pondělí 29. července 2013

Kurva

Autor: Arvari
Žánr: slashárna křížená s komedií
Přístupnost: No, když vynecháme jednu malou chvilku... Tak asi stejně nic moc.
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus, Jack Leopard, Jyrki 69
Shrnutí: „Podívejte se na něj. Jak kroutí zadkem, předklání se, jako by si o něco říkal, špulí pusu... Je tohle normální?!“
Počet slov: 719
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Inspirování letošním vystoupením 69 Eyes na Masters of Rock. Jyrki je FAKT hrozná kurva. A tím zadkem kroutí naprosto neskutečně...

„No fakt, jen se na něj podívejte!“
Podívali se přesně opačným směrem. Přímo na mě.
„Wildíku, cejtíš se dobře?“ zeptal se Christus.
„Absolutně,“ zahuhňal jsem přes brčko, kterým jsem srkal svůj gin s tonicem. „Podíváte se na něj laskavě?“
„Já se na něj dívat nemusím. Znám ho,“ konstatoval Japa. „Vídám ho každou chvíli!“
„Ale tohle jsi zaručeně neviděl,“ odsekl jsem a ukázal směrem k černě oděnému muži na druhé straně baru.
Dva kytaristé, kteří mi dělali společnost, se velice neochotně otočili.
„Co přesně?“ dotázal se Christus.
„Co přesně?!“ zopakoval jsem nevěřícně. „Podívejte se na něj. Jak kroutí zadkem, předklání se, jako by si o něco říkal, špulí pusu... Je tohle normální?!“
„Myslíš na Jyrkiho?“ pozvedl Japa obočí. „Naprosto.“
„A na normálního člověka?“ frkl jsem.
„Definuj normálního člověka,“ požádal Christus.
„Někoho, kdo není magor jako ty,“ odvětil jsem.
„Hm. Nech mě chvíli zamyslet...“ našpulil Christus rty.
Jyrki upil ze svého pozérsky rudého drinku a otočil hlavu někam směrem k našemu stolu. Jeho tmavé brýle mi nedovolily poznat, kam se dívá. Ale když si olízl rty...
„Proč se chová jako taková kurva?“ polkl jsem. „Dám krk na to, že ve skutečnosti ani není teplej!“
Japa s Christusem si vyměnili poněkud skeptické pohledy.
„Ne. Máš recht,“ kývl Japa a zvedl ke rtům svou lahev s pivem. „Rozhodně NENÍ teplej.“
„V žádným případě to už roky netáhne s tím jejich namakaným bubeníkem,“ ušklíbl se Japa.
„Ani omylem jsem s ním nebyl v posteli,“ dodal Christus.
„Ani já,“ doplnil Japa.
„Nebo nedejbože oba dohromady. Minulej měsíc,“ olízl si Christus rty.
„A to si piš, že s ním nespal Sohei, když tu ještě byl,“ zavrtěl Japa hlavou.
„Nebo Ville Valo,“ pokrčil Christus rameny.
„Jonne Liimatainen.“
„Ville Liimatainen.“
„TOMMI Liimatainen.“
„Larry.“
„Sammy.“
„Zacky Nite.“
„Juha Kylmänen.“
„Robin.“
„Tender.“
„PROSÍM?!“ zaječel jsem.
„Ty jsi to nevěděl?“ kousl se Christus do rtu a nasadil značně nepřesvědčivý lítostivý výraz. „Promiň...“
„Takže pro jistotu,“ pozvedl jsem ukazováček. „Je buzna?“
„Pokud ne, rozhodně to dovedně maskuje,“ zakřenil se Japa.
„A taky je kurva, co přetáhla půlku finský hudební scény,“ pokračoval jsem.
„Možná i víc jak půlku,“ přisvědčil Christus.
Dopil jsem gin s tonicem a položil na stůl bankovku, která měla moji útratu pokrýt.
„Pánové...“ zamumlal jsem a zvedl se od stolu. „Omluvte mě.“

Zběsile jsem přirážel do jeho bledého, štíhlého těla. Poslouchal jsem, jak svým neskutečně hlubokým hlasem sténá moje jméno. Zvedl jsem ruku a pevně sevřel jeho tmavé vlasy, zatáhl...
„Ach, ANO!“ zavzdychal.
Prohnul se v zádech a přitiskl se ke mně blíž, jednou rukou mě hladil po zádech, rty se přisál na můj krk.
Jeho steny nabývaly na intenzitě, než se konečně ozval hlasitý výkřik a mně se do kůže zaryly jeho zuby. A jakkoliv mě bolest nikdy v životě nevzrušovala, najednou to bylo všechno, co jsem potřeboval, abych se udělal.
Pár posledních přírazů, než jsem se zhroutil vedle něj.
Můj dech se pomalu uklidňoval. Srdce přestávalo tak divoce bít.
Zvedl jsem ruku a dotkl se bolavého místa na krku. Sice mi na prstech nezůstala žádná krev, takže kůže nebyla porušená, ale...
„Kurva. Ty jsi snad fakt upír,“ frkl jsem.
Otočil hlavu a se širokým úsměvem na rtech se na mě zadíval.
„No ovšem, že jsem. Říkám to pořád, no ne?“
„Jestli budu mít cucflek...“ řekl jsem varovně.
„Bez obav. Budeš,“ olízl si rty. „A budeš jich mít mnohem víc, než s tebou skončím.“
„Skončíš?“ zamračil jsem se. „Hele, nic proti, ale vyspali jsme se spolu, takže...“
Překulil se na bok a přehodil přese mě ruku a nohu, takže mě docela efektivně přišpendlil k posteli.
„Ale, snad bys mi nechtěl utéct?“ pozvedl obočí. „Vždyť noc je ještě tak mladá. A víš, že noc je čas upírů...“
Naklonil se, aby krátce přejel svými rty přes ty moje. Zachvěl jsem se. Ne, že bych se chtěl nějak zásadně bránit tomu, abych s ním strávil celou noc, ale...
„Půjčíš mi aspoň zejtra nějakej šátek kolem krku?“ dotázal jsem se nesměle.
„Ale ovšem,“ zamumlal a jeho ústa zase sklouzla na můj krk. „Milerád i věnuju...“

Žádné komentáře:

Okomentovat