Jann
téměř neslyšným šeptem zaklel a zároveň se v duchu velmi důkladně
nakopal do zadku. Panebože, na co myslel? Copak nemohl prostě držet
zobák? Bylo přece jasné, že Jonne ho uslyší!
Zmíněný blonďák se teď nakláněl přes zábradlí a očima dál propátrával tmu.
"Vylez, ať jsi kdokoliv! Nebo zavolám ochranku!"
Jann se kousl do rtu. Kurva, teď má jen dvě možnosti. Ale kterou si-
"Tak jak myslíš," řekl Jonne. "Jdu pro-"
"Počkej!" vyhrkl Jann a vystoupil ze stínu. "To jsem... To jsem já."
Jonneho tvář se rozzářila.
"Wilďáku!" vyhrkl. "Co tady děláš?!"
"Musel jsem tě ještě vidět," usmál se Jann. "Odešel jsem... poněkud narychlo."
"Jo, díky. Všimnul jsem si," zaculil se Jonne. "Jak ses sem dostal?"
"Uvěříš mi, že jsem přeletěl zeď?"
"Na křídlech lásky?"
"No, možná by se to i tak dalo říct..."
Jonne zvědavě naklonil hlavu.
"A kdepak je máš?"
"Šly na pivo," ušklíbl se Jann. "Ne, fajn. Kluci ze skupiny mě přehodili, spokojenej?"
"A já si říkal, proč máš ve vlasech větvičku," vyprskl Jonne.
"Hej! Tohle od tebe ale není hezký!"
"Neřekl jsem, že ti ta větvička NESLUŠÍ."
Jann se zasmál.
"Ach, Jonne..."
"Copak?" zamrkal sladce blonďák.
"Víš, že jsi krásnej?"
"Nemluv blbosti."
"Vážně. Vypadáš jako anděl. Měsíc na obloze není tak nádhernej jako ty."
"Proboha, JANNE..."
"Vezmeš si mě?"
Jonne vytřeštil oči a okamžik na zpěváka pod balkonem jen němě zíral. Pak se zhluboka nadechl.
"Kdy a kde?"
Jann se zakřenil.
"Zítra v poledne budu čekat u Amadea. Pošli tam někoho, komu můžeš věřit. Řeknu mu detaily."
"A nebylo by snazší napsat mi zprávu? Moje číslo na mobil máš, ne?"
"No jo, ale poslat po někom vzkaz by bylo o tolik romantičtější!"
"Máš zálibu v kýčovitosti, co?"
"Myslím, že to máme společný."
Blonďák zavrtěl hlavou.
"Jen zprávu, dobře? Pak přijdu kamkoliv."
"Dobře," kývl Jann. "Jonne, chci tě políbit."
"To by se mohlo ukázat jako trochu problematický."
"Proč?"
"Protože... Co to děláš?!"
Jannova tvář se objevila jen kousek od té Jonneho.
"Lezu na tvůj balkon, proč?"
"Já věděl, proč Tommimu ten břečťan doporučit..." olízl si Jonne rty.
"Jonne?" ozval se z domu mužský hlas. "Všechno v pořádku? S někým tě slyším mluvit."
"Bodyguard," špitl Jonne. "Ano, jsem v pořádku! Mám telefonát s Villem na hlasitej odposlech!"
"Mám ti vyřídit, že Tommi si přeje, abys ještě na chvíli šel dolů."
"Pět minut!" křikl Jonne a otočil se zpět k Jannovi. "Budu muset."
"A ten polibek, kvůli kterýmu riskuju život?"
"Ten dostaneš, samozřejmě..."
Jann se zadíval do Jonneho očí. Svět kolem jako by přestal existovat. Na jazyk se mu drala slova...
"The world is changed 'cause you are made of ivory and gold. The curves of your lips rewrite history."
Natáhl krk a Jonneho políbil. Trvalo to jen pár vteřin, ale bylo to... naprosto dokonalé.
"Promiň," zašeptal, když se oddělili. "Už hrozně dlouho jsem tohle chtěl někomu říct."
"Jonne!" zaznělo z domu. "Tebe Tommi vyhodit nemůže, ale mě ano!"
"Už jdu!" odpověděl Jonne. "Jannie, musím..."
"Já vím. Jdi," usmál se Jann. "Zítra čekej zprávu."
