"Co jsi udělal?" zamumlal nechápavě Christus.
"Koupil Larrymu jeho pět krabiček cigaret a dalších deset jako omluvu," zopakoval Jonne své předchozí sdělení. "Tommi by nás jinak vyhladil."
"To ses musel pěkně prohnout," poznamenal Antti.
"Jo, to jo," vzdychl Jonne. Poté si z hlavy sundal svou šedou vlněnou čepici, pod kterou obvykle skrýval dredy, a nastavil ji před sebe.
"A to je jako co?" ušklíbl se Nakki.
"Vypadá to jako dobročinná sbírky," konstatoval Jay.
"Taky jo," potvrdil Jonne. "Jmenuje se to 'Zachraňte hladovějícího umělce'."
"To jako tebe?" odfrkl Antti.
"Ne. Toho Mexičana s kantelema, kolem kterýho jsme právě projeli," zavrčel Jonne.
Vzápětí se čtyři hlavy otočily proti směru jízdy, aby se o pár vteřin později otočily zpět, v očích napůl zmatený, napůl vyčítavý výraz.
"Mně na tohle nenachytáš, Jonne," prohlásil sebevědomě Nakki.
"Aspoň někoho," konstatoval Jonne.
"Mexičani přeci neumějí hrát na kantele!" rozvíjel dál svou myšlenku Nakki.
"Jo tak," pochopil Jonne. Ne, nikdo z nich nerozuměl ironii. Jonne vylovil z kapsy velkou růžovou gumičku a začal pacifikovat své rozházené dredy. Nakki se však nevzdával.
"Ať už měl ten Mexičan cokoliv, kantele to nebyly!" hlásal dál.
"Ne, Nakki. Kantele to nebyly," uznal Jonne.
"Já to říkal!" zaječel Nakki. "Tak na co ten mexičan hrál?"
"Ten mexičan tam nebyl, Nakki!" zařval Jonne. "To byl vtip, chápeš?!"
"N-nebyl?" vykoktal Nakki. V tom okamžiku vypadal, jako by se mu před očima hroutil celý svět, který by ovšem musel být celý z pornočasopisů, aby jeho zkáza dokázala s Nakkim udělat toto. "T-to jako, že tam... nebyl?"
"Nebyl," zavrtěl hlavou Jonne.
"Jakto? Proč tam nebyl?!" vzlykl Nakki. Jeho sebevědomí se hroutilo jako domeček z karet.
"Jonne si z nás prostě udělal legraci, no," poplácal ho Jay po zádech.
"Je zlej," postěžoval si Christus.
"Zmetek," poznamenal Antti.
"Předpokládám správně, že peníze na dnešní oběd mi nikdo z vás nepůjčí, co?" zeptal se smutně Jonne. "Dobře, jak myslíte. Umřu hlady. Chtěli jste to vy..."
"Jonníku," promluvil konečně Larry. Přisedl si k blonďákovi a něžně ho objal kolem ramen. "Koupil jsi mi cigarety. Jsi jedinej, kdo na mě myslel v mým utrpení. Za to bych tě zval na jídlo klidně až do konce mýho nebo tvýho života."
"Mám to brát tak, že mě zveš i dneska?" ožil Jonne.
"Ano," usmál se Larry.
"Opravdu, Lauríku?!" zatleskal nadšeně Jonne.
"Můžeš sníst cokoliv, co se do tebe vejde! Co jen budeš chtít!" sliboval Larry.
"Je jedna věc, která se do mě vejde a kterou bych si s chutí dal k obědu," zavrčel Jonne. "Jenomže se obávám, že to mi nedokážeš sehnat."
"Proč bych nedokázal? Máš to mít! Řekni si!" vyzval ho krajně naivní Larry.
"Hele, Larríku," vmísil se do hovoru Antti. "Víš, ta věc, kterou by chtěl-"
"Dostane ji!" pronesl sebevědomě Larry.
"Broučku, nech to na mě," mrkl na Anttiho Christus. Vstal ze svého křesílka, posadil se k Larrymu a ruku konejšivě položil na jeho rameno.
"Já se bojím!" vyhrkl Larry.
"Podívej, kudrnáčku," začal Christus. "Ta věc, kterou Jonne požaduje, je... jak to jen říct? Je přímým vlastnictvím jistého Villeho Vala. Nejde ji od něj žádným přirozeným způsobem oddělit."
"Christusi, já už tuším!" brzdil ho Larry.
"Tím, že se od něj ona věc vejde, neměl Jonne na mysli, že se mu vejde do žaludku," pokračoval bezostyšně Christus, "nýbrž že se mu vejde na poněkud jiné místo. Čirou shodou náhod na toto místo věci ze žaludku časem také dorazí."
"Já už vím! Já už vím!" křičel Larry.
"A pokud ti to nedošlo, řeknu ti klidně i název té věci," nabízel Christus.
"Mně to došlo!" zaječel zoufale Larry.
"To je dobře," zazubil se spokojeně Christus.
"Páni, ale jak uhodl, že je to právě péro..." pronesl po pár okamžicích ticha Antti.
"Aatamilo!" zhrozil se Larry.
"A třeba by Jonne i přivítal, kdyby ten oběd byl pořádně tvrdej," rozebíral Antti.
"Tohle sis nemohl odpustit, co?!" střelil po něm Larry vražedným pohledem.
Antti jen šťastně zavrtěl hlavou...
