Na straně
pódia opatrně vykoukla část blonďaté hlavy. Šedomodré oko bleskově
přelétlo obecenstvo, načež se o poznání více vytřeštilo.
"Ty vole, tam je lidí!"
Nad blonďatou hlavou se vynořila další, tentokráte po straně dorůstající blond, nahoře černá. Zelenomodré oko se znuděně zadívalo do předních řad.
"Všechno jako vždycky, ne?"
"Teď je tam těch lidí víc!"
"Kdyby to měla bejt pravda pokaždý, když to říkáš, tak-"
Jejich hovor byl přerušen o něco níže se vynořivší hlavou s ohnivě rudými dredy.
"Je jich stejně jako vždycky!"
"Není! A budu se hádat!"
"No, možná o pár víc..."
"Asi se pozvracím."
"Jonne, tohle už máš přece za sebou!"
"Myslím, že nemám..."
"Hej, já tam chci taky vidět! Chci tam taky vidět!"
"Tak to asi budeš muset na podlahu, Markkulo."
"Fajn. Fajn."
těsně nad zemí se vynořila hříva hnědých kudrlinek. Navíc se po podlaze začal vlnit tenký proužek dýmu.
"Tak co, Larry?"
"Podle mě jich vážně je o pár víc."
Blonďaté dredy zmizely a o kus vedle se ozvala dutá rána. Další tři hlavy se otočily do zákulisí.
"Jonne?" dotázal se Antti.
"J-Jonníku?" pípl Christus.
"Lidi, já se pobliju..." oznámil Jonne.
"Tak hlavně ne na moji kytaru," požádal Larry, vedle jehož hudebního nástroje se Jonne rozvaloval.
"Neboj," slíbil Jonne. "Budu zvracet vedle."
"To ať tě ani nenapadne! Tam je moje basa!" zaječel Antti.
"Fajn, tak já se ještě posunu..." vzdychl značně pobledlý Jonne.
"Moje růžová kytara! Můj růžovej miláček!" zaskučel Christus.
"Tak kam mám teda zvracet?!" zeptal se zoufale Jonne.
"Na druhou stranu!" vykřikl Antti.
Jonne se namáhavě přetočil na druhý bok, aby jeho bílý obličej vzápětí zezelenal.
"Ať tě ani nenapadne pozvracet mi nohy!" ozval se shora Nakkiho hlas.
"N-Nakkísku," vydechl Jonne. Poté už se snažil příliš nedýchat. "Neuvažoval jsi už o výměně ponožek?"
"Až sedmnáctýho," zavrtěl Nakki rezolutně hlavou.
Jonne velmi hlasitě polkl.
"To víš, mám to rozpočítaný," zaculil se hrdě Nakki.
"Lidi, zvedněte mě," zaškemral Jonne. "Jinak za svůj žaludek neručím..."
"Snad ti nepáchnou Nakkiho nožičky?" zasmál se Jay.
"Vůbec ne," dusil se Jonne.
"Co to tu zase je?!" zařval kdosi za nimi. Celá skupina leknutím vyskočila několik centimetrů do vzduchu - dokonce i Jonne se na okamžik odlepil od podlahy.
"N-nic, p-pane," vykoktal Christus statečně přímo do Tommiho obličeje.
"A proč se Jonne válí po zemi?!"
"Já... já už vstávám!" vyjekl Jonne a velice rychle se zvedl. Následně se hrozivě zapotácel.
"Fajn," zavrčel Tommi. "A co vy ostatní? Co tu stojíte a očumujete?!"
"M-My?" zamrkal zděšeně Larry. "Nic! Jen se p-připravujeme na vystoupení!"
"Které, mimochodem, začíná za pět minut," konstatoval při pohledu na hodinky Tommi.
"Ale brácho, přece nepůjdeme na čas!" zhrozil se Jonne.
"To si buď jistý, že půjdete!" informoval ho Tommi.
"Tommíku, my tam NIKDY nechodíme na čas!" vyjekl Christus.
"V tom případě si odbudete premiéru!" zašklebil se Tommi. "Někdo vás totiž musí konečně srovnat do latě, vy zdivočelý děcka! Když to neudělal generál Aatamila, dokážu to já!"
"Ale to nás zabije, přijít včas!" popotáhl Jonne.
"Manažerečku náš milovanej, tohle nám prostě nemůžeš udělat!" bránil se Antti.
"Nejsem psychicky připravenej!" přidával se Larry.
"Můj make-up není perfektní!" stěžoval si Christus.
"Nepřečetl jsem si inspirační porno!" vzlykl Jay.
"Nedal jsem si panáka!" doplňoval Nakki.
"Nemám dost děr v tričku!" vzdychal Antti.
"Nestihl jsem se dojít vyzvracet!" zalkal Jonne.
"A dost! Koukejte mazat!" ukázal Tommi na scénu.
"Co popřát nám štěstí?" pípl Jonne.
"Hodně štěstí, kluci," usmál se Tommi.
"Děkujeme," poděkoval Antti a přes hlavu si navlékl popruh s basovou kytarou. "A mimochodem, broučku... My jdeme POZDĚ!"
Tommi se zmateně zadíval na hodinky. Ten zmetek měl pravdu. Minuta po plánovaném nástupu...
"Ty vole, tam je lidí!"
Nad blonďatou hlavou se vynořila další, tentokráte po straně dorůstající blond, nahoře černá. Zelenomodré oko se znuděně zadívalo do předních řad.
"Všechno jako vždycky, ne?"
"Teď je tam těch lidí víc!"
"Kdyby to měla bejt pravda pokaždý, když to říkáš, tak-"
Jejich hovor byl přerušen o něco níže se vynořivší hlavou s ohnivě rudými dredy.
"Je jich stejně jako vždycky!"
"Není! A budu se hádat!"
"No, možná o pár víc..."
"Asi se pozvracím."
"Jonne, tohle už máš přece za sebou!"
"Myslím, že nemám..."
"Hej, já tam chci taky vidět! Chci tam taky vidět!"
"Tak to asi budeš muset na podlahu, Markkulo."
"Fajn. Fajn."
těsně nad zemí se vynořila hříva hnědých kudrlinek. Navíc se po podlaze začal vlnit tenký proužek dýmu.
"Tak co, Larry?"
"Podle mě jich vážně je o pár víc."
Blonďaté dredy zmizely a o kus vedle se ozvala dutá rána. Další tři hlavy se otočily do zákulisí.
"Jonne?" dotázal se Antti.
"J-Jonníku?" pípl Christus.
"Lidi, já se pobliju..." oznámil Jonne.
"Tak hlavně ne na moji kytaru," požádal Larry, vedle jehož hudebního nástroje se Jonne rozvaloval.
"Neboj," slíbil Jonne. "Budu zvracet vedle."
"To ať tě ani nenapadne! Tam je moje basa!" zaječel Antti.
"Fajn, tak já se ještě posunu..." vzdychl značně pobledlý Jonne.
"Moje růžová kytara! Můj růžovej miláček!" zaskučel Christus.
"Tak kam mám teda zvracet?!" zeptal se zoufale Jonne.
"Na druhou stranu!" vykřikl Antti.
Jonne se namáhavě přetočil na druhý bok, aby jeho bílý obličej vzápětí zezelenal.
"Ať tě ani nenapadne pozvracet mi nohy!" ozval se shora Nakkiho hlas.
"N-Nakkísku," vydechl Jonne. Poté už se snažil příliš nedýchat. "Neuvažoval jsi už o výměně ponožek?"
"Až sedmnáctýho," zavrtěl Nakki rezolutně hlavou.
Jonne velmi hlasitě polkl.
"To víš, mám to rozpočítaný," zaculil se hrdě Nakki.
"Lidi, zvedněte mě," zaškemral Jonne. "Jinak za svůj žaludek neručím..."
"Snad ti nepáchnou Nakkiho nožičky?" zasmál se Jay.
"Vůbec ne," dusil se Jonne.
"Co to tu zase je?!" zařval kdosi za nimi. Celá skupina leknutím vyskočila několik centimetrů do vzduchu - dokonce i Jonne se na okamžik odlepil od podlahy.
"N-nic, p-pane," vykoktal Christus statečně přímo do Tommiho obličeje.
"A proč se Jonne válí po zemi?!"
"Já... já už vstávám!" vyjekl Jonne a velice rychle se zvedl. Následně se hrozivě zapotácel.
"Fajn," zavrčel Tommi. "A co vy ostatní? Co tu stojíte a očumujete?!"
"M-My?" zamrkal zděšeně Larry. "Nic! Jen se p-připravujeme na vystoupení!"
"Které, mimochodem, začíná za pět minut," konstatoval při pohledu na hodinky Tommi.
"Ale brácho, přece nepůjdeme na čas!" zhrozil se Jonne.
"To si buď jistý, že půjdete!" informoval ho Tommi.
"Tommíku, my tam NIKDY nechodíme na čas!" vyjekl Christus.
"V tom případě si odbudete premiéru!" zašklebil se Tommi. "Někdo vás totiž musí konečně srovnat do latě, vy zdivočelý děcka! Když to neudělal generál Aatamila, dokážu to já!"
"Ale to nás zabije, přijít včas!" popotáhl Jonne.
"Manažerečku náš milovanej, tohle nám prostě nemůžeš udělat!" bránil se Antti.
"Nejsem psychicky připravenej!" přidával se Larry.
"Můj make-up není perfektní!" stěžoval si Christus.
"Nepřečetl jsem si inspirační porno!" vzlykl Jay.
"Nedal jsem si panáka!" doplňoval Nakki.
"Nemám dost děr v tričku!" vzdychal Antti.
"Nestihl jsem se dojít vyzvracet!" zalkal Jonne.
"A dost! Koukejte mazat!" ukázal Tommi na scénu.
"Co popřát nám štěstí?" pípl Jonne.
"Hodně štěstí, kluci," usmál se Tommi.
"Děkujeme," poděkoval Antti a přes hlavu si navlékl popruh s basovou kytarou. "A mimochodem, broučku... My jdeme POZDĚ!"
Tommi se zmateně zadíval na hodinky. Ten zmetek měl pravdu. Minuta po plánovaném nástupu...
Žádné komentáře:
Okomentovat