Kocovina 13/13

No, a zase jednou je tu závěr jedné fanfiction. Přišel docela rychle, co? No jo, to je tak, když chci házet dvě kapitoly týdně. Ehm... Jo. Jen abyste věděli, ne, nic dalšího zatím napsaného nemám, a nějakou chvíli nebudu mít čas to psát. A abych pravdu řekla, nemám ani nápady, a ani zrovna velkou chuť. To víte, místo, co kdysi v mým srdci zabíraly kapely z Finska, teď zabírá Doctor Who a Loki, takže, no... Jo, je to špatný.

Ale netvrdím, že tohle je to poslední, co tu kdy uvidíte. Hoďte si tenhle blog do bloglovin, občas na něj mrkněte, nenápadně ho sledujte... A třeba zase za pár měsíců se tu něco objeví. Nebo třeba i dřív. Co já vím, kdy mi Múza něco přihraje. Takže neházejte flintu do žita.

A zatím si užijte tuhle kapitolu. Hádám, že se vám bude zamlouvat. Je kapku... nepřístupná...

„Ach, bože,“ zavrněl Juha. „Sakra, přesně takhle...“
Moje zuby něžně okusovaly jeho ušní lalůček, zatímco jsem do něj pomalu přirážel.
„Neříkal jsi, že chceš, abych ti vyšukal mozek z hlavy?“ zamumlal jsem. „Víš, ještě když jsme sem šli... Říkal jsi, že potřebuješ, abych ti bezalkoholovým způsobem dostal z hlavy-“
„Ne! Nemluv o tom!“ varoval mě. „Nenuť mě na to myslet. Zaručenej zabiják vzrušení.“
„Sakra. Teď na to myslím já.“
„Nezkoušej to,“ zavrčel a vzal mou tvář do svých dlaní. „Na mě se dívej. Soustřeď se. Jsem tady. Miluješ se se mnou.“
„Hm, jo...“ olízl jsem si rty. „Jsi krásnej.“
„Ty taky. Moc krásnej,“ usmál se. Vzápětí zaklonil hlavu a zalapal po dechu. „Jo, Jukko, TAM!“
„Tam?“ zaculil jsem se a zopakoval předchozí pohyb.
Přivřel oči a jeho oční víčka se prudce rozkmitala, když jsem znovu a znovu zasahoval jeho prostatu.
„Tam,“ kývl horlivě. „Tam. ÚŽASNÝ.“
„Mhm...“ Sklonil jsem se a zabořil nos do jeho blonďatých vlasů. „Sténej víc.“
„Nešil. Jsme... Jsme v hotelu.“
„Sténej,“ zamumlal jsem a poněkud zrychlil přírazy. „Pro mě.“
„Jukko, ne. Já... Tady se nemůžu uvolnit jako doma.“
„No, když myslíš...“
Rychleji a silněji. Podstatně silněji. Jen pár přírazů, než Juha vytřeštil oči do stropu a z jeho úst se vydralo hlasité zasténání.
„Ty... PARCHANTE,“ kousl se do rtu. „Hnusnej, hnusnej... ANO!“
„Tak se mi to líbí. Hodnej kluk,“ zasmál jsem se. „Krásnej a hodnej...“
„Nenávidím tě,“ oznámil mi roztřeseným hlasem.
Dával jsem si záležet na tom, abych zasahoval jeho prostatu, neustále, pokaždé... Netrvalo dlouho, než se nehty jedné jeho ruky zatnuly hluboko do kůže na mém rameni, zatímco prsty té druhé se zapletly do mý vlasů.
„Nenáviď mě, jak chceš,“ zaculil jsem se. „Než skončím... Budeš mě milovat.“
Jeho nohy se ovinuly kolem mých boků a pevně stiskly.
„Mhm...“ vypravil ze sebe.
Tentokrát jsem ho políbil na rty, vášnivě a divoce. Naše jazyky se propletly, tančily spolu láskyplný tanec. Můj dech se zrychloval, srdce bušilo jako splašené. Juha sténal a kňučel a zarýval nehty do mých zad. Velice rychle začal ignorovat skutečnost, že jsme v hotelu, ano.
Najednou se jeho pravačka pustila mého ramene a jeho rty se oddělily od mých. Sténání se stupňovalo a stávalo se hlasitějším. Jen malá chvíle... A jeho záda se prohnula, jeho svaly se napjaly a on vykřikl tak hlasitě, že ho nejspíš slyšel i Matti ve svém bytě.
Během pár vteřin se orgasmus převalil i přese mě, silnější než dlouhou dobu předtím.
Svalil jsem se vedle Juhy a zůstal ležet, zadýchaný, vyčerpaný a zpocený. Skoro vzápětí blonďák položil hlavu na moje rameno a líně přehodil ruku přes můj hrudník.
„Hm, to bylo...“ zavrněl. „Fantastický.“
„Nepovídej. Já bych si nevšimnul,“ zasmál jsem se. „Proboha...“
„Jen tak mezi řečí, prakticky jsi mě už přesvědčil, že bych si měl obarvit vlasy zase pěkně na červenou.“
„Co? Proč?“ zamrkal jsem. „Já přece nikdy neříkal, že by ti blonďatá neslušela.“
„No, když pomineme tu první reakci...“
„Myslíš tu, když jsem měl šílenou kocovinu?“ pozvedl jsem obočí. „To těžko můžeš považovat za reakci.“
„Hm...“ nadechl se pomalu. „Ale ne, nejde o to, že bys řekl, že mi blond nesluší. Jen prostě... Nechci skončit jako Jonne.“
„Jonne? Brouku, nikdy neskončíš jako JONNE,“ olízl jsem si rty. „I kdybych tě měl denně osobně holit a vybírat ti hadry.“
„Hm, tomu říkám romantika,“ políbil mě na hrudník. „Ale upřímně, co by se víc líbilo tobě? Blond, nebo červená?“
„Chceš mi říct, že přizpůsobíš svoje vlasy tomu, co ti řekne někdo, s kým jsi sotva začal spát?“
„No...“ zvedl hlavu. „Ano?“
„Tak TO je romantika,“ usmál jsem se. „V tom případě... Červená. Promiň.“
„Fajn. Hned v Helsinkách se obarvím.“
Natáhl krk a políbil mě na rty, měkce a něžně.
„Takže se vracíme?“ zeptal jsem se, když se ode mě oddělil.
„Jistě. Už máš to, pro co jsi přijel. Víš, proč ses tak ožral. A další věci, co jsi vědět nechtěl, jistě, ale to se už ztratí, ne?“
„Hm...“ nakrčil jsem obočí. „Ale jo. A mimochodem, jsem rád, že tentokrát jsem si nemusel vypálit mozkový buňky víc jak litrem vodky, ale že stačily jen čtyři panáky...“
„A sex,“ zaculil se. „Zatraceně kvalitní sex.“
„Hm, jo... Ale... Juho...“ olízl jsem si rty. „Myslím, že se mi ten děsivej obraz začíná vracet.“
„Ale ne. Vážně?“ naklonil Juha hlavu. „A co s tím uděláme?“
„No, chtělo by to...“
„Zase ti je vyhnat z hlavy?“ Vzápětí na mě obkročmo seděl. „Proti tomu vůbec nic nemám. Spíš... Naopak.“
Položil jsem dlaně na jeho boky a něžně ho pohladil.
„Víš, hlavní výhoda tohohle rozptylování...“ zasmál jsem se. „Je to, že mi po něm nehrozí kocovina.“
„Není zač, Jukko,“ sklonil se a políbil mě. „Vůbec není zač...“