Za
týden mě čekal šok. A kdo mi ho připravil? Mí drazí přátelé z Negative.
Kdo jiný. Jako by nestačilo, že Matthau se mi skoro vysmál do obličeje,
když jsem mu vyřizoval Jackův vzkaz. A já musel Japovi sdělit, že můj
dementní bratr se nemíní ponížit tím, že by se přišel omluvit. Takže
jsem byl nucen sledovat, jak ti dva postupně umírají steskem po svém
protějšku. Šílenci jedni tvrdohlaví. Japu chvíli před tou událostí
pustili. Zase jsem to byl já, kdo musel poslouchat jeho nářek nad
Matthauovým svatebním oznámením.
Ano, svatba. Tak rychle. Můj bratr zešílel. Vzápětí se Japa skoro zbláznil smutkem. Neustále opakoval, že vezme Mattiho dítě za svoje, jen když se k němu jeho miláček vrátí. Ničili mě tím oba.
A pokud jde o ten šok, vlastně si za něj můžu sám. Chodil jsem na zkoušky, ale ani v nejmenším nevnímal, co se tam děje. Takže jsem byl mimo, když jsem z Jonneho úst na zkoušce zaslechl jednu závažnou věc.
"Kluci, už jsme skončili?" dotázal jsem se a sundal kytaru z ramene.
"Šílíš? Teprve přestávka!" zasmál se Larry.
"Vždyť už cvičíme dvě hodiny!" ohradil jsem se. "To nám vždycky stačilo, ne?"
"Christusi, je ti dobře?" zamával mi Antti rukou před očima.
"Proč by nemělo?" nechápal jsem.
"Vždyť musíme cvičit na to krátký turné po Finsku! Haló! Budem tam tejden!" zatřásl se mnou Jonne.
"Cože?!" vyjekl jsem.
"To přeci víš!" zadíval se na mě zmateně Nakki.
"Kde jsem byl, když se to domlouvalo?" Nohy se mi podlomily a já spadl do křesla.
"Přímo tamhle!" ukázal Jay na gauč.
"A řekl jsem na to jen 'hm'," neodpustil si Antti.
"K-kdy?" vydechl jsem.
"Hele, kluci, mám pocit, že je čas na cigárko," poznamenal Larry směrem k ostatním. "Kdo jde se mnou?"
"Já," zamumlal jsem. "Teď to totiž fakt-"
"Ty nejdeš nikam," oznámil mi Jonne.
"Aha, jasně, už vím," pokýval jsem. "Teď vypadnou Larry, Nakki, Jay a Antti. Se mnou tady zůstane Jonne. První věc, na kterou se mě zeptá, bude to, jestli mu nechci něco říct."
"No, víš..." zrudl Jonne.
"Ušetřím vám tu cestu ven," ušklíbl jsem se.
"Ale já vážně chtěl jít na cígo!" bránil se chabě Larry.
"Lhaní ti nikdy právě nešlo, kudrlinko," odfrkl jsem. :Takže vážení. V ničem nejedu, toho se nemusíte bát. Možná jsem čistší než vy. Ne, Antti, nic tím NENAZNAČUJU! Zkuste si chvíli žít s tím, že váš nejlepší přítel se chtěl dát zabít, vaše dcera měla psychický trauma, vy jste cvok do její psycholožky a váš přihřátej bratříček se chce ženit!"
"Zapomněl jsi, že bude mít děcko," připomněl mi Antti.
"A mě zase zaujala ta část o tý psycholožce," usmál se vilně Nakki. "Je pěkná?"
"Pracky pryč!" vyštěkl jsem.
"Ty žárlíš!" obvinil mě Jonne.
"Říkal, že je do ní blázen," poukázal Jay.
"To jsem neřekl!" ohradil jsem se. Ale pak mi došlo, že Jay mluví pravdu. Zoufale jsem si skryl hlavu do dlaní.
"Ale no tak," chytil mě Larry kolem ramen. "Ty vole, jen na to pomyslím, musím se smát."
"Zamilovanej Sir Christus," zahihňal se Antti.
"Drž hubu," zavrčel jsem. "Kdy odjíždíme?"
"Za tři dny. V pátek," mrkl na mě Jonne.
"Na týden?" zeptal jsem se ještě.
"Přesně," kývl Jonne.
"A jen po Finsku," ujišťoval jsem se.
"Budeš moct hodně volat se svojí princeznou," usmál se Jonne. "I její psycholožkou."
"Fajn." Zhluboka jsem si povzdychl a vstal ze svého křesla. "Dejte mi hodinku. Musím co nejdřív sehnat hlídání pro malou. Takže si klidně vykuřte třeba celou krabičku cigaret."
"Neplánuju ani dvě cíga, ale stejně díky za nápad," zavolal za mnou Larry. "Ovšem radši doufám, že se vrátíš včas, jinak na tu krabičku dojde!"
"Tak to se budu snažit, abys nemusel zbytečně plýtvat."
Ano, svatba. Tak rychle. Můj bratr zešílel. Vzápětí se Japa skoro zbláznil smutkem. Neustále opakoval, že vezme Mattiho dítě za svoje, jen když se k němu jeho miláček vrátí. Ničili mě tím oba.
A pokud jde o ten šok, vlastně si za něj můžu sám. Chodil jsem na zkoušky, ale ani v nejmenším nevnímal, co se tam děje. Takže jsem byl mimo, když jsem z Jonneho úst na zkoušce zaslechl jednu závažnou věc.
"Kluci, už jsme skončili?" dotázal jsem se a sundal kytaru z ramene.
"Šílíš? Teprve přestávka!" zasmál se Larry.
"Vždyť už cvičíme dvě hodiny!" ohradil jsem se. "To nám vždycky stačilo, ne?"
"Christusi, je ti dobře?" zamával mi Antti rukou před očima.
"Proč by nemělo?" nechápal jsem.
"Vždyť musíme cvičit na to krátký turné po Finsku! Haló! Budem tam tejden!" zatřásl se mnou Jonne.
"Cože?!" vyjekl jsem.
"To přeci víš!" zadíval se na mě zmateně Nakki.
"Kde jsem byl, když se to domlouvalo?" Nohy se mi podlomily a já spadl do křesla.
"Přímo tamhle!" ukázal Jay na gauč.
"A řekl jsem na to jen 'hm'," neodpustil si Antti.
"K-kdy?" vydechl jsem.
"Hele, kluci, mám pocit, že je čas na cigárko," poznamenal Larry směrem k ostatním. "Kdo jde se mnou?"
"Já," zamumlal jsem. "Teď to totiž fakt-"
"Ty nejdeš nikam," oznámil mi Jonne.
"Aha, jasně, už vím," pokýval jsem. "Teď vypadnou Larry, Nakki, Jay a Antti. Se mnou tady zůstane Jonne. První věc, na kterou se mě zeptá, bude to, jestli mu nechci něco říct."
"No, víš..." zrudl Jonne.
"Ušetřím vám tu cestu ven," ušklíbl jsem se.
"Ale já vážně chtěl jít na cígo!" bránil se chabě Larry.
"Lhaní ti nikdy právě nešlo, kudrlinko," odfrkl jsem. :Takže vážení. V ničem nejedu, toho se nemusíte bát. Možná jsem čistší než vy. Ne, Antti, nic tím NENAZNAČUJU! Zkuste si chvíli žít s tím, že váš nejlepší přítel se chtěl dát zabít, vaše dcera měla psychický trauma, vy jste cvok do její psycholožky a váš přihřátej bratříček se chce ženit!"
"Zapomněl jsi, že bude mít děcko," připomněl mi Antti.
"A mě zase zaujala ta část o tý psycholožce," usmál se vilně Nakki. "Je pěkná?"
"Pracky pryč!" vyštěkl jsem.
"Ty žárlíš!" obvinil mě Jonne.
"Říkal, že je do ní blázen," poukázal Jay.
"To jsem neřekl!" ohradil jsem se. Ale pak mi došlo, že Jay mluví pravdu. Zoufale jsem si skryl hlavu do dlaní.
"Ale no tak," chytil mě Larry kolem ramen. "Ty vole, jen na to pomyslím, musím se smát."
"Zamilovanej Sir Christus," zahihňal se Antti.
"Drž hubu," zavrčel jsem. "Kdy odjíždíme?"
"Za tři dny. V pátek," mrkl na mě Jonne.
"Na týden?" zeptal jsem se ještě.
"Přesně," kývl Jonne.
"A jen po Finsku," ujišťoval jsem se.
"Budeš moct hodně volat se svojí princeznou," usmál se Jonne. "I její psycholožkou."
"Fajn." Zhluboka jsem si povzdychl a vstal ze svého křesla. "Dejte mi hodinku. Musím co nejdřív sehnat hlídání pro malou. Takže si klidně vykuřte třeba celou krabičku cigaret."
"Neplánuju ani dvě cíga, ale stejně díky za nápad," zavolal za mnou Larry. "Ovšem radši doufám, že se vrátíš včas, jinak na tu krabičku dojde!"
"Tak to se budu snažit, abys nemusel zbytečně plýtvat."
Žádné komentáře:
Okomentovat