pondělí 8. července 2013

Přátelé 23/24

Předposlední kapitola, tenrokrát pěkně včas. Ne, že by na ni o prázdninách někdo vstával, že...


Klečel nahý uprostřed postele. Tak, jak jsem mu řekl.
Stáhl jsem si kalhoty a odhodil je stranou. Můj mozek byl zoufale prázdný, schopnost uvažovat a ovládat se někam záhadně zmizela. Jediné, co jsem dokázal, bylo zírat na ten jeho nádherný zadeček.
Otevřel jsem šuplík nočního stolku a vzal do ruky lubrikant. Vlezl jsem do postele, klekl si za Japu, nanesl si trochu lubrikantu na prsty a bez váhání vrazil prostředníček do jeho těla. Japa zalapal po dechu a sklonil hlavu. Část dlouhých černých vlasů se mu v tu chvíli svezla z ramen.
Připravoval jsem ho rychle, i když důkladně. Dva prsty, tři prsty. Japa vzdychal a sténal. Cítil jsem, jak se jeho tělo chvěje.
„Bože...“ zakňučel, když jsem prsty zcela úmyslně zasáhl prostatu. „Tohle mě má odradit? Tohle? Nechci ti do toho kecat, ale... Ach, jo...“
„Tohle ne,“ kousl jsem se do rtu. „Ale to, jak ho do tebe vrazím, jak tě budu šoustat jako šílenej...“
„To náhodou taky zní docela slibně,“ konstatoval Japa. „PROBOHA!“
„Pořád slibně?“ ušklíbl jsem se, penis zaražený do jeho těla.
„Abys věděl... Ano,“ zamumlal. „Ano, ano, ano...“
„Tak uvidíme, co budeš říkat za chvíli...“
Začal jsem přirážet. Nejdřív nijak extra rychle. Chtěl jsem to divoce, ano, ale nehodlal jsem mu ublížit. Nikdy bych neudělal nic, co by mu ublížilo... pokud by o to vyloženě nepožádal.
Dlaněmi jsem svíral jeho boky. Nehty zarýval do měkké kůže. Viděl jsem, jak Japovi povolily ruce a on se zakňučením klesl na lokty a opřel se čelem o polštář.
„Kdy... Kriste...“ vypravil ze sebe. „Kdy PŘESNĚ se mi to má přestat líbit?“
„Teď?“ olízl jsem si rty a přidal.
Japovo sténání ale jen nabývalo na intenzitě. Paže mu vypověděly poslušnost úplně. Viděl jsem, jak zarývá prsty jedné ruky do polštáře, zatímco ta druhá se prostě jen zatínala v pěst.
Zničehonic se ale vyškrábal zase nahoru, zvedl se jen do kleku a zády se opřel o můj hrudník.
„Pořád líbí,“ vydechl. „Pořád líbí. Moc líbí. Neskutečně líbí. Jukko. Jukko...“
Otočil hlavu a já si nemohl pomoct, musel jsem ho políbit, přitisknout rty na ty jeho, jakkoliv nepohodlná poloha na líbání to byla. Líbal jsem ho a šukal, pořád ho šukal, levou ruku jsem obtočil kolem jeho hrudníku, pravá zajela k jeho podbřišku...
„Úžasnej,“ zašeptal jsem. „Jsi úžasnej.“
Zvedl ruku a zabořil mi ji do vlasů, tiskl se na mě, byl tak blízko. Hlavu měl pořád pootočenou, cítil jsem na tváři jeho horký dech, jeho zpocená kůže na té mojí...
„Jukko,“ zakňučel. „Jukko, miluju tě. Miluju... ACH!“
Zase mi nejspíš vyrval pár vlasů, když se udělal. Jeho srdce zběsile tlouklo, cítil jsem to dlaní položenou na jeho hrudníku.
Stačilo pár přírazů, aby se i přese mě přehnal orgasmus, ještě silnější než před třemi týdny, ještě lepší, ještě...
Když jsem se vzpamatoval, ležel jsem na boku na posteli a pevně objímal Japu. Naše nohy byly navzájem propletené, tiskli jsme se k sobě, zpocená kůže na zpocenou kůži...
