem na můj zadek navlečenej v těsnejch růžovejch trenýrkách?!"
"Pokud jsou pravdivý zvěsti o tom, co si kupuješ za kondomy, tak i na předek."
"NITE!"
"Hele, nestěžuj si. To TY ses chtěl vsadit. A prohrál jsi. Tak kušuj a buď rád, že nechci, abys s Mattim vážně něco... Kurva, Matti!"
"Mám se ptát?" zeptal se nejistě Jann.
"Naprosto ne," vydechl jsem. "Musím... Musím končit. Zavolám ti kvůli tomu... běhání..."
Ukončil jsem hovor, odhodil telefon a ignoroval zvuk, který vydal, když dopadnul na zem.
"Tak co, Ville?" pošeptal mi Matti a otočil mě na záda. "Co takhle trocha ranního sportu?"
"Víš, že sportovat před snídaní by se nemělo, viď?" zamumlal jsem.
"Hm. Když dovolíš, tohle doporučení budu tak trochu... ignorovat..."
Žádné komentáře:
Okomentovat