pondělí 12. srpna 2013

No to víte, že je vám to líto...

Říkám to předem, ano, jsem nasraná. Jsem nasraná DOST. A nebudu příjemná. A nebudu hodná. Prostě ne. Už nemám CHUŤ bejt taková. Proč?

Cejtím se jako totální a naprostá píča, proto.

Dlouho jsem sem plánovala napsat článek, kterym bych vám vysvětlila, proč mě Finové přestali bavit, i když mám pocit, že to snad ani vysvětlovat nepotřebuje. Pokud máte facebook, stejně to všechno sledujete.Víte, co se s nima děje. Že Jonne má knírek a vlastní kariéru, Negative prakticky neexistujou, Christus se kamsi vypařil a nejspíš na kytaru skoro nesáhne, Kylmänen má krátký blond vlasy a vypadá jako nejvykroucenější buzna pod sluncem, Wilde vypadá jako pako a vymejšlí jeden projekt přes druhej...

Prostě, skupiny, co jsem poslouchala, se změnily, nebo rovnou přestaly existovat. Ti Finové se změnili. A pro mě nejen, že je čím dál těžší předstírat, že se to neděje, nebo využívat toho, co se děje, já nic z toho už dělat NECHCI. Faktem je, že i když to bolí, tahle fáze života mě přešla. Finy prakticky neposlouchám, a když, tak rozhodně ne ty, o kterejch jsem dřív psala. Ani toho Wilda už nesleduju. prostě a jednoduše mě to už nebaví a naprosto nebere. Je to tak.

Ale chtěla jsem se snažit. Chtěla jsem bejt hodná a nenechat to tady naprosto padnout. Vaše komentáře o tom, jak je vám líto, že nebudu moc psát, mě přesvědčily. Zatnula jsem zuby a napsala one-shot, do kterýho se mi ani moc nechtělo, zabila jsem čas, kterej jsem mohla věnovat psaní originální tvorby, která aspoň někoho zajímá, udělala jsem to PRO VÁS. Čeho jsem se dočkala? Článek má dvacet zobrazení, ale v komentářích není ani jediný slovíčko. Nic.

Vidim, jak je vám líto, že to končí. Fakt vidim.

Vážně, řekněte mi, PROČ bych tohle měla ještě dělat? Zdržovat se něčím, co mě pořádně nebaví, od psaní něčeho, co mě baví, a hlavně, co někdo OCENÍ? Proč? Pro někoho, kdo za to není ani vděčnej? Ne, díky.

Takže jo. Chtěla jsem finn zachovat. Měla jsem jistý plány. Chtěla jsem sem dopřenášet Story, což je jediná věc, co tu ještě chybí. Chtěla jsem vymyslet tak pětadvacet, možná padesát novejch kapitol. Měla jsem pro vás vymyšlenou kapitolovku, co by fakt docela stála za to. Ale víte co? Smůla.

Můžete si za to sami.

Ne, tohle není takový to klasický vydírání o komentáře. Není mi třináct, abych tohle dělala. Tohle je prostě jen nasraná rezignace. Nic víc.

A ne. V nejbližší době skutečně nemůžete udělat NIC, co by mě přimělo můj názor změnit.

Mějte se...

2 komentáře:

  1. V době vystavení Kurvy jsem tu nebyla. Mrzí mě to. Že zahazuješ tak dlouho fungující projekt, u kterého bychom se snad mohli všichni tvářit, že se nic neděje, a prostě si dál číst debilovinky typu Juha a Jukka a sem tam nějakou šukačku. Samozřejmě without plot. Že jseš tak snadno ovládnutelná vztekem a podle mě naprosto ukvapeně píšeš věci, který Tě možná budou později mrzet (protože mě mrzej). Že se jako třináctiletá puberťačka CHOVÁŠ, protože Ti musí bejt jasný, že nemůžeš vyšilovat kvůli tomu, že Ti nikdo neokomentuje článek na blogu, na kterej díky tomu, že neustále vyhrožuješ, že s tim sekneš, že se na to vysereš, řveš, jak Tě to nebaví, chodí tak pět lidí, a stejně se kvůli jednomu pitomýmu článku nasereš a rozhodneš se skončit. Jako... okay, na můj blog nikdo nechodí, ale Ty víš, že tu ty lidi máš, že sem jakože furt ještě někdo leze a kdyby měl pro co, leze sem dál a lezou sem i další lidi. Prostě se příště snaž víc - piš líp - a další článek na Finnech bude mít třeba stejně komentářů jako Páťa s Lukášem. A neser mě. >< Serete mě, lidi, co mám pak jako, kurva, číst?!

    OdpovědětVymazat
  2. Víš, když jsi napsala u Přátel, že se psaním o Finech končíš, chápala jsem tě a těšila se, že se tady jednou za čas objevím a počtu si něco staršího, něco mě uchvátilo natolik, že jsem se sem každý týden vracela pro novou dávku. A teď se sem podívám právě kvůli tomu, čekám, že mě tvé psaná opět i po tolika měsících rozesměje, uvidím novou povídku a řeknu si "SKVĚLÉ!!!" a pak se podívám na nejnovější článek ve kterém mě urážíš a nadáváš mi a já si najednou říkám, proč jsem sem vůbec chodila, když to tu vede někdo jako ty. Nechci použít taková slova, jako jsi požila ty, ale jen proto, že jsem s finnem zažila naprosto úžasné chvíle smíchu a radosti a mám k němu proto úctu. To už se ale bohužel nevztahuje na autorku. Takže i když bych si tvou poslední povídku ráda přečetla a nejspíš se pokusila přidat i nějaký ten povzbudivý komentář, neudělám to, protože lidé, kteří si mě neváží, si mou snahu nezaslouží. Takže sbohem a štve mě, že jsi mě donutila k tomu, aby tohle byl můj poslední komentář k jakékoliv tvé práci.

    OdpovědětVymazat