Přátelé 15/24

Jen tak mezi náma, je skoro jedna v noci, před chvílí jsem už skoro spala, ale zvedla jsem se jen proto, abych vám nastavila tuhle kapitolu, protože jsem na to jaksi zapomněla. Tak si toho važte...

-Tak. A teď už je to naprosto definitivní.-
Bože, bože, bože.
-Vyspal ses se svým údajně nejlepším přítelem. Gratuluju.-
Kurva, ticho tam!
-Konečně jsi to dotáhl do konce. Jaký to je?-
Nejhorší pocit, co jsem zažil.
-Vážně? Že to při tom tvým orgasmu tak nevypadalo. Víš, při tom, jak se ti zatmělo před očima tak, že ses na Japu málem svalil.-
Jo, to byl pro změnu jeden z těch nejlepších pocitů v mým životě.
-Takže předtím to bylo úžasný, ale teď je to příšerný.-
To to nějak i vystihuje, ano.
-Protože když jste šukali, neměl jsi žádný výčitky svědomí, ale teď je máš.-
Můžu je nemít? Neměl jsem to nechat zajít takhle daleko. Japa neví, co dělá, jen ho zblblo pár hezkejch orgasmů...
-Tomuhle chceš věřit. Odmítáš si přiznat, že by za tím bylo něco víc.-
Japa je heterák. Heterák, heterák, HETERÁK.
-Japa si myslí, že je heterák. Prostě jen zatím nepotkal chlapa, co by ho přesvědčil o tom, že není.-
Nikdo ho nepřesvědčí. Japa není teplej. Není ani bi. Jen se mu líbí ten sex! Jsem pro něj jen trochu jiná ženská...
-Lžeš sám sobě. Víš, že on si moc dobře uvědomuje, že šukal chlapa.-
Samozřejmě. Řekl mi to, sotva jsme začali. A pak ještě když jsme skončili. Několikrát. Naposledy minutu předtím, než usnul.
-Spolu s tím, že by nebyl proti, abyste si to zopakovali. V ne až tak vzdálený budoucnosti. Vlastně v co nejbližší budoucnosti.-
Byl zblblej. Napůl spal. Určitě nechce...
-Ale chce. Už se to stalo. Není návratu. Nebo snad myslíš, že se teď najednou bude zase chtít držet jen kouření?-
Samozřejmě, že nebude.
-Za chvíli skončíte u toho, že ty budeš šoustat jeho.-
Ne! Ne, to... To se nestane!
-Chtěl bys, aby se to stalo.-
To není pravda. Nemůžeme zajít tak daleko.
-Chceš zajít tak daleko. Chceš šoustat tu jeho krásnou malou prdelku, chceš vědět, jaký to je. Chceš vědět, jestli by se mu to taky líbilo...-
Nelíbilo. Nemohlo by se mu to líbit. Ne, tohle by na něj... bylo už moc. Šoustat chlapa, fajn, kouřit, fajn, ale NECHAT SE ošukat, to nezvládne.
-Už dávno se ukázalo, že bez mrknutí zvládne prakticky cokoliv. A ještě se mu to bude líbit.-
Ne, zatraceně. Ne, ne, ne...
„Mhm, Jukko...“ zabručel vedle mě Japa. „Nechceš se pořád přestat převalovat?“
„Promiň,“ vzdychl jsem.
„Moc přemýšlíš?“ zeptal se tiše.
„Hm...“ zamumlal jsem neurčitě. „Jen si půjdu na chvíli zakouřit, jo? Třeba se mi pak bude líp usínat.“
Chtěl jsem vstát, ale chytil mě za ruku. Vypínač lampičky na nočním stolku tiše cvakl. Ve světle bylo vidět, jak se Japa zcela nevinně usmívá.
„A neusínalo by se ti líp, kdybych si zakouřil já?“ zeptal se.
Položil mě zpátky na záda, obkročmo se na mě posadil a políbil mě.
Jeho vůně mi na okamžik skoro zamotala hlavu. Naprosto jsem se poddal polibkům. Moje ruce se samy od sebe zvedly a hladily jeho vlasy, hladily jeho záda, sjely na jeho boky.
Jak na mě seděl, chtěl jsem jedinou věc, tu jedinou věc, kterou jsem rozhodně nikdy, nikdy nemohl mít, až už mi moje podvědomí říkalo cokoliv. Ne, tohle se nemohlo stát, rozhodně...
Musel jsem se ovládnout, než mu to navrhnu. Musel jsem...
Nejlepší by bylo odstrčit ho a utéct, ale to bych nedokázal, ani kdybych stokrát chtěl. Na to po něm moje tělo až moc toužilo. Po tom, co ještě nedostalo, a zároveň po tom, co dostalo jen před pár hodinami...
„Japo,“ vydechl jsem. „Japí, šukej mě. Šukej mě, prosím...“