"Koupil Larrymu jeho pět krabiček cigaret a dalších deset jako omluvu," zopakoval Jonne své předchozí sdělení. "Tommi by nás jinak vyhladil."
"To ses musel pěkně prohnout," poznamenal Antti.
"Jo, to jo," vzdychl Jonne. Poté si z hlavy sundal svou šedou vlněnou čepici, pod kterou obvykle skrýval dredy, a nastavil ji před sebe.
"A to je jako co?" ušklíbl se Nakki.
"Vypadá to jako dobročinná sbírky," konstatoval Jay.
"Taky jo," potvrdil Jonne. "Jmenuje se to 'Zachraňte hladovějícího umělce'."
"To jako tebe?" odfrkl Antti.
"Ne. Toho Mexičana s kantelema, kolem kterýho jsme právě projeli," zavrčel Jonne.
Vzápětí se čtyři hlavy otočily proti směru jízdy, aby se o pár vteřin později otočily zpět, v očích napůl zmatený, napůl vyčítavý výraz.
"Mně na tohle nenachytáš, Jonne," prohlásil sebevědomě Nakki.
"Aspoň někoho," konstatoval Jonne.
"Mexičani přeci neumějí hrát na kantele!" rozvíjel dál svou myšlenku Nakki.
"Jo tak," pochopil Jonne. Ne, nikdo z nich nerozuměl ironii. Jonne vylovil z kapsy velkou růžovou gumičku a začal pacifikovat své rozházené dredy. Nakki se však nevzdával.
"Ať už měl ten Mexičan cokoliv, kantele to nebyly!" hlásal dál.
"Ne, Nakki. Kantele to nebyly," uznal Jonne.
"Já to říkal!" zaječel Nakki. "Tak na co ten mexičan hrál?"
"Ten mexičan tam nebyl, Nakki!" zařval Jonne. "To byl vtip, chápeš?!"
"N-nebyl?" vykoktal Nakki. V tom okamžiku vypadal, jako by se mu před očima hroutil celý svět, který by ovšem musel být celý z pornočasopisů, aby jeho zkáza dokázala s Nakkim udělat toto. "T-to jako, že tam... nebyl?"
"Nebyl," zavrtěl hlavou Jonne.
"Jakto? Proč tam nebyl?!" vzlykl Nakki. Jeho sebevědomí se hroutilo jako domeček z karet.
"Jonne si z nás prostě udělal legraci, no," poplácal ho Jay po zádech.
"Je zlej," postěžoval si Christus.
"Zmetek," poznamenal Antti.
"Předpokládám správně, že peníze na dnešní oběd mi nikdo z vás nepůjčí, co?" zeptal se smutně Jonne. "Dobře, jak myslíte. Umřu hlady. Chtěli jste to vy..."
"Jonníku," promluvil konečně Larry. Přisedl si k blonďákovi a něžně ho objal kolem ramen. "Koupil jsi mi cigarety. Jsi jedinej, kdo na mě myslel v mým utrpení. Za to bych tě zval na jídlo klidně až do konce mýho nebo tvýho života."
"Mám to brát tak, že mě zveš i dneska?" ožil Jonne.
"Ano," usmál se Larry.
"Opravdu, Lauríku?!" zatleskal nadšeně Jonne.
"Můžeš sníst cokoliv, co se do tebe vejde! Co jen budeš chtít!" sliboval Larry.
"Je jedna věc, která se do mě vejde a kterou bych si s chutí dal k obědu," zavrčel Jonne. "Jenomže se obávám, že to mi nedokážeš sehnat."
"Proč bych nedokázal? Máš to mít! Řekni si!" vyzval ho krajně naivní Larry.
"Hele, Larríku," vmísil se do hovoru Antti. "Víš, ta věc, kterou by chtěl-"
"Dostane ji!" pronesl sebevědomě Larry.
"Broučku, nech to na mě," mrkl na Anttiho Christus. Vstal ze svého křesílka, posadil se k Larrymu a ruku konejšivě položil na jeho rameno.
"Já se bojím!" vyhrkl Larry.
"Podívej, kudrnáčku," začal Christus. "Ta věc, kterou Jonne požaduje, je... jak to jen říct? Je přímým vlastnictvím jistého Villeho Vala. Nejde ji od něj žádným přirozeným způsobem oddělit."
"Christusi, já už tuším!" brzdil ho Larry.
"Tím, že se od něj ona věc vejde, neměl Jonne na mysli, že se mu vejde do žaludku," pokračoval bezostyšně Christus, "nýbrž že se mu vejde na poněkud jiné místo. Čirou shodou náhod na toto místo věci ze žaludku časem také dorazí."
"Já už vím! Já už vím!" křičel Larry.
"A pokud ti to nedošlo, řeknu ti klidně i název té věci," nabízel Christus.
"Mně to došlo!" zaječel zoufale Larry.
"To je dobře," zazubil se spokojeně Christus.
"Páni, ale jak uhodl, že je to právě péro..." pronesl po pár okamžicích ticha Antti.
"Aatamilo!" zhrozil se Larry.
"A třeba by Jonne i přivítal, kdyby ten oběd byl pořádně tvrdej," rozebíral Antti.
"Tohle sis nemohl odpustit, co?!" střelil po něm Larry vražedným pohledem.
Antti jen šťastně zavrtěl hlavou...
Žádné komentáře:
Okomentovat