"Tak jo, kluci. Raz, dva, tři..."
Ozvala se hudba.
"Ne!" zaječel jsem. Kometky se na mě udiveně zadívaly. "Ne, ne, ne!" zopakoval jsem. "Tohle je celý špatně!"
"Co je na tom špatně?" zajímal se Tender.
"Nemáš rytmus!" odsekl jsem.
Vztyčil se do plné své výšky, zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.
"Zopakuj to," zavrčel hrozivě.
"Nemáš rytmus," frkl jsem.
"Mám ti ten rytmus ukázat na tvý hlavě?!" zařval.
"Ty nemáš rytmus!" řekl jsem mu znova. "Dean tuplem ne! Kaide hraje jako šestiletý dítě! A Robin zas jako by měl kocovinu!"
"Nechtěl by sis na tu basu hrát třeba sám?" založil Dean ruce v bok.
"A pokud se ti nelíbí moje hra, můžeš zkusit třeba odloudit Negative Nakkiho," zvedl Kaide uraženě hlavu.
"A myslím, že Christus by se za nějakou práci taky nezlobil!" popotáhl Robin.
"Nebo můžeš poprosit svý EGO, aby hrálo na všechny nástroje najednou!" nadhodil Tender. A ty se zatím můžeš vesele kroutit a zpívat si!"
"Moje EGO by hrálo stokrát líp než ty!" vřískl jsem.
"Pokud by hrálo tak, jak tancuješ, tak to nechci slyšet!"
"ZOPAKUJ TO!"
"A co uděláš, když to udělám?!"
"Vezmu tvý paličky a narvu ti je do-"
Ztuhl jsem. Už jsem ze sebe nevypravil ani hlásku. Proč?
Protože za Tenderem, za všemi členy skupiny, stál rudovlásek, jeho hříva se třpytila ve světle naší zkušebnové žárovky, on se usmíval, ale najednou tak jinak, ďábelsky... A pak zvedl pravou ruku, ve které svíral velké přesýpací hodiny, a já viděl, jak se zrníčka písku sypou z horní baňky do spodní...
"Ehm... Wilde?" uslyšel jsem.
Zamrkal jsem a rudovlásek zmizel. Kdosi mě šťouchl do ramene.
"No tak, Wilde," oslovil mě Tenderův naléhavý hlas. "Jannie, prosím. Já to tak nemyslel. Jani, mluv se mnou! Co ti je?!"
"Jsem... v pohodě, Tendy," zamumlal jsem. "Jen jsem se... zamyslel."
"Zamyslel? Spíš to vypadalo, jako bys viděl zjevení," ušklíbl se Robin.
"Tohle už NIKDY neříkej!" zaječel jsem.
"Jannie?" vytřeštil Tender oči.
"Jsem v pohodě," zopakoval jsem. "Můžeme pokračovat."
"Já už mám rytmus?" pozvedl Tender obočí.
"Máš parádní rytmus, zlato," ujistil jsem ho.
"A já?" dotázal se Dean.
"Ty samozřejmě taky."
"A já nehraju jako šestiletý dítě?" zajímal se Kaide.
"Ne, ty jsi můj báječnej klávesák!"
"A-"
"A ty jsi můj skvělej kytarista, Robísku!" pohladil jsem toho kluka po hlavě. "Všichni jste skvělý, jste mí miláčkové, jeden jako druhej. Tak, miláčkové. Půjdeme zkoušet?"
"No jistě!" kývl horlivě Tender. "Na místa, pánové!"
Ozvala se hudba.
"Ne!" zaječel jsem. Kometky se na mě udiveně zadívaly. "Ne, ne, ne!" zopakoval jsem. "Tohle je celý špatně!"
"Co je na tom špatně?" zajímal se Tender.
"Nemáš rytmus!" odsekl jsem.
Vztyčil se do plné své výšky, zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.
"Zopakuj to," zavrčel hrozivě.
"Nemáš rytmus," frkl jsem.
"Mám ti ten rytmus ukázat na tvý hlavě?!" zařval.
"Ty nemáš rytmus!" řekl jsem mu znova. "Dean tuplem ne! Kaide hraje jako šestiletý dítě! A Robin zas jako by měl kocovinu!"
"Nechtěl by sis na tu basu hrát třeba sám?" založil Dean ruce v bok.
"A pokud se ti nelíbí moje hra, můžeš zkusit třeba odloudit Negative Nakkiho," zvedl Kaide uraženě hlavu.
"A myslím, že Christus by se za nějakou práci taky nezlobil!" popotáhl Robin.
"Nebo můžeš poprosit svý EGO, aby hrálo na všechny nástroje najednou!" nadhodil Tender. A ty se zatím můžeš vesele kroutit a zpívat si!"
"Moje EGO by hrálo stokrát líp než ty!" vřískl jsem.
"Pokud by hrálo tak, jak tancuješ, tak to nechci slyšet!"
"ZOPAKUJ TO!"
"A co uděláš, když to udělám?!"
"Vezmu tvý paličky a narvu ti je do-"
Ztuhl jsem. Už jsem ze sebe nevypravil ani hlásku. Proč?
Protože za Tenderem, za všemi členy skupiny, stál rudovlásek, jeho hříva se třpytila ve světle naší zkušebnové žárovky, on se usmíval, ale najednou tak jinak, ďábelsky... A pak zvedl pravou ruku, ve které svíral velké přesýpací hodiny, a