Zacky Nite se tiše plížil Tommiho vilou. Mířil ke schodišti vedoucímu do haly.
Každý krok promýšlel několikrát. Uši měl na stopkách. Nemohl si dovolit nechat se nachytat.
V celém domě byla tma, kterou jen trochu narušoval svit měsíce pronikající skrz okna. Zacky nemohl tvrdit, že nevidí vůbec nic, ale viděl toho zatraceně málo.
Přesto si myslel, že ho nic a nikdo nemůže překvapit.
Dokud se dveře, kolem kterých právě prošel, najednou neotevřely, Zackyho někdo nepopadl za ruku a nevtáhl do příslušného pokoje.
Mladý zpěvák potlačil vyjeknutí, které se mu dralo na jazyk.
Dveře se zavřely, vypínač cvaknul a místnost zalilo světlo.
Zacky vytřeštil oči.
"Ville Valo!" vydechl.
"Co tu chceš?" zeptal se zpěvák podstatně slavnější.
"J-já..." zakoktal se Zacky.
"Víš co? Nezajímá mě to," zavrtěl Ville hlavou. "Ať je to cokoliv, dám krk na to, že Tommimu by se to nelíbilo. Takže nepochybně budu rád, když mu o tobě-"
"Ne!" vyhrkl Zacky. "To nesmíš!"
"Nesmím?" pozvedl Ville obočí. "Tak mi laskavě vysvětli, proč se tady tak plížíš, když před pár minutama tady ochranka hledala vetřelce!"
"To je... kapku složitější."
"Vyklop to!" frkl Ville.
"Fajn. Fajn," vzdal se Zacky. "Znáš Romea a Julii?"
"Jako tu hru od Shakespeara?"
"No, spíš tu hru... Jo!" zamrkal Zacky. "Bože, díky, konečně někdo, koho nenapadne film s DiCapriem!"
"Neptám se, koho napadne," ušklíbl se Ville. "Ale jak to souvisí?"
Zacky se zhluboka nadechl, načež Villemu ve zrychlené podobě vyložil celý příběh, přičemž vyprávění zakončil tím, že prostě jen chce mít jistotu, že Wilde se přece jen nějak nedostal do vily a neudělá hloupost.
Pár vteřin se na něj Ville podezřívavě díval.
"A tohle ti jako mám sežrat?" ušklíbl se pak.
"Uznávám, zní to trošku šíleně..." přikývl Zacky. "Ale je to pravda."
"No tak to je gól," zasmál se svým hlubokým hlasem Ville. "A Tommi chtěl, abych si začals Jonnem? Vždyť ani není můj typ, proboha!"
"N-ne? Já myslel, že Jonne je typ kohokoliv!"
"Ne pro mě," zavrtěl Ville hlavou. "Pro mě je spíš... No, třeba s tebou bych si dal říct. Škoda, že musíš jít hlídat... Počkat. Wilde? Takovej vysokej, štíhlej, rozcuchaný černý vlasy, na první pohled buzerant?"
"Jo. Jo, to je on!" odsouhlasil horlivě Zacky.
"Tak ten odpoledne šplhal na balkon u Jonneho pokoje."
"Co? A šel DOVNITŘ?!" zděsil se Zacky.
"Dolů nelezl."
Zacky mimoděk udělal krok vzad.
"Ne. Ne, to je blbost," zablekotal. "V Jonneho pokoji jsem byl schovanej já. To by musel bejt... KURVA!"
Zacky vyběhl z pokoje a rozhlédl se po chodbě. Ve tmě rozeznal obrysy otevřených Jonneho dveří.
A z haly dole bylo vidět slabé světlo.
Teď už si Zacky nerozmýšlel každý krok, bylo mu upřímně jedno, jestli ho někdo uslyší.
Seběhl po schodech a konečně uviděl výklenek s Jonneho rakví.
Právě v okamžiku, kdy do sebe Jann Wilde obrátil obsah malé lahvičky.
Žádné komentáře:
Okomentovat