Máte pocit, že je tahle kapitola ještě kratší než ta minulá?
No... Možná je, no. Dnes prosím politujte bratra Vavřince. Julie jaksi
nepatří k nejbystřejším...
Jonne se podezřívavě zahleděl na malou lahvičku ve svých prstech.
"Ještě jednou," kousl se do rtu. "TOHLE mi má pomoct bejt zase s Janim?"
"Ano," kývl Zacky. "Tohle způsobí, že budeš pro všechny vypadat jako mrtvý."
"A jako mrtvej mám jako bejt s Janim?!" srazil Jonne obočí.
"Ty nebudeš MRTVEJ, Jonne," zavřel Zacky oči.
Jonne zmateně zamrkal a položil lahvičku na noční stolek.
"Kdo že tenhle plán vymyslel?" zeptal se opatrně.
"Christus," vzdychl Zacky. "Podívej, je to podle Romea a Julie. Znáš Romea a Julii?"
"Ten film, co v něm hrál DiCaprio?" rozzářil se Jonne.
"Jo, přesně to," mávl Zacky rukou. "Vzpomínáš, jak chtěli zařídit, aby zase mohli být spolu?"
"No jasně!" přikývl horlivě Jonne. "Ona předstírala smrt a její rodina vystavila její tělo v tom kostele a on měl přijet a měli spolu odjet a bejt navždycky šťastný!"
"A na tom je postavenej i náš plán."
"Ale nebylo by jednodušší dát Janimu vědět, ať prostě přijede, když tu nikdo neumřel?"
"Jo, a bohužel ani tvůj starší bratr ne."
"Ach. V tom je ten háček."
"Háček o velikosti běžný lodní kotvy," ušklíbl se Zacky. "Jonne, obávám se, že jestli chcete mít spokojenej život, nemůžete zůstat v Tampere."
"Třeba by to Tommi..." zamyslel se Jonne. "No dobře. Máš pravdu. Ale... Zacky..."
"Ano, Jonne?" naklonil Zacky hlavu.
"Víš, já... se nemůžu zbavit pocitu, že v tom filmu to nedopadlo... tak úplně dobře," ošil se Jonne.
"No, to máš pravdu. Nedopadlo."
"A jak víš tak jistě, že se mně a Janimu nestane totéž?"
"Ach, Jonne. Prostě... Pracujeme na tom, aby k tomu katastrofickému scénáři nedošlo, ano?"
"Ehm... Fajn," kývl Jonne a zase zvedl lahvičku. "Takže... Co přesně mám dělat s tímhle?"
Žádné komentáře:
Okomentovat