čtvrtek 14. listopadu 2013

Kocovina 4/13

Christus ještě pořád nemá ani to nejmenší tušení, co vyváděl, a všechna Juhova péče mu paměť nevrací. Ale kytarista má jistý plán, co by mu mohl pomoct...


Juha za sebou zabouchl dveře bytu a otočil klíčem. Kousl jsem se do rtu.
„Běda ti,“ řekl. „Jestli mi ještě jednou poděkuješ za to, že jsem tě tady nechal přespat ještě další noc, hodím tě na nádraží pod vlak.“
„Promiň,“ polkl jsem. „Jen chci, abys věděl, že si toho fakt vážím.“
„Já to ale vím. Ten vzorně uklizenej byt včera byl perfektní důkaz,“ zasmál se Juha.
„Promiň?“ zopakoval jsem.
„Za utřenej prach se fakt omlouvat nemusíš,“ usmál se. „Mně se do toho vůbec nechtělo. Přísahám, nakonec jsem byl fakt RÁD, že jsem tě tady nechal.“
„Díky,“ vzdychl jsem. „I když si na druhou stranu říkám, že jsem možná měl jet. Jsem hrozně nervní, když nevím, co jsem ten den, co jsem strávil nalitej, vyváděl, a proč jsem se vlastně opil. A Matti mi rozhodně nepomohl.“
„Volal jsi mu?“ otočil se na mě Juha, zatímco jsme sestupovali po schodech.
„Včera, když jsi byl pryč,“ kývl jsem. „Ale brácha popřel, že by mě v Tampere viděl, že se prej zpozdil, a když přišel do baru, já tam nebyl. I když bych fakt přísahal, že jsme se POTKALI. A taky mu nežeru, že se nedoslechl nic o tom, že bych něco vyváděl. Blbost.“
„Myslíš? Já taky neslyšim nic o tom, co vyvádí většina muzikantů v Helsinkách.“
Otevřel jsem vchodové dveře a galantně je Juhovi podržel otevřené. Blonďák se na mě mile usmál.
„Víš, ty ale nepěstuješ drby,“ konstatoval jsem, když už jsme šli ulicí. „Můj bratr je oproti tomu asi ta největší drbna v celym Tampere.“
„Aha. Tak... Hele, a co když jsi tam nic nevyváděl? Třeba si začal až v Helsinkách.“
„To by nevysvětlovalo, proč se moje okno vztahuje i na Tampere, nemyslíš?“ pozvedl jsem obočí.
Juha mě chytil za rukáv kabátu a zabránil mi v tom, abych se na křižovatce vydal rovně, namísto toho, abych zahnul za roh.
„Třeba jsi byl jen ožralej. A třeba jsi vůbec nevyváděl nepřístojnosti,“ pokrčil rameny. „Mezi náma, i když jsme se potkali my, byl jsi docela tichej a klidnej. Vlastně jsi působil jen... vesele. Dokud jsem tě neviděl, jak do sebe otáčíš tu vodku, netušil jsem, jak MOC ožralej doopravdy jsi.“
„Byl jsem spořádaně opilej?“ zamračil jsem se. „To by bylo poprvý.“
„Všechno je jednou poprvý,“ konstatoval Juha. „Což mi připomíná... Něco o nějakym poprvý jsi mlel. Že poprvý je to vždycky nejhorší, ale tohle bude hrozný vždycky, nebo co. Dává ti to nějakej smysl?“
Zamrkal jsem.
„Ne. Absolutně žádnej.“
„Možná začne, až zjistíš víc o důvodu, proč ses ztřískal,“ konstatoval Juha a za rukáv kabátu mě znovu navedl na správnou cestu k nádraží.
„Jo. Možná,“ povzdychl jsem si. „Pokud to teda vůbec zjistím, ovšem. Nějak nevím, kde bych měl začít. Mám ABSOLUTNÍ okno. Netuším, s kým jsem v těch Helsinkách trávil čas.“
„No, táhneš to s Jackem, ne?“
„Jo, ale... Mám blbý tušení, že on v tom... Ne, počkat, možná...“
„Nemysli na to, Mikkonene. Určitě to ještě pořád bolí,“ zasmál se Juha.
Zvedl jsem ruku a mírně ho uhodil do ramene.
„Blbe,“ frkl jsem. „I když, máš recht. Pokoušet se vzpomenout na cokoliv ze čtvrtečního večera a celýho pátku... Jo, fakt to bolí. Sakra.“
„Vidíš? Já ti to říkal,“ zakřenil se. „Ale hele, teď mě napadlo... Poslyš, když jsem tě potkal na tom Helsinským nádraží, mlel jsi něco o tom, že jsi zdrhnul od Sammyho, protože Sammy tě nemá rád a zakazuje ti pít.“
„Sammyho?“ vytřeštil jsem oči. „Aaltonena?“
„Vím já? Na detaily jsem se neptal,“ pokrčil Juha rameny. „Ale asi jo.“
„Bezva,“ kývl jsem. „Takže první zastávka v Helsinkách je jasná.“
„Mě by jen upřímně zajímalo, co z tohohle ještě vzejde,“ olízl si Juha rty. „Hele, nemohl bych se k tobě nějak nenápadně přidat? Tohle zní jako slušná zábava.“
„Chceš se bavit cizím neštěstím?“
Společně jsme prošli dveřmi nádražní haly.
„No... Jo?“ zaculil se. „A jen tak v mezičase by bylo docela fajn zjistit, proč mi bejvalej kytarista Negative pozvracel koberec.“
„Koberec?!“ vytřeštil jsem oči. „Nezmínil ses, že-“
„Prosím tě, neřeš to,“ mávl Juha rukou. „A počkej tady. Dojdu koupit lístky. A tentokrát žádná vodka, jasno?!“

1 komentář: