13: Příliš kruté ráno

...

 

 

Jonne se převalil na záda a táhle zakňučel.

"Ticho tam," zabručel Antti.

Jonne odpověděl dalším kňučením.

"Ticho, povídám!" zvedl Antti hlavu a zamžoural na osobu vedle sebe.

"Moje hlava..." vypravil ze sebe Jonne. Oči pro jistotu nechával pevně zavřené.

"Bože, já toho Christuse miluju. Miluju ho za to, že mě nenechal pít tolik absinthu..." praštil Antti hlavou zpět na polštář. "Ale stejně by se ta postel mohla přestat hejbat..."

"To není postel... To je celej pokoj..." popotáhl Jonne.

Ozvalo se zaklepání. Do pokoje vešel blonďatý manažer.

"Kluci?" řekl tiše.

"Potišejc..." požádal Jonne.

"Nesu vám minerálku a prášky proti bolesti," oznámil Tommi.

"Ách..." vzdychl Jonne. "Ty jsi brouček, víš to?"

Antti opět zvedl hlavu. "A kafe?"

"Dostanete dole. Než pojedem," slíbil Tommi. "Jak vám je?"

"Budu zvracet..." zamumlal Jonne.

"Tak ještě předtím, než si vezmeš ten prášek, prosím," ušklíbl se Tommi.

"Já si nedělám srandu..." upozornil Jonne.

Tommi chápavě přikývl a otevřel dveře koupelny. Vzápětí se kolem něj přehnal jeho drahý bratr. Ten v místnosti padl přímo před toaletu a hlavu naklonil do mísy.

"Antti? Co ty?" zeptal se Tommi poté, co zabouchl dveře.

"Přežiju," usmál se Antti. "Snad i bez nutnosti použít záchod tímhle způsobem. Dáš mi prášek?"

Tommi baskytaristovi předal bílou pilulku a půllitrovou láhev neperlivé minerálky. Antti oboje vděčně přijal. Prášek ihned zmizel v jeho ústech, stejně jako dobrá polovina vody.

Dveře koupelny se opět otevřely. Jako stěna bílý Jonne se vypotácel ven. Zničeně padl na postel.

"Bráško," řekl smutně Tommi. "Ty kdybys tak věděl, kdy máš přestat."

"Tommi," kníkl Jonne. "Prosím. Teď ne..."

Tommi bratra převalil na záda. Upřeně se na něj zadíval.

"Nech ho, sakra," protočil Antti panenky. "Tomu klukovi je zle. Tak se jednou ožral, no!"

"Já vím," odhrnul Tommi vlasy z bratrova čela. "Jonníku. Slyšíš mě? Ještě budeš potřebovat zvracet?"

"Snad n-ne..." zadoufal Jonne. "Prášek..."

"Tak si sedni."

"To asi..."

Tommi Jonneho vytáhl do sedu a podpíral ho tak dlouho, než si blonďák vzal lék. Potom ho jemně položil zpět na postel.

"Pak tě budu muset nějak dostat do busu..." zašeptal.

"Co ostatní? Jsou na tom taky tak?" dotázal se Antti.

"Nakki a Jay to přežívají asi jako ty. Jay neměl tolik a Nakki... je stejnej zvyklej ožrala," zasmál se Tommi. "Larry se drží na nohou. Jako Jonne zvracel jen jednou. Ale Christus měl hlavu v záchodě už před půl hodinou. A když jsem tam byl předtím, než jsem šel sem, tak mi Larry říkal, že z koupelny ještě nevyšel..."

"Však taky toho absinthu vypil zdaleka nejvíc ze všech," připomněl Antti. "Ale to bylo jen tím, že mě k tomu nepustil..."

"Víte, že mi přiděláváte jen starosti?" poplácal ho Tommi mírně po hlavě.

"Od toho jsme tvoje nejmilovanější skupina, ne?" pozvedl Antti obočí.

"Občas vás mám chuť vyměnit za bandu cvičenejch opiček," zaculil se Tommi. "Tak co? Zvládneš během deseti minut sbalit to, co jste tu stihli vytahat?"

"Jistě, pane!" zasalutoval Antti.

"Děkuju. V tom případě jdu Larrymu pomoct s Kristianem."

"Tommíku?"

"Ano?" otočil se manažer, který byl již téměř na odchodu.

"Myslíš, že Jonne si vzpomíná... co vyváděl?"

"Mám pocit, že si vzpomene, až mu bude líp. Bohužel."

"Tak to začínám litovat chudáka Janna..."

Následuje: Blbej sen?