Varoval mě, ať do té kavárny nechodím. Že Mikkonen mě tam chce jen vylákat. Že mě pak někam zatáhne a zlikviduje mě za to, co jsem si k němu dovolil.
Nevěřil jsem mu. Vážně. Věřil jsem, že Matti opravdu stojí o pomoc s hubnutím.
Pravda, to, že si dáváme sraz v kavárně známé nejlepšími dortíky v celém Tampere, mluvilo malinko, ale vážně jen zcela NEPATRNĚ proti mojí teorii. Na druhou stranu to ale zcela podporovalo teorii Jannovu, jelikož, no, jak mi Jann vpálil do obličeje, Mikkonen se nejspíš chce před tou vraždou trochu posilnit. Jo, a vzbudit ve mně pocit bezpečí.
No, dobře. Nepopírám, že jsem byl trochu nervózní, když se dveře kavárny s cinknutím otevřely a Matti vešel.
Nepopírám, že jsem se tak trochu přikrčil, když se posadil proti mně.
"Tak hele," zavrčel. "Kousek odsud se motá Wilde. Myslí si, že je strašně nenápadnej. Takže ti na rovinu říkám, že jestli je tohle jen nějakej blbej vtip, tak si tě PODÁM!"
"Bože, ten idiot," protočil jsem panenky. "Ne, není to vtip. Ehm, on jen... hlídkuje pro případ, že bys mě chtěl zabít."
"Aha. Tak je to vtip," kývl a zvedl se. "Tak já abych fakt šel."
"Ne!" vyhrkl jsem. "Není to vtip. Přísahám!"
Zamrkal.
"Takže Wilde si fakt myslí, že tě chci zabít?" zeptal se.
"Co na to můžu říct?" pokrčil jsem rameny. "Řekl jsem ti, že jsi tlustej. Na veřejnosti."
"No, to..." Zamyslel se. "Jo tak proto jsi předevčírem z toho baru tak zdrhnul."
"Ehm, no..." podrbal jsem se za uchem. "Tak nějak to bude."
Posadil se zpátky na židli.
"Hele, nebudu ti tvrdit, že jsi mě potěšil," ušklíbl se. "Ale na druhou stranu, když k tobě přijde skoro cizí člověk a řekne ti, že bys se sebou měl něco dělat, no... To tě donutí pár věcí přehodnotit. A když ti ten člověk i nabídne trénování... Fakt o to mám zájem."
"Jo?" zaculil jsem se.
"Jo," kousl se do rtu. "Pokud teda budeš... mírnej."
"Když budu mírnej, ničeho nedosáhneme!" vytřeštil jsem oči.
"Hele. Ty. Jak že se to..."
"Zacky. Zacky Nite," usmál jsem se.
"Aha. Jasně. A normálně? Víš, taky nejsem MATTHAU, že..." frkl.
"Ville," olízl jsem si rty.
"Hezký," pokýval. "Tak fajn. Ehm... Technická. Jen trénink, nebo trénink a dieta?"
"Trénink a správná strava."
"Ach. Zatraceně."
"Občasné hříchy povoleny," mrkl jsem.
"Takže si teď můžu objednat něco sladkýho?" kousl se do rtu.
"Teď ještě jo. Začneme, až ty budeš chtít."
"Takže třeba... zítra?"
"Třeba i zítra," zasmál jsem se. "Nějakej nedočkavej."
"Pomůže mi nějak odkládání?" pozvedl obočí.
"No... Ne."
"Vidíš. Tak co to budu zdržovat. Čím dřív začnem, tím dřív budu mít ty kila dole. Tím dřív o mě někdo třeba jen zavadí pohledem..."
Mlčel jsem.
Minimálně v minulosti bych o něj s chutí zavadil nejen pohledem...
Žádné komentáře:
Okomentovat