O dvacet minut (a dva vyhozené muzikanty) později
Zacky Nite stál nalepenýna dveře Jonneho ložnice, tiše se modlil a špicoval uši.
Zdálo se, že hluk utichá. Což na jednu stranu sice znamenalo, že je na to Zacky už jen sám, ale na druhou stranu to snad zajistilo, že nebude odhalen.
Trčel v tomhle pokoji už moc dlouho na to, aby ho teď tak blbě našli.
Zacky Nite se neodvažoval pohnout, a to ani když se mimo pokoj prokazatelně už nic nedělo.
Ale i kdyby se náhodou zrovna pohnout odvážil, nejspíš by ztuhl v okamžiku, kdy se venku ozval hlas Tommiho Liimatainena.
"Co to mělo znamenat, zatraceně?!" ptal se konkrétně onen hlas.
"Negative odmítali opustit dům. Ale bez obav, situace už je pod kontrolou," odpověděl člen ochranky.
"Odmítali odejít? Neumíte se vypořádat s bandou pěti blbců?!" vrčel Tommi jen malý kousek ode dveří, a Zackymu v tu chvíli i tlukot vlastního srdce připadal stejně hlasitý jako sólo na bicí.
"Vypořádali. Jen to chvíli... trvalo," řekl člen ochranky.
"Zaručeně jsou pryč?"
"Ano, Tommi."
Chvíli bylo ticho.
Bum bum bum bum.
Kdyby si Zacky obul boty s ocelovou špičkou a začal skákat po pokoji, nadělalo by to míň kraválu, tedy aspoň tak mu to přišlo.
"Jste si jisti, že jiní vetřelci už v domě nejsou?" dotázal se Tommi.
"Samozřejmě, Tommi. Bylo jich pět. Pět jsme vyhodili. A bezpečně vím, že nikdo jiný neopustil prostory haly, krom těch, co s tebou dneska měli schůzku. Takže toho kluka a-."
"V pořádku. Výborně," řekl Tommi. "V tom případě... zapněte alarmy a máte padla. Běžte domů. Ale buďte v pohotovosti na mobilu."
"Tommi, a je to vážně moudré, když-"
"Čekáte snad, že sem někdo přijde a bude chtít ukrást Jonneho tělo? Prostě běžte domů, sakra."
"Jistě, Tommi. Ehm, a ta... tvoje schůzka..."
"Myslíš, že neumím na tu chvíli, než odejde, vypnout alarm?!"
"Samozřejmě, že n-ne, Tommi. Pane."
"Takže vy pro dnešek končíte."
A bylo ticho.
Kroky, sem tam nějaké to bouchnutí dveří, a pak už nic.
Zacky se ještě několik dlouhých minut ani nepohnul. Neměl odvahu. Až když si byl naprosto jistý tím, že vzduch je čistý, odlepil se ode dveří a z kapsy kalhot vytáhl telefon. Vyťukal číslo na první rozumnou osobu, která mu přišla na mysl.
"Nite?" ozval se skoro vzápětí hlas.
"Atheosi!" zašeptal Zacky. "Negative to posrali."
"Jo, já vím. Už se sem připlazili," řekl Atheos, a Zacky skoro jako by viděl jeho úšklebek. "Ty jsi uvnitř?"
"Jo. Jo, jsem," zamumlal Zacky. "Atheosi, hlídejte to tam. Wilde tady podle všeho není, a Tommi dal zapnout alarm, takže se sem nejspíš už ani nedostane. Musíte ho chytit venku, než udělá nějakou kravinu. Kdyby ho Tommi dostal-"
"No jo, já vím. Snažíme se," ujistil ho Atheos. "Ale ručím ti za to, že tady se ještě neobjevil. Ty, Zacky... Co když jsi přece jen vedle?"
"Ne. On se objeví," kousl se Zacky do rtu. "Jsem si jistej."
"No, fajn. Půjdeš pro jistotu k... Jonnemu?"
"Jo. Hned. Tommi o něčem jedná v pracovně a ochranka by měla bejt pryč... Viděli jste je?"
"Jo, před chvílí vycházeli. Zrovna když Tybalt fňukal, že má odřený ručičky, a Merkucio mu sliboval, že ho to neomezí v... No, detaily nechceš vědět."
Zacky se ušklíbl.
"Fajn. Takže já půjdu. Snad se zrovna nepotkám s Tommim."
"Kdyby něco, zavolej."
"To samý platí pro vás."
S tím Zacky ukončil hovor a uklidil telefon zpátky do kapsy.
Pak opatrně vyklouzl z Jonneho pokoje.
Když už byl pár metrů na cestě chodbou, dveře koupelny se pomalu otevřely.
Žádné komentáře:
Okomentovat