Předposlední kapitola je tu. Tak co? Napjatý? Schválně, co sebude dít v Tommiho domácí, ehm... kanceláři.
O 21 minut později, Tommiho pracovna
Jonne a Jann se bezděčně přikrčili, když se na ně Tommi zadíval, dlaně složené k sobě.
"Tak," řekl manažer. "Poslouchám."
"TY posloucháš?!" vyjekl Jonne. "Ahoj. Jsem tvůj bratr, co měl bejt mrtvej, ale ty se nedivíš tomu, že tady sedím a dejchám!"
"Ehm, jasně," pokýval Tommi. "Jak jen ti to říct..."
"RYCHLE," doporučil mu Jann.
"Vysvětlit tobě to bude jednodušší," ušklíbl se Tommi a otočil se směrem k Jannovi. "Takže takhle. Nejspíš bych byl překvapenej, že vidím tvýho manžílka živýho-"
"Ty to VÍŠ?!" vytřeštil Jonne oči.
"Pozdějc," frkl Tommi. "Každopádně. Věřil bych mu. Jasně. Ale, no, když se člověk rozhodne předstírat svoji smrt, je vážně blbost, aby lahvičku od toho svinstva, po kterým má vypadat jako mrtvej, nechal NA NOČNÍM STOLKU."
"A sakra," polkl Jonne. "O tom se Zacky nezmínil."
"To tě mělo napadnout samotnýho! Ale čemu se ještě divím..." protočil Jann panenky.
"Hele!" ohradil se Jonne.
"TICHO!" okřikl je Tommi. "Jonne, přiznávám. Než jsem si toho všimnul, parádně jsem se vyděsil."
"Ach, Tommi," vzdychl Jonne. "Bráško, omlouvám se, hrozně mě to mrzí, ale já měl svý důvody, prostě jsem to musel udělat, protože jinak-"
"Jo. Já vím," kývl Tommi. "Nemyslisi, že jsem si všechno nezjistil. Zjistil. Hned když mi řeklo, co je zač ta lahvička. Já to všecko VÍM, Jonne. Při oslavě ses choval podezřele. Na balkoně jsi mluvil. Pak se někdo v černym plížil od domu. Druhej den tě viděli jít na radnici. Nějak se všichni rozhodli, že nic z toho NEPOTŘEBUJU vědět. A pak zavolám na radnici a zjistím, že jsi REGISTROVANEJ. Báječný. Báječný. A pak ještě budeš předstírat smrt, abys byl s NÍM. Ježiš, kurva, Jonne. Nemohl jsi prostě něco ŘÍCT?!"
"Jak asi? Wilde je nepřítel!" vyhrkl Jonne. "Cpal jsi mi do hlavy, že všichni, co se motají okolo tý zatracený blonďatý-"
"Já jsem přímo tady," pronesla Laura, která stála vedle Tommiho křesla. "A ručím ti za to, že mezi mnou a Hype už nepřátelské vztahy nepanují. I když. Zatracená blonďatá CO, Tommi?"
"To nechceš slyšet," kousl se Tommi do rtu.
"Myslíš?" pozvedla Laura obočí.
"Broučku," vzdychl Tommi a položil ruku na její zadek. "Tohle tu přece neřešíme."
"Hele," zavrčela Laura. "Tohle na mě nezkoušej. Nejsem vypatlaná blondýna na sex. Se mnou nebudeš zametat."
"To přece nechci," pohladil ji po ruce. "Vím, že nejsi... hloupá."
Mladí zpěváci si vyměnili zmatené pohledy.
"Každopádně, vy dva," otočila se Laura. "Jani. PROČ jsi něco neřekl?"
"Protože..." olízl si Jann rty. "Protože jestli se jen přiblížím k někomu od toho vymaštěnýho blonďatýho... Mlčím."
"Vymaštěnýho blonďatýho KOHO, Lauro, drahá?" odkašlal si Tommi.
"To není podstatný," zavrčela.
Tommi pokrčil rameny.
"Jak je libo," řekl. "Fajn. Každopádně-"
"Bože, mně z nich PŘEDKOČÍ!" zakňučel Jann.
"Co prosím?" zamrkala Laura.
"PŘESKOČÍ!" zopakoval Jann a vyskočil z křesla. "Kurva, nemohli jste si včas rozmyslet, že se spolu vychrápete?! Ušetřili byste nám hromadu problémů!"
"No, nemohli," odsekl Tommi. "Myslíš, že jsem tušil, že si s ní něco začnu, dokud jsme se nelíbali?"
"A že já tušila, že budu s Liimatainenem něco mít, dřív, než jsem ležela na stole?" pozvedla Laura obočí.
"Co jsi tady vůbec DĚLALA?!" štěkl Jann.
"Pozval jsem ji," odpověděl za manažerku Tommi. "Jen jsem jí chtěl sdělit, jak se věci mají. Že naši... nejdůležitější svěřenci se rozhodli rebelovat."
"Tak proto se taky nedivila, že jsem živej!" vyhrkl Jonne.
"Aby bylo jasno," ozvala se Laura. "Původně jsme vás chtěli za každou cenu dostat od sebe."
"To ani OMYLEM!" zaječel Jonne. Vyskočil a pevně Janna chytil za ruku. "Já se ho nevzdám! Je to můj chlap! Udělám pro něj cokoliv, nenechám vás, abyste mi ho vzali!"
"Původně," obrátil Jann oči v sloup. "A minulej čas. To znamená, Jonne, že už nechtějí."
"Ehm... To je jedno," kousl se Jonne do rtu. "To jen... aby věděli."
"No jasně," ušklíbl se Jann.
"Hele!" frkl Jonne. "Už zase si dovoluješ!"
Krátký okamžik si ho Jann jen tiše prohlížel. Pak se zářivě usmál.
"Jo," zamumlal. "Páč tě miluju."
Přitáhl si ho k sobě a políbil ho. Tommi otevřel ústa, aby je něžně požádal, jestli by si tohle nemohli schovat do soukromí Jonneho ložnice, ale Lauřina ruka na jeho rameni ho přiměla být zticha. Spokojil se jen s tím, že se kousl do rtu a zadíval se jinam. Náhodou právě na manažerčinu tvář.
Laura se k němu začala s úsměvem sklánět, ale vtom se dveře pracovny rozletěly.
"Nazdar, Tommi," usmál se Zacky Nite. "Jak se vede? Ahoj, kluci. Ehm... Lauro?"
"A co TY tady děláš?!" vytřeštil Tommi oči.
"No... Jak jen ti to říct," ozval se hluboký hlas, a pozornost všech se až teď přesunula na nenápadnou postavu Villeho Vala. "Řekněme, že výrazně zvyšuje svou tržní hodnotu."
Žádné komentáře:
Okomentovat