Zvedl jsem ruku a zaklepal jsem u dveří bytu patřícího Rakel Liekki.
Naposledy se mi při vyzvedávání své dívky klepala kolena někdy v pubertě. Tohle bylo prostě šílené. Jdu na rande s bývalou pornoherečkou. Kdo by z toho NEBYL nervózní?
Přišlo mi, že vůbec nejsem správně oblečený. Hlavně tím kloboukem jsem to asi docela přepískl. Ale černé tílko a tmavé džíny a kožená bunda... Prostě jsem se nemohl zbavit pocitu, že pro ni nebudu ani zdaleka dost dobrý.
V čemž jsem se ještě utvrdil, když otevřela dveře.
Byla dokonalá. Zrzavé vlasy měla perfektně upravené, zelené šaty jí prostě sedly, její nohy v botách na podpatku, jejichž šněrování sahalo málem až ke koleni, byly skoro umělecké dílo. Nalíčená přesně tak, aby se jí to hodilo k očím, na rtech úsměv.
Chtěl jsem se propadnout do země. Kéž by se tak mohla prolomit podlaha a já mohl sletět až do přízemí a zabít se.
"Ahoj, Japo," řekla tiše.
"Rakel," vydechl jsem.
Tři, dva, jedna... VZPAMATUJ SE!
"Tady... To je pro tebe," usmál jsem se a zvedl ruku, ve které jsem svíral rudou růži.
"Ach. Díky," zaculila se. "To jsem... Už roky mi nikdo kytku nedal..."
"To nechápu proč..."
Otočila se a vydala se zpátky do bytu.
"Pojď na chvíli dál. Nemusíme přece hned vyrážet ven. Teda, leda bys chtěl."
"Ehm... Ne, nemusíme hned, jasně," ošil jsem se.
"Fajn. Nestyď se, pojď. Jen nevím... Sakra, kam bych se schovala, kdybych byla váza?"
"No, kdybys byla hezká váza, nejspíš by ses schovala někam, kde budeš na ozdobu i navzdory tomu, že v tobě nejsou kytky. Kdybys byla obyčejná váza, asi by ses schovala někam pod dřez, odkud by tě vytahovali jen ve chvíli, kdy by tě používali. Ale tak mě napadá, že přirovnávat tě k váze je asi docela blbý, i když, ty sis začala, ehm..."
Cítil jsem, jak se mi do obličeje hrne krev. Což tedy bylo lepší, než kdyby se hrnula někam... jinam, že. Ale ani tohle nebyla právě sláva.
"Jsi sladkej," zaculila se Rakel. "Počkej, kouknu pod ten dřez..."
Ohnula se k příslušné skříňce a krev se pomalu začala přemisťovat na to podstatně horší místo.
Podle Rakelina zahihňání jsem jasně poznal, že to udělala schválně. Zářivě se usmívala, když se zvedala a v ruce držela právě zmíněnou vázu.
"Ehm... Možná bysme přeci jen mohli jít," kousl jsem se do rtu. "Jo, asi... Asi bysme měli. Nemám zas tolik času, večer se možná staví Sammy kvůli... pár písničkám..."
"Aha. Jasně. Já zapomněla, že mám rande s rockovou hvězdou," zaculila se. "Jak je venku?"
"T-teplo. Vedro," řekl jsem, protože mně cestou vedro vážně bylo.
Vážně mě ani ve snu nenapadlo, že to bylo tou mojí nervozitou.
Ehm...
Žádné komentáře:
Okomentovat