Hlavními hrdiny dnešní kapitoly nejsou Christus a Jack. Ne, je tu ještě někdo. Děsím vás? To je účel...
Když mi následujícího odpoledne někdo zazvonil u dveří, upřímně jsem čekal Japu. A upřímně jsem doufal, že nezačne být hysterický kvůli tomu, kam jsme se s naším 'vztahem' dostali. A upřímně jsem se modlil za to, aby byl pokud možno nažhavený na další milování.
Už jen ta představa mi na tváři vykouzlila široký úsměv. Úsměv, který ovšem velice rychle opadl, když se ukázalo, že za dveřmi stojí...
Sammy Aaltonen.
„A-ahoj, Sammy,“ pozdravil jsem ho. „Co... tady děláš? Něco s Japou?“
„Jak se to vezme,“ pokrčil Sammy rameny. „Ale pokud dovolíš, vážně se mi to nechce řešit na chodbě.
„C-co je?“ zamrkal jsem a odstoupil ode dveří, aby mohl projít. „Počkej, nechcete ho vyhodit z kapely, že ne?“
„Rozhodně ne!“ vytřeštil na mě Sammy oči. „Pravda, s tím, jak s ním posledních pár měsíců nebylo k vydržení, jsem ho měl skoro neustále chuť vyhodit Z OKNA, ale to nic nemění na tom, že jako kytaristu si ho nemůžeme dovolit postrádat.“
„Tak co je?“ zeptal jsem se zmateně.
„To, že s milým Japíkem bylo dneska k vydržení nějak... podezřele moc.“
„Ehm... Co tímhle konkrétně myslíš?“ odkašlal jsem si.
„Zářil jako sluníčko. Vtipkoval. Smál se pomalu u věcem, co nebyly vtipný.“
„Podívej, Sammy, jestli ho snad podezříváte, že něco bere, můžu tě skoro ujistit, že ne. Ani nechlastá. Přísahám, kdyby jo, tak to-“
„Ne, z ničeho takovýho ho nepodezříváme,“ přerušil mě Sammy. „A mimochodem, kapela s tímhle nemá nic společnýho, jasno? Jsem tady čistě soukromě, protože jsme s Japou už nějakou chvíli přátelé.“
„Asi... Asi se začínám ztrácet.“
„Fajn, řeknu ti to jednoduše. Chci vědět, s kým šoustá.“
„PROSÍM?“
„Ale no tak. Já a Japa jsme přátelé, ty a Japa jste NEJLEPŠÍ přátelé. Jste nerozlučná dvojka. Nepochybuju o tom, že když byl s Rakel, svěřoval se ti i s tím, kdy to jeho drahá polovička dostala. Takže prostě NEVĚŘÍM tomu, že ti neřekl, jestli a s kým teď je.“
Pokrčil jsem rameny.
„No, tak to je smutný, ale já přísahám, že s tímhle se mi nesvěřil.“
Sammy si mě podezřívavě prohlédl.
„Ale kurva,“ zamumlal. „Seš to ty, co?“
„PROSÍM?!“ vyjekl jsem.
„Tvůj šok by byl mnohem upřímnější, kdyby ses u toho nezačervenal,“ konstatoval Sammy. „Proboha. Takže TY šoustáš s Japou?!“
„Sammy, není to vůbec tak, jak si myslíš.“
„Ale prosím tě. Vždyť ono se to dalo skoro čekat. Jasně, jsem... Bože, jsem pitomej. Celý ty roky jste si tak blízko, občas pomalu jak dvojčata, a ještě když ty jsi bi a o Japovi jsem vždycky tak nějak částečně pochyboval... Jo, mělo mi bejt jasný, že se ten váš vztah jednoho krásnýho dne prostě zvrhne. Tak co, jen spolu spíte, nebo spolu chodíte?“
„Rozhodně spolu nechodíme!“ vyhrkl jsem. „A ani nespíme. Jsi úplně vedle-“
„Mikkonene, přestaň předstírat, ano? Nejsem blbej, i když si to zjevně myslíš.“
„Ach, proboha...“ nadechl jsem se zhluboka. „Ale nikomu to neříkej, ano? A nedávej před Japou najevo, že to víš. Nejspíš by ho to vyděsilo k smrti...“
„Jasně, a pak by s tebou už nechtěl šoustat, je mi to naprosto jasný,“ zakřenil se Sammy. „Bez obav. Pro kluky z kapely jsem se tě ptal, ty jsi mi řekl jméno holky, se kterou Japí spí, ale já musel přísahat, že budu chránit jeho soukromí a nepošlu to dál. Jasno.“
„Děkuju, Sammy,“ zamumlal jsem.
Další zvonek u dveří.
„No, asi máš návštěvu,“ mrkl na mě Sammy, otočil se a otevřel. „Ahoj, Japí. Jak se vede? Dlouho jsme se neviděli. No nic, já padám. Užijte si odpoledne!“
Japa jen překvapeně zíral na to, jak kolem něj Sammy zcela klidně prochází a mizí na schodech.
„Prosím tě, pojď,“ zasmál jsem se a vtáhl ho do bytu.
„Co chtěl Sammy?“ zamračil se Japa. „Další výslech ohledně mýho novýho vztahu? Přísahám, dneska na zkoušce jsem myslel, že ho uškrtím.“
„Klídek, zlato,“ řekl jsem a zabouchl za ním dveře. „Řekl jsem mu jméno jedný svý kamarádky, kterou zaručeně vyslýchat nepůjde. Zdá se, že mi to sežral.“
„No výborně,“ olízl si Japa rty a položil mi ruce kolem pasu. „A co to povídal o tom, ať si užijeme odpoledne?“
„Vím já? Vidím mu snad do hlavy?“ ušklíbl jsem se. „A vůbec, není to jedno? Plánujeme si odpoledne užít, ne?“
Japovy rty se přitiskly na moje a jeho ruce mě prakticky okamžitě začaly hladit.
Neměl jsem dobrý pocit z toho, že mu lžu. Ale byl jsem více než ochotný nechat si to prostě... vyšoustat z hlavy.
Už jen ta představa mi na tváři vykouzlila široký úsměv. Úsměv, který ovšem velice rychle opadl, když se ukázalo, že za dveřmi stojí...
Sammy Aaltonen.
„A-ahoj, Sammy,“ pozdravil jsem ho. „Co... tady děláš? Něco s Japou?“
„Jak se to vezme,“ pokrčil Sammy rameny. „Ale pokud dovolíš, vážně se mi to nechce řešit na chodbě.
„C-co je?“ zamrkal jsem a odstoupil ode dveří, aby mohl projít. „Počkej, nechcete ho vyhodit z kapely, že ne?“
„Rozhodně ne!“ vytřeštil na mě Sammy oči. „Pravda, s tím, jak s ním posledních pár měsíců nebylo k vydržení, jsem ho měl skoro neustále chuť vyhodit Z OKNA, ale to nic nemění na tom, že jako kytaristu si ho nemůžeme dovolit postrádat.“
„Tak co je?“ zeptal jsem se zmateně.
„To, že s milým Japíkem bylo dneska k vydržení nějak... podezřele moc.“
„Ehm... Co tímhle konkrétně myslíš?“ odkašlal jsem si.
„Zářil jako sluníčko. Vtipkoval. Smál se pomalu u věcem, co nebyly vtipný.“
„Podívej, Sammy, jestli ho snad podezříváte, že něco bere, můžu tě skoro ujistit, že ne. Ani nechlastá. Přísahám, kdyby jo, tak to-“
„Ne, z ničeho takovýho ho nepodezříváme,“ přerušil mě Sammy. „A mimochodem, kapela s tímhle nemá nic společnýho, jasno? Jsem tady čistě soukromě, protože jsme s Japou už nějakou chvíli přátelé.“
„Asi... Asi se začínám ztrácet.“
„Fajn, řeknu ti to jednoduše. Chci vědět, s kým šoustá.“
„PROSÍM?“
„Ale no tak. Já a Japa jsme přátelé, ty a Japa jste NEJLEPŠÍ přátelé. Jste nerozlučná dvojka. Nepochybuju o tom, že když byl s Rakel, svěřoval se ti i s tím, kdy to jeho drahá polovička dostala. Takže prostě NEVĚŘÍM tomu, že ti neřekl, jestli a s kým teď je.“
Pokrčil jsem rameny.
„No, tak to je smutný, ale já přísahám, že s tímhle se mi nesvěřil.“
Sammy si mě podezřívavě prohlédl.
„Ale kurva,“ zamumlal. „Seš to ty, co?“
„PROSÍM?!“ vyjekl jsem.
„Tvůj šok by byl mnohem upřímnější, kdyby ses u toho nezačervenal,“ konstatoval Sammy. „Proboha. Takže TY šoustáš s Japou?!“
„Sammy, není to vůbec tak, jak si myslíš.“
„Ale prosím tě. Vždyť ono se to dalo skoro čekat. Jasně, jsem... Bože, jsem pitomej. Celý ty roky jste si tak blízko, občas pomalu jak dvojčata, a ještě když ty jsi bi a o Japovi jsem vždycky tak nějak částečně pochyboval... Jo, mělo mi bejt jasný, že se ten váš vztah jednoho krásnýho dne prostě zvrhne. Tak co, jen spolu spíte, nebo spolu chodíte?“
„Rozhodně spolu nechodíme!“ vyhrkl jsem. „A ani nespíme. Jsi úplně vedle-“
„Mikkonene, přestaň předstírat, ano? Nejsem blbej, i když si to zjevně myslíš.“
„Ach, proboha...“ nadechl jsem se zhluboka. „Ale nikomu to neříkej, ano? A nedávej před Japou najevo, že to víš. Nejspíš by ho to vyděsilo k smrti...“
„Jasně, a pak by s tebou už nechtěl šoustat, je mi to naprosto jasný,“ zakřenil se Sammy. „Bez obav. Pro kluky z kapely jsem se tě ptal, ty jsi mi řekl jméno holky, se kterou Japí spí, ale já musel přísahat, že budu chránit jeho soukromí a nepošlu to dál. Jasno.“
„Děkuju, Sammy,“ zamumlal jsem.
Další zvonek u dveří.
„No, asi máš návštěvu,“ mrkl na mě Sammy, otočil se a otevřel. „Ahoj, Japí. Jak se vede? Dlouho jsme se neviděli. No nic, já padám. Užijte si odpoledne!“
Japa jen překvapeně zíral na to, jak kolem něj Sammy zcela klidně prochází a mizí na schodech.
„Prosím tě, pojď,“ zasmál jsem se a vtáhl ho do bytu.
„Co chtěl Sammy?“ zamračil se Japa. „Další výslech ohledně mýho novýho vztahu? Přísahám, dneska na zkoušce jsem myslel, že ho uškrtím.“
„Klídek, zlato,“ řekl jsem a zabouchl za ním dveře. „Řekl jsem mu jméno jedný svý kamarádky, kterou zaručeně vyslýchat nepůjde. Zdá se, že mi to sežral.“
„No výborně,“ olízl si Japa rty a položil mi ruce kolem pasu. „A co to povídal o tom, ať si užijeme odpoledne?“
„Vím já? Vidím mu snad do hlavy?“ ušklíbl jsem se. „A vůbec, není to jedno? Plánujeme si odpoledne užít, ne?“
Japovy rty se přitiskly na moje a jeho ruce mě prakticky okamžitě začaly hladit.
Neměl jsem dobrý pocit z toho, že mu lžu. Ale byl jsem více než ochotný nechat si to prostě... vyšoustat z hlavy.
"Seš to ty, co?" :-D No, Sammy je úžasný! :-)
OdpovědětVymazatA já jsem díky dalšímu dílu Přátel měla zase krásnější pondělí, děkuju.