Tři dny utekly jako voda. Nastal čas loučení...
"Tak, Camillko," klekl jsem si před svou dcerušku, abych se jí mohl zpříma zadívat do očí. "Víš, o čem jsme mluvili. Nezlob babičku ani Millu. Jestli mi do telefonu řeknou, že jsi hodná, přivezu ti toho největšího plyšáka, kterýho najdu!"
"Tatí," kuňkla Camilla. "Proč nemůžu k Mattimu a Japovi?"
"Protože se rozešli," poznamenal Larry a vyfoukl z úst velký oblak cigaretového dýmu.
"Hele, Markkulo!" okřikl jsem ho. "Padej si s tím pryč!"
"Proč?" zeptal se Larry a znovu zadoutnal. Camilla se rozkašlala.
"Dusíš mi dítě, blbče!" sykl jsem. "Ty jsi tak-"
"Ježiš, to mě vůbec nenapadlo!" vytřeštil Larry oči, cigaretu hodil na zem a zašlápl ji. "Promiň, mrně! Je ti dobře?"
"V po-ho-dě," vykuckala statečně Camilla.
"Fajn, tady aspoň vidíš, proč nemáš nikdy v životě kouřit," prohrábl jí Larry láskyplně vlásky.
"Jo. Blbne se po tom," konstatoval Jonne a ležérně se Larrymu opřel o rameno.
Vstal jsem a malou zvedl do náruče. Držela se mě jako klíště. "Ty se neloučíš, Jonne?"
"Už jsem rozloučenej," pokrčil rameny.
"Moc vám to teď neklape, co?" otočil se Larry, aby viděl smutnou postavičku u dveří našeho tourbusu.
"Později," vzdychl Jonne. Pak svou pozornost obrátil k mojí dceři. "No ahoj, Camillko! Zdá se mi to, nebo jsi pořád krásnější?"
"To se ti zdá, Jonne," usmála se plaše.
"Já myslím, že ne! Co bych dal za takovou krásnou holčičku... Co, potvůrko? Nebudeš trápit tetu Millu?" zeptal se.
"Ne," zavrtěla Cami hlavou.
"Víš co, škvrně?" vybafl na ni Larry. "My ti přivezeme tolik plyšáků, že se ti ani nevejdou do pokoje!"
"A budou růžový?" vyzvídala Cami. Moje dcera, bylo to vidět.
"No jasně, že budou!" přislíbil Antti. Ani jsem si nevšiml, kdy dorazil. "Jaký jiný pro dceru našeho Sira Christuse! No, měj se hezky, maličká. Brzo ti tátu vrátíme."
"Pa, Camillko," políbil ji Jonne do vlasů. "A pamatuj. Spoustu dárků."
"Hele, koho to tu máme!" ozval se náhle za mými zády Nakki.
"Camilla!" vykřikl šťastně Jay. Ti dva se právě vrátili z nákupu, na který se vydali neprodleně poté, co zjistili, že v tourbuse je jen minimální množství alkoholu.
"Ahoj, škvrně!" zahlaholil Nakki a ihned začal na malou dělat různé opičky.
"Ahoj, Nakki," pozdravila Camilla. "Ahoj, strejdo Janne."
"Ahoj, Cami," odvětil Jay.
Hrdě jsem se usmál. Šílenci. Když jsem se kvůli Camille z čehokoliv omlouval, nadávali. A jak byla s nimi, chovali se jako nejhodnější strejdové pod sluncem. Pořád kolem ní skákali, hladili ji, podstrkovali jí sladkosti a hračky...
"Kluci, musíme vyrazit," řekl po chvíli Antti. Naposledy prsty přejel přes Camillinu tvář.
"Pa, princezno," zašeptal jsem holčičce do ucha. Pak jsem ji položil na zem.
"Pa, tatí," zamumlala smutně.
"Budu ti volat. Na Millin mobil. Každej den ve čtyři odpoledne, platí? A ty se musíš snažit ve škole, krásko. Ať si ještě nepokazíš ty svoje úžasný výsledky. A nezlob..."
"Neboj, tatí," špitla.
"Já ji zvládnu, Chrisi," slíbila mi dosud tichá Milla.
"Já vím," zajíkl jsem se. Pevně jsem Millu objal. "Moc ti děkuju."
"Tak konečně jdi. Kluci už jsou v buse," upozornila.
"Pa," řekl jsem. Zběžně jsem Millu políbil na rty a vzápětí se začervenal. Proč tohle dělám? Objal jsem Camillku, políbil ji do vlasů a utekl do tourbusu. Těsně přede mnou dovnitř vpadl Jonne, hned poté, co se rychle rozloučil se svou přítelkyní. Všichni ostatní byli v tu chvíli sami.
Posadil jsem se na své obvyklé místo. A zadíval se ven, na svoji holčičku. "Mám tě moc rád," naznačil jsem rty. Odpověděla mi totéž. Rozjeli jsme se. Mával jsem, dokud mi nezmizela z očí. Všemi silami jsem se bránil slzám...
