No jo, zase jsem zapomněla. Byla jsem pryč, vrátila se v neděli v osm večer a prostě už nějak neměla myšlenky, abych tu kapitolu nastavila. A jsem moc líná nastavovat je dopředu. Kdyby mi to nějaká dobrá duše na ask.fm nepřipomněla, ta kapitola tu nejspíš není vůbec... No nic. Tady ji máte. I s mojí upřímnou omluvou. A co bude příští týden, to se uvidí...
Ani jsem si nevšiml, jak utekly dva týdny od toho rozhovoru se Sammym. Dost času jsem trávil v práci. Když už jsem byl doma, většinou u mě byl i Japa. S ním jsem čas už vůbec nevnímal. Zejména když jsem ležel na posteli (nebo na gauči) a nohy měl doširoka roztažené, zatímco on mě...
Šoustal. Šoustal. A šoustal.
Ale to, že mu lžu, mi z hlavy nedostal.
Dalo by se říct, že skoro naopak. Začínal jsem víc a víc pochybovat.
O co jsme se to snažili? O co jsem se to JÁ snažil? Maximálně si zkomplikovat život?
Sex s Japou byl skvělý. Sex s Japou byl přímo perfektní. Věděl jsem, že se ho nejspíš nikdy nenabažím. Jenže na druhou stranu jsem věděl, že je to celé špatně.
Je to špatně, když nejsme ochotni nahlas přiznat, že spolu spíme, když nejsme ochotni říct to ani nejbližšímu okolí. Je to špatně, když před Japou musím tajit, že to někdo ví.
Je to hrozně špatně, když to tajím jen proto, že se bojím, že se lekne a všechno to skončí.
A když to Japovi brání v tom, aby se mohl vrátit do normálního života.
Proč jsem na to na začátku vůbec přistoupil, zatraceně? Myslel jsem, že mu to snad POMŮŽE? Že když si párkrát užije se mnou, bude se pak zase vrhat na ženské?
Jak se zdálo, spíš jsem mu ublížil. A hodně. Zvykl si na mě, zvykl si na ten sex, zvykl si... na tu parodii na vztah.
Jenže jak to napravit? Co udělat, když se zdá, že nic dělat nejde?
„Musíme si promluvit, Juho.“
Vzhlédl od své kytary a pozvedl obočí.
„Juho? Tak tohle bude vážný,“ řekl.
„To je,“ kývl jsem a posadil se na gauč vedle něj. „Teda, jak se to vezme. Možná se ti to bude líbit,možná ne...“
„Vymáčkni se, Mikkonene,“ zavrčel a odložil kytaru stranou. „Nebo to z tebe mám... dostat násilím?“
Jemně jsem odstrčil jeho ruku ze svého poklopce.
„Chceš to vědět? Fajn,“ zamumlal jsem. „Domluvil jsem ti rande.“
Jeho modré oči se v tom okamžiku překvapením poněkud zvětšily.
„CO?!“ vyjekl. „Co jsi udělal?!“
„Domluvil ti rande.“
„Proč proboha?! Vždyť... Já jsem takhle spokojenej!“
Zvedl jsem ruku a bezmyšlenkovitě ho pohladil po tváři.
„Jo, já vím,“ řekl jsem. „Ale není to pro tebe dobrý. Juho, musíš si uvědomit jednu věc. Ty ke mně utíkáš před svejma citama. Když spíš se mnou, nemusíš je řešit, ale zároveň ti nepřeskakuje jako dřív. Je to pro tebe pohodlný, ale... Ale není to správný.“
„Jak můžeš vědět, co pro mě je a není správný?!“ frkl. „A přestaň laskavě rozebírat moje motivy, protože mi do hlavy nevidíš, jasno? Nespím s tebou, protože před něčím utíkám, spím s tebou, protože už nechci ženský, spím s tebou, protože se mi to prostě a jednoduše LÍBÍ, spím s tebou, protože... protože tě mám rád!“
„Hodláš začít spát s každým, koho máš rád?“ pozvedl jsem obočí.
„Jak na to koukám, možná bych měl. Třeba najdu někoho, kdo se mi po pár tejdnech nebude snažit místo sebe dohodit BABU! Kurva, Mikkonene, jestli tě ten sex přestal bavit, řekni to. Jestli jsem špatnej, řekni to! Ale neschovávej se za to, že si myslíš, že když spolu nebudeme spát, bude to PRO MĚ lepší!“
„Jenže ono bude,“ sklonil jsem hlavu. „Jakkoliv sex s tebou ZBOŽŇUJU-“
„Zbožňuješ? Tak proč se mě teda chceš zbavit?!“
„Už jsem ti to řekl, ne?“
„A já ti pořád nevěřím ani slovo.“
Posunul jsem se blíž, přitáhl si ho k sobě a pevně ho objal. Musel jsem ale odolávat silnému pokušení, abych ho prostě políbil a svalil na gauč a roztáhl nohy pro změnu jemu, a...
„Věř mi. Prosím,“ zašeptal jsem. „Je to docela fajn holka. Jestli si nesednete, nebudu tě nutit s ní chodit, to si nemysli, jen... Jen chci, abys to zkusil. Prosím.“
„Fajn,“ zamumlal. „Fajn. Ale jestli to nevyjde, dlužíš mi noc, jasno?“
„Jasno,“ kývl jsem.
