Heleďte, já k vám budu upřímná. Tohle je tady jen proto, abyste byli napjatější před další kapitolou. Ehm... Pardon? XD
Blížila se desátá hodina dopoledne, když se do klidného spánku Jonneho Liimatainena náhle vloupala realita.
Blonďák přesně nevěděl, jak se to stalo, ale najednou byl při plném vědomí a... značně vyděšený.
"Jani!" vyhrkl a zatřásl zpěvákem, na jehož rameni doposud spal. "Jani, hned se vzbuď!"
"C-co se děje?" zamrkal Jann. "Je tu Tommi?!"
"Vstávej!" přikázal Jonne. "Musíme pryč!"
"Proč? Co se stalo?!" vytřeštil Jann oči.
"Musíme vypadnout, než na nás Tommi přijde! Než dorazí ochranka a NA VŠECHNO se přijde! Musíme zmizet do jiný země, nechat si udělat plastiku a změnit identitu!"
"Počkat, počkat," posadil se Jann. "Za prvý, pro tebe žádná plastika, NIKDY! Za druhý, nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi včera stokrát opakoval, že už nebudeme utíkat?"
"Byl jsem pod vlivem toho svinstva od Zackyho!" zaječel Jonne. "Už jsem se z toho vyspal, a je mi jasný, že musíme PRYČ!"
Jonne vyskočil z postele a vrhl se ke skříni, aby se vzápětí začal soukat rovnou do džínů, jelikož spodní prádlo by ho moc zdržovalo.
"Tak to teda ani omylem!" frkl Jann, vstal a začal si (po krátkém hledání) oblékat své kalhoty. "Včera jsi mě přesvědčoval, že útěk nemá smysl, že se Tommimu můžeme postavit, že to zvládneme! Přiměl jsi mě uvěřit, že s tebou po boku zvládnu všechno, třeba i lítat-"
"Když ti pomůže tvoje skupina, že?" neodpustil si Jonne.
"Řeknu ti to jinak," přetáhl si Jann triko přes hlavu a založil ruce v bok. "Je mi jedno, co se stane. Je mi jedno, jestli budeme muset oba umřít. Tommi Liimatainen se dozví, že Jani Tuovinen a Jonne Liimatainen jsou manželé. A dozví se to TEĎ."
"Počkej!" vytřeštil Jonne oči, když ho Jann popadl za ruku. "Já ale umřít nechci! Podruhý za dva dny už by to bylo trapný, nemluvě o tom, že poprvý se mi to ani za mák nelíbilo!"
"Nezájem," zavrčel Jann a vytáhl blonďáka z pokoje. "Jeden z nás musí mít koule."
"Máme je oba, ale když už jsme u toho, o ty bych se taky bál!"
"Který dveře jsou Tommiho?" zarazil se Jann.
"Myslíš, že ti to řeknu?" frkl Jonne.
"Pokud chceš, abych ještě někdy plnil svoje manželský povinnosti, tak řekneš!"
"Jani, ty to nechápeš. Žádný manželský povinnosti, Tommi nám ufikne-"
"Jonne AARONE-"
"Tamty," pípl Jonne a ukázal příslušným směrem. "Ale nemusíme tam chodit, ještě si to můžeme..."
Jann vyrazil ke dveřím Tommiho ložnice. Otevřel je tak prudce, že třískly do zdi.
Už se oba nadechovali, Jann aby vychrlil to, co má na srdci, a Jonne k prosbám o odpuštění a milost, když...
Když jim pohled padl na postel.
A oba oněměli.
Žádné komentáře:
Okomentovat