"Tak, Camillko," klekl jsem si před svou dcerušku, abych se jí mohl zpříma zadívat do očí. "Víš, o čem jsme mluvili. Nezlob babičku ani Millu. Jestli mi do telefonu řeknou, že jsi hodná, přivezu ti toho největšího plyšáka, kterýho najdu!"
"Tatí," kuňkla Camilla. "Proč nemůžu k Mattimu a Japovi?"
"Protože se rozešli," poznamenal Larry a vyfoukl z úst velký oblak cigaretového dýmu.
"Hele, Markkulo!" okřikl jsem ho. "Padej si s tím pryč!"
"Proč?" zeptal se Larry a znovu zadoutnal. Camilla se rozkašlala.
"Dusíš mi dítě, blbče!" sykl jsem. "Ty jsi tak-"
"Ježiš, to mě vůbec nenapadlo!" vytřeštil Larry oči, cigaretu hodil na zem a zašlápl ji. "Promiň, mrně! Je ti dobře?"
"V po-ho-dě," vykuckala statečně Camilla.
"Fajn, tady aspoň vidíš, proč nemáš nikdy v životě kouřit," prohrábl jí Larry láskyplně vlásky.
"Jo. Blbne se po tom," konstatoval Jonne a ležérně se Larrymu opřel o rameno.
Vstal jsem a malou zvedl do náruče. Držela se mě jako klíště. "Ty se neloučíš, Jonne?"
"Už jsem rozloučenej," pokrčil rameny.
"Moc vám to teď neklape, co?" otočil se Larry, aby viděl smutnou postavičku u dveří našeho tourbusu.
"Později," vzdychl Jonne. Pak svou pozornost obrátil k mojí dceři. "No ahoj, Camillko! Zdá se mi to, nebo jsi pořád krásnější?"
"To se ti zdá, Jonne," usmála se plaše.
"Já myslím, že ne! Co bych dal za takovou krásnou holčičku... Co, potvůrko? Nebudeš trápit tetu Millu?" zeptal se.
"Ne," zavrtěla Cami hlavou.
"Víš co, škvrně?" vybafl na ni Larry. "My ti přivezeme tolik plyšáků, že se ti ani nevejdou do pokoje!"
"A budou růžový?" vyzvídala Cami. Moje dcera, bylo to vidět.
"No jasně, že budou!" přislíbil Antti. Ani jsem si nevšiml, kdy dorazil. "Jaký jiný pro dceru našeho Sira Christuse! No, měj se hezky, maličká. Brzo ti tátu vrátíme."
"Pa, Camillko," políbil ji Jonne do vlasů. "A pamatuj. Spoustu dárků."
"Hele, koho to tu máme!" ozval se náhle za mými zády Nakki.
"Camilla!" vykřikl šťastně Jay. Ti dva se právě vrátili z nákupu, na který se vydali neprodleně poté, co zjistili, že v tourbuse je jen minimální množství alkoholu.
"Ahoj, škvrně!" zahlaholil Nakki a ihned začal na malou dělat různé opičky.
"Ahoj, Nakki," pozdravila Camilla. "Ahoj, strejdo Janne."
"Ahoj, Cami," odvětil Jay.
Hrdě jsem se usmál. Šílenci. Když jsem se kvůli Camille z čehokoliv omlouval, nadávali. A jak byla s nimi, chovali se jako nejhodnější strejdové pod sluncem. Pořád kolem ní skákali, hladili ji, podstrkovali jí sladkosti a hračky...
"Kluci, musíme vyrazit," řekl po chvíli Antti. Naposledy prsty přejel přes Camillinu tvář.
"Pa, princezno," zašeptal jsem holčičce do ucha. Pak jsem ji položil na zem.
"Pa, tatí," zamumlala smutně.
"Budu ti volat. Na Millin mobil. Každej den ve čtyři odpoledne, platí? A ty se musíš snažit ve škole, krásko. Ať si ještě nepokazíš ty svoje úžasný výsledky. A nezlob..."
"Neboj, tatí," špitla.
"Já ji zvládnu, Chrisi," slíbila mi dosud tichá Milla.
"Já vím," zajíkl jsem se. Pevně jsem Millu objal. "Moc ti děkuju."
"Tak konečně jdi. Kluci už jsou v buse," upozornila.
"Pa," řekl jsem. Zběžně jsem Millu políbil na rty a vzápětí se začervenal. Proč tohle dělám? Objal jsem Camillku, políbil ji do vlasů a utekl do tourbusu. Těsně přede mnou dovnitř vpadl Jonne, hned poté, co se rychle rozloučil se svou přítelkyní. Všichni ostatní byli v tu chvíli sami.
Posadil jsem se na své obvyklé místo. A zadíval se ven, na svoji holčičku. "Mám tě moc rád," naznačil jsem rty. Odpověděla mi totéž. Rozjeli jsme se. Mával jsem, dokud mi nezmizela z očí. Všemi silami jsem se bránil slzám...
Žádné komentáře:
Okomentovat