neděle 5. května 2013

Romeo and Juliet 6/31

Tak schválně, víte, co má Romeo v plánu? Myslím, že tušíte...


"Připomeňte mi... uh... laskavě... proč tohle, kurva, dělám!" hekl Atheos, zatímco se snažil udržet Jannovo chodidlo v jakž takž stabilní poloze.
"A kterou chceš verzi?" pozvedl obočí Robin, který obdobný problém řešil u Jannova druhého chodidla.
"Kteroukoliv!"
"Ticho tam!" okřikl je Jann. "Kurva, ta zeď je vyšší, než jsem myslel!"
"Já ti to říkal už od začátku!" odsekl Tender, který podpíral zpěvákova lýtka.
"Robine, nějakou tu verzi!" požádal Atheos.
"No, verze jedna je to, že ho máme rádi a chceme, aby byl šťastnej."
"Ne, proto to nedělám."
"Verze dva je ta, že když nebudete spolupracovat, máte všichni do jednoho VYHAZOV!" štěkl Jann. "Zvedněte mě ještě kousek! Už tam budu!"
"Fajn. Kaide, drž ho!"
"To se ti řekne! Už na ty jeho stehna skoro ani nedosáhnu!"
"Sláva!" vydechl Jann. "Hele, tak se už držím. Teď už mě jen trochu postrčte, ať se dostanu úplně nahoru."
V Atheosových očích se náhle objevil nebezpečný lesk, který nemohl zbytku skupiny uniknout.
"Fajn, Wilďáku, popostrčíme tě," kývl a mrkl na ostatní. "Raz..."
"Počkat. Chceš udělat to, co si myslím, že chceš udělat?" zamrkal Robin.
"Dva..."
"Počkat!" vyjekl Jann. "CO chce udělat?!"
"TŘI!"
Ozval se výkřik a Jann Wilde se náhle vznesl podstatně výš, než by si býval přál. Nějakým způsobem přeletěl zeď. Další, co se k uším čtveřice na ulici doneslo, bylo tiché žuchnutí.
"V pohodě, Wilďáku?" křikl Atheos.
"Ne! Dopadnul jsem přímo do křoví! Jen počkej, až se mi dostaneš do pracek, Atheosi!"
"Není zač, Wilďáku!" zakřenil se Atheos. "Tak co, kluci, zajdeme někam na pivo?"
"Počkat!" zaječel Jann. "A jak se dostanu zpátky?!"
Odpovědi se nedočkal.
Vzdychl a s nadávkami adekvátními k situaci se vyhrabal ze křoví. Provedl rychlou kontrolu svých končetin a když usoudil, že nejspíš nemá nic zlomeného, vyrazil zahradou k Tommiho honosné vile.
Až teď si uvědomil, že vlastně ani neví, kde je Jonneho pokoj, nemluvě o tom drobném faktu, že Jonne byl nejspíš ještě na večírku. Takže... Co tady vlastně dělal, zatraceně?!
Byl jen kousek od domu, skrytý v temném stínu několika stromů, když se otevřely dveře balkonu v prvním patře a ven vyšel Jonne. Pořád měl na sobě ty bílé kalhoty i košili, jen škraboška zřejmě zůstala uvnitř. A v Jannových očích byl Jonne krásnější než kdy dřív.
"Jo, Villí," zasmál se právě, a Jann si konečně všiml, že v ruce drží mobil. "Fakt je škoda, že jsi tu nebyl. Tommi TAK vyváděl, když zjistil, že se sem proplížili..."
Jann se kousl do rtu, když mu došlo, o čem Jonne mluví.
"Jo, já vím, že máš horečku, bráško," pokýval Jonne. "Ale povídám ti, pobavil by ses."
Jann sklonil hlavu. Že by k němu Jonne přece jen vůbec nic...
"Proboha, ty si prostě nedáš pokoj, co?" frkl Jonne. "Co je tak divnýho na tom, že o něm nechci mluvit? Proboha, ano, líbil se mi, v tý černý byl tak nebezpečnej a sexy, ale... Jo, přesně tak. Je tu někdo třetí."
Jannovo srdce puklo.
"Zkurvenej Tommi. Někdy ho fakt nenávidím."
A najednou se rána zase zacelila.
"Neblbni, Ville. Nemůžu jen tak jít proti němu. Nebude koukat na to, jestli jsem nebo nejsem rodina, a budu další nežádoucí osoba na jeho seznamu! I když..."
Jann zatajil dech.
"Wilde. Proč to musí bejt právě WILDE? Sakra, co je mi po tom, koho má za manažera? Vážně na tom tak záleží? Tommimu ano, ale mně? Ani za mák. Copak je to hřích, že je Wilde? Víš ty co, Ville? Pro ty nádherný čokoládový oči bych klidně Tommiho náklonnost obětoval."
Jann polkl.
"Ano. I kdybych měl přestat bejt Liimatainen. I kdybych si ho měl kvůli tomu vzít. Chci bejt s Jannem Wildem. Kurva, Villí, viděl jsem ho dvě minuty! Je možný, že jsem se tak rychle zamiloval?"
Jann zavýskl.
Hned vzápětí mu došlo, co udělal. Konkrétně ve chvíli, kdy Jonne ztuhl.
"Ville, zavolám ti pozdějc," řekl do telefonu.
Jann zadoufal, že se mu podaří propadnout do země.
Jonne se opřel o zábradlí balkonu a zamžoural do tmy před sebou.
"Kdo... Kdo je tam?"

Žádné komentáře:

Okomentovat