Přátelé 19/24

Tak jo, přijímačky mám úspěšně za sebou. Ráda bych vám řekla, že to znamená, že už makám na fanfiction, co bude následovat po téhle, ale to bych vážně hodně lhala. Nejen, že nemakám, ale nějak ani nemám nápad nebo VŮLI makat. Jo, dá se říct, že mě ti Finové baví den ode dne míň. Takže, no, užijte si tuhle kapitolu. Je možný, že je z posledních...

Nevím, jak přesně jsme se dostali až do Japova bytu. Cestou jsme několikrát stavěli jen proto, abychom se mohli líbat, vášnivě líbat. Jen abych mohl Japu přimáčknout k nejbližší zdi, přitisknout se na něj, chytit ho za boky...
Skoro mě až překvapovalo, jak ochotně se nechal. A ve chvíli, kdy jsme se tak zastavili vedle poštovních schránek za vchodem do jeho domu, byl to on, kdo se opřel o stěnu a přitáhl si mě k sobě.
Schody jsme prakticky vyběhli, naprosto bez ohledu na to, jestli se zadýcháme.
Japa odemkl dveře, vletěli jsme do bytu, zabouchli za sebou. Boty letěly na stranu, bundy jako by nám z ramen spadly samy od sebe. Než jsem se nadál, Japa se zase opíral zády o zeď a líbal mě tak vášnivě, jako snad ještě nikdy.
Cítil jsem na stehně jeho vzrušení, cítil jsem, jak mi jeho ruce bloudí po zádech.
Chytil jsem ho za pas, něžně sjel k bokům, pak chytil jeho zadek. Japův dech se zrychlil.
Trička skončila někde na zemi, naše nahé hrudníky se k sobě tiskly. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, jen jsem se snažil nepřestat se naprosto ovládat. Neposlechnout to, co po mně chtěl můj mozek, proboha, hlavně jen neposlechnout...
Rozepnul jsem mu džíny a stáhl mu je jen kousek z boků. Prsty vzadu vklouzly pod jejich lem, vklouzly pod trenýrky, pevně sevřely pevný zadeček.
Japa se vytrhl z našeho polibku a zalapal po dechu.
„Ach, ano...“
Využil jsem toho, že trochu naklonil hlavu, a bez váhání políbil jeho dlouhý, štíhlý krk, který mi tak nabídl.
Vrněl jako malé kotě.
„Ložnice?“ zamumlal jsem.
„Ano, prosím...“
Džíny jsme nechali ještě v předsíni. Spodní prádlo nás opustilo těsně za dveřmi ložnice. Než jsem se vzpamatoval, leželi jsme na posteli. Já nahoře, Japa pode mnou, nohy roztažené a jeho erekce mě už zase tlačila do stehna...
„Juho,“ vydechl jsem.
Natáhl ruku k nočnímu stolku a zvedl lahvičku lubrikantu, kterou už se ani neobtěžoval uklízet. Napadlo mě, že dost možná od začátku neplánoval, že tu holku k sobě vezme.
Vtiskl mi lubrikant do ruky a jeho velké modré oči se na mě zadívaly.
„Prosím...“
Byl jsem ztracený. Přesně v tu chvíli jsem byl ztracený. I kdybych snad chtěl přestat, nemohl bych. Všechno, co jsem si snažil zakázat, pudy, které jsem chtěl ovládnout...
Nanesl jsem lubrikant na jeden prst a jemně, zvolna jím do Japy vnikl. Do zad se mi zabořily jeho nehty.
Připravoval jsem ho pomalu, pomaleji, než bych připravoval kohokoliv jiného. Dal jsem si vážně záležet, studoval každičkou změnu jeho výrazu, abych včas zachytil jakoukoliv, byť jen nepatrnou stopu po bolesti, ale žádná nepřišla. Jen vzrušení, čirá extáze.
Políbil jsem jeho rty. Věděl jsem, že bych se měl zeptat, jestli si je naprosto jistý tím, že to chce udělat, ale nezeptal jsem se. I kdyby snad řekl ne, nejspíš bych stejně neměl sílu přestat.
Vstoupil jsem do něj. Pomalu a opatrně, jakkoliv moje instinkty chtěly něco naprosto jiného. Moje instinkty ho chtěly šoustat, divoce, vášnivě...
Líbal jsem ho. Jeho prsty se ztrácely v mých vlasech. Na tváři jsem cítil jeho zrychlený dech. Ruka sklouzla po mých zádech a nehty se zaryly do mé kůže.
Odtrhl jsem se od něj a zalapal po dechu. Zatraceně, jestli to bude takhle pokračovat, neovládnu se...
Když jsem se poprvé stáhl a zase přirazil, Japa zaklonil hlavu a zasténal, oči doširoka otevřené. Podle úsměvu, co mu hrál na pootevřených rtech, mi bylo naprosto jasné, že nic jako bolest vážně necítí. A stále pevnější stisk nehtů...
Sebeovládání bylo čím dál tím těžší. Po prvních několika pomalých přírazech jsem přidal. Japa zakňučel.
„Juho,“ zašeptal jsem.
„D-dokonalý,“ vypravil ze sebe. „Proboha, tohle je naprosto dokonalý.“
„Mhm,“ přikývl jsem.
Zavřel jsem oči a políbil ho. Tiskl jsem se na něj, jak jen to šlo, cítil jsem jeho horko, cítil jsem jeho pot, slyšel čím dál rychlejší dech. Byl jsem vzrušenější a vzrušenější, ale pořád jsem se ještě snažil udržet tempo, které mu bude příjemné, když je to pro něj přece jen...
Japa se odtrhl a zasténal tak nahlas, že ho zaručeně musel slyšet celý dům. Jeho nehty sjely po kůži na mých zádech a nepochybně za sebou nechaly pořádný škrábanec.
„Kurva!“ zakňučel Japa. „Tohle je ta tvoje slavná prostata?!“
„No, podle všeho...“
Zalapal po dechu, když jsem to místo zasáhl podruhé. A znovu. A znovu.
„Proboha, jo. Proboha, jo,“ zamumlal Japa a opřel se o lokty, aby ke mně byl blíž. „Jukko, proboha...“
„Já vím.“
Líbali jsme se, když jsem zvedl pravou ruku z matrace a začal Japu honit. Jen po pár vteřinkách se ale odtrhl a opřel si obličej o moje rameno. Sténal a prudce oddychoval, jeho srdce zběsile bušilo...
A pak hlasitě zakňučel a jeho zuby se zabořily do mojí kůže a pevně stiskly.
Zatmělo se mi před očima při nejsilnějším orgasmu, co jsem kdy zažil.