A vážně upřímně se snažil umlčet ten hlásek v mojí hlavě, který doufal, že to nevyjde.
Šoustal. Šoustal. A šoustal.
Ale to, že mu lžu, mi z hlavy nedostal.
Dalo by se říct, že skoro naopak. Začínal jsem víc a víc pochybovat.
O co jsme se to snažili? O co jsem se to JÁ snažil? Maximálně si zkomplikovat život?
Sex s Japou byl skvělý. Sex s Japou byl přímo perfektní. Věděl jsem, že se ho nejspíš nikdy nenabažím. Jenže na druhou stranu jsem věděl, že je to celé špatně.
Je to špatně, když nejsme ochotni nahlas přiznat, že spolu spíme, když nejsme ochotni říct to ani nejbližšímu okolí. Je to špatně, když před Japou musím tajit, že to někdo ví.
Je to hrozně špatně, když to tajím jen proto, že se bojím, že se lekne a všechno to skončí.
A když to Japovi brání v tom, aby se mohl vrátit do normálního života.
Proč jsem na to na začátku vůbec přistoupil, zatraceně? Myslel jsem, že mu to snad POMŮŽE? Že když si párkrát užije se mnou, bude se pak zase vrhat na ženské?
Jak se zdálo, spíš jsem mu ublížil. A hodně. Zvykl si na mě, zvykl si na ten sex, zvykl si... na tu parodii na vztah.
Jenže jak to napravit? Co udělat, když se zdá, že nic dělat nejde?
„Musíme si promluvit, Juho.“
Vzhlédl od své kytary a pozvedl obočí.
„Juho? Tak tohle bude vážný,“ řekl.
„To je,“ kývl jsem a posadil se na gauč vedle něj. „Teda, jak se to vezme. Možná se ti to bude líbit,možná ne...“
„Vymáčkni se, Mikkonene,“ zavrčel a odložil kytaru stranou. „Nebo to z tebe mám... dostat násilím?“
Jemně jsem odstrčil jeho ruku ze svého poklopce.
„Chceš to vědět? Fajn,“ zamumlal jsem. „Domluvil jsem ti rande.“
Jeho modré oči se v tom okamžiku překvapením poněkud zvětšily.
„CO?!“ vyjekl. „Co jsi udělal?!“
„Domluvil ti rande.“
„Proč proboha?! Vždyť... Já jsem takhle spokojenej!“
Zvedl jsem ruku a bezmyšlenkovitě ho pohladil po tváři.
„Jo, já vím,“ řekl jsem. „Ale není to pro tebe dobrý. Juho, musíš si uvědomit jednu věc. Ty ke mně utíkáš před svejma citama. Když spíš se mnou, nemusíš je řešit, ale zároveň ti nepřeskakuje jako dřív. Je to pro tebe pohodlný, ale... Ale není to správný.“
„Jak můžeš vědět, co pro mě je a není správný?!“ frkl. „A přestaň laskavě rozebírat moje motivy, protože mi do hlavy nevidíš, jasno? Nespím s tebou, protože před něčím utíkám, spím s tebou, protože už nechci ženský, spím s tebou, protože se mi to prostě a jednoduše LÍBÍ, spím s tebou, protože... protože tě mám rád!“
„Hodláš začít spát s každým, koho máš rád?“ pozvedl jsem obočí.
„Jak na to koukám, možná bych měl. Třeba najdu někoho, kdo se mi po pár tejdnech nebude snažit místo sebe dohodit BABU! Kurva, Mikkonene, jestli tě ten sex přestal bavit, řekni to. Jestli jsem špatnej, řekni to! Ale neschovávej se za to, že si myslíš, že když spolu nebudeme spát, bude to PRO MĚ lepší!“
„Jenže ono bude,“ sklonil jsem hlavu. „Jakkoliv sex s tebou ZBOŽŇUJU-“
„Zbožňuješ? Tak proč se mě teda chceš zbavit?!“
„Už jsem ti to řekl, ne?“
„A já ti pořád nevěřím ani slovo.“
Posunul jsem se blíž, přitáhl si ho k sobě a pevně ho objal. Musel jsem ale odolávat silnému pokušení, abych ho prostě políbil a svalil na gauč a roztáhl nohy pro změnu jemu, a...
„Věř mi. Prosím,“ zašeptal jsem. „Je to docela fajn holka. Jestli si nesednete, nebudu tě nutit s ní chodit, to si nemysli, jen... Jen chci, abys to zkusil. Prosím.“
„Fajn,“ zamumlal. „Fajn. Ale jestli to nevyjde, dlužíš mi noc, jasno?“
„Jasno,“ kývl jsem.
A vážně upřímně se snažil umlčet ten hlásek v mojí hlavě, který doufal, že to nevyjde.
*je si skoro jistá, že to nevyjde*
OdpovědětVymazatNevyjde to, že ne?
ŽE NE?!
Haha, taky doufám, že to nevyjde. :-)
OdpovědětVymazat