„No...“ vzdychl jsem. „Něco mi říká, že odradit tě se mi nepovedlo.“
„Těžko někoho odradit nejlepším sexem jeho života,“ odpověděl tiše Japa. „Jukko...“
„Co všechno ti Sammy řekl?“
„Jen že mě miluješ. Na zbytek že se mám zeptat tebe.“
„Fajn,“ kousl jsem se do rtu. „Miluju tě, to je fakt. A miluju tě... mnohem dýl, než bys myslel. Mnohem dýl, než bych sám chtěl připustit.“
Zvedl hlavu a překvapeně zamrkal.
„Počkej... Doufám, že mi nechceš říct, že ses do mě zamiloval, když jsi mě potkal, viď? Že to byla láska na první pohled?“
„Ne, to zase ne,“ pousmál jsem se.
„No proto.“
„Stalo se to až v době, kdy jsme se poznali trochu líp. Tak během... měsíce.“
Vytřeštil oči.
„Počkej, CO?!“
„No... Jo,“ pokrčil jsem rameny, tedy tak, jak jen to vleže šlo.
„To mi chceš říct, že mě miluješ celou tu dobu, co se známe? Nepřešlo tě to?!“
„Nikdy.“
„A-ale... Proč jsi někdy něco NEŘEKL?!“
Pohladil jsem ho po tváři.
„A co bych tím získal, no?“ pozvedl jsem obočí. „Akorát bych tě ztratil. Nevydejchal bys to. Vždycky jsi byl jen heterák. Jednou... Jednou jsem měl fakt dost blízko k tomu, aby mi povolily nervy a já ti všechno vyklopil, ale... No, to poslední, co jsem chtěl, bylo zničit ti svatbu.“
„Proboha,“ vydechl Japa. „Díval ses na to, jak se žením, stál jsi tam, USMÍVAL SE... A přitom jsi mě miloval?“
„Jen jsem chtěl, abys byl šťastnej. A věř, že horší byl ten tvůj rozvod. A to, co přišlo po něm. Dívat se na to, jak se ničíš, jak se z tebe stává troska, co nemá s mým Japou skoro nic společnýho... A pak jsme spolu začali spát. A najednou jsi to zase ty.“
Upřeně se mi zadíval do očí.
„Jukko, čeho se bojíš?“ zeptal se. „Jsem tady, jsem to já, říkám, že tě miluju. Proč mě chceš odkopnout?“
„Protože...“ Polkl jsem. „Protože tě nechci ztratit.“
„Ale ztrácíš mě.“ Jeho ruka mě hladila po zádech. „Nebo myslíš, že po tomhle všem se dokážu vrátit k přátelství? A že to CHCI? Kurva, to chceš, abysme se OBA začali tvářit, že k tomu druhýmu nic necejtíme, no? Protože věř tomu, že kdyby ses snad někdy chtěl oženit, JÁ ti tu svatbu zkazím. V momentě, kdy by se zeptali, jestli někdo zná důvod, proč by ses s tou děvkou, protože by to BYLA děvka, neměl brát, já bych jich RÁD uvedl hned několik.“
„Jsi tak úžasně nesobeckej, lásko.“
Cítil jsem, jak se zachvěl.
„Lásko?“ špitl.
Pohled v těch modrých očích.
-Proboha, tak už přestaň dělat potíže. Chceš ho jako nic na světě.-
„Jen...“ zamumlal jsem. „Jen mi slib, že tě neztratím.“

2 komentáře:

  1. Pravidelná čtenářka Lutien8. července 2013 17:07

    No, ještě že jsem se čtením počkala až domů. :-) Tohle bylo teda fest žhavé, wow. :-)

    A děsně pozitivní kapitola, teď se tu culím jako idiot.

    Takže Ti patří velký dík. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hnááh! *právě se po dvou tejdnech vrátila z prdele světa, tak se hned hlásí do služby nadšeného komentátora* To je tak děsně úžasné! x33 Jsem za ně tak šťastná!

    OdpovědětVymazat