V tu samou dobu, Tommiho vila
Ve velkém pokoji, jehož stěny byly natřeny světle růžovou barvou a jehož nábytek byl prakticky výhradně bílý, seděl před zrcadlem svého kosmetického stolku blonďatý muž. Právě odložil třpytivé oční stíny a sáhl po lehce růžovém lesku na rty, když se dveře pokoje otevřely.
"Jonne," zavrčel vysoký muž, který vzápětí vešel. "Kde vězíš?"
"Podle všeho přímo tady," odvětil blonďák a přesným pohybem lesk nanesl. "Neboj, brzo budu."
"Máš být dole už půl hodiny!" štěkl Tommi.
"Říkám, že hned dorazím," zopakoval Jonne a vstal ze židle.
"Máš tu ještě škrabošku!" poukázal Tommi.
"Tu nemožně modrozlatou?" zamrkal Jonne. "To nebyl vtip?"
"Samozřejmě, že nebyl!"
"Ach tak. Tím pádem ne, Tommi, díky, ale já si pořídil vlastní."
"Jakou?"
"Nepotřebuješ ji vidět. Až na večírku."
"Jak nepotřebuju? Musím ti ji schválit!"
"Tommi, schválil jsi tu hrůznost. S touhle nebudeš mít problém."
Tommi Liimatainen naklonil hlavu a sledoval, jak si jeho bratr ke svým bílým kalhotům obléká i bílou košili se stříbrnou výšivkou na zádech.
"A v tomhle jdeš?" zamračil se.
"Ano!" řekl Jonne. "Máš s tím problém?"
"Ne. Jen jsem myslel, že si vezmeš něco..."
Tommi se zarazil, když se v Jonneho očích objevil výhrůžný lesk.
"CO?" zeptal se ledově Jonne.
"Ehm, honosnějšího?" zkusil Tommi. "Jako třeba ten tvůj bílej kabátek..."
"Ten, jak je v podpaží sešívanej a krajky na rukávech má potrhaný?" pozvedl Jonne obočí. "Honosnost sama, Tommi."
"Kurva, Jonne. Vážně si musíš pořád hrát na chytrýho?"
"Ne, Tommi. Na toho s VKUSEM," prohrábl si Jonne prsty své dlouhé blonďaté vlasy. "Vypadl bys už? Slibuju, že na ten debilní mejdan dorazím do pěti minut."
"Fajn," vzdychl Tommi. "PĚT minut. Pak si pro tebe dojdu a donesu tě tam třeba v zubech, jasno?"
"Jasno, pane Liimatainene..."
Žádné komentáře:
Okomentovat