"Už teď se nemůžu dočkat."
Ještě kratičce se políbili, než se Jonne otočil a vešel zpátky do svého pokoje.
Zmíněný blonďák se teď nakláněl přes zábradlí a očima dál propátrával tmu.
"Vylez, ať jsi kdokoliv! Nebo zavolám ochranku!"
Jann se kousl do rtu. Kurva, teď má jen dvě možnosti. Ale kterou si-
"Tak jak myslíš," řekl Jonne. "Jdu pro-"
"Počkej!" vyhrkl Jann a vystoupil ze stínu. "To jsem... To jsem já."
Jonneho tvář se rozzářila.
"Wilďáku!" vyhrkl. "Co tady děláš?!"
"Musel jsem tě ještě vidět," usmál se Jann. "Odešel jsem... poněkud narychlo."
"Jo, díky. Všimnul jsem si," zaculil se Jonne. "Jak ses sem dostal?"
"Uvěříš mi, že jsem přeletěl zeď?"
"Na křídlech lásky?"
"No, možná by se to i tak dalo říct..."
Jonne zvědavě naklonil hlavu.
"A kdepak je máš?"
"Šly na pivo," ušklíbl se Jann. "Ne, fajn. Kluci ze skupiny mě přehodili, spokojenej?"
"A já si říkal, proč máš ve vlasech větvičku," vyprskl Jonne.
"Hej! Tohle od tebe ale není hezký!"
"Neřekl jsem, že ti ta větvička NESLUŠÍ."
Jann se zasmál.
"Ach, Jonne..."
"Copak?" zamrkal sladce blonďák.
"Víš, že jsi krásnej?"
"Nemluv blbosti."
"Vážně. Vypadáš jako anděl. Měsíc na obloze není tak nádhernej jako ty."
"Proboha, JANNE..."
"Vezmeš si mě?"
Jonne vytřeštil oči a okamžik na zpěváka pod balkonem jen němě zíral. Pak se zhluboka nadechl.
"Kdy a kde?"
Jann se zakřenil.
"Zítra v poledne budu čekat u Amadea. Pošli tam někoho, komu můžeš věřit. Řeknu mu detaily."
"A nebylo by snazší napsat mi zprávu? Moje číslo na mobil máš, ne?"
"No jo, ale poslat po někom vzkaz by bylo o tolik romantičtější!"
"Máš zálibu v kýčovitosti, co?"
"Myslím, že to máme společný."
Blonďák zavrtěl hlavou.
"Jen zprávu, dobře? Pak přijdu kamkoliv."
"Dobře," kývl Jann. "Jonne, chci tě políbit."
"To by se mohlo ukázat jako trochu problematický."
"Proč?"
"Protože... Co to děláš?!"
Jannova tvář se objevila jen kousek od té Jonneho.
"Lezu na tvůj balkon, proč?"
"Já věděl, proč Tommimu ten břečťan doporučit..." olízl si Jonne rty.
"Jonne?" ozval se z domu mužský hlas. "Všechno v pořádku? S někým tě slyším mluvit."
"Bodyguard," špitl Jonne. "Ano, jsem v pořádku! Mám telefonát s Villem na hlasitej odposlech!"
"Mám ti vyřídit, že Tommi si přeje, abys ještě na chvíli šel dolů."
"Pět minut!" křikl Jonne a otočil se zpět k Jannovi. "Budu muset."
"A ten polibek, kvůli kterýmu riskuju život?"
"Ten dostaneš, samozřejmě..."
Jann se zadíval do Jonneho očí. Svět kolem jako by přestal existovat. Na jazyk se mu drala slova...
"The world is changed 'cause you are made of ivory and gold. The curves of your lips rewrite history."
Natáhl krk a Jonneho políbil. Trvalo to jen pár vteřin, ale bylo to... naprosto dokonalé.
"Promiň," zašeptal, když se oddělili. "Už hrozně dlouho jsem tohle chtěl někomu říct."
"Jonne!" zaznělo z domu. "Tebe Tommi vyhodit nemůže, ale mě ano!"
"Už jdu!" odpověděl Jonne. "Jannie, musím..."
"Já vím. Jdi," usmál se Jann. "Zítra čekej zprávu."
"Už teď se nemůžu dočkat."
Ještě kratičce se políbili, než se Jonne otočil a vešel zpátky do svého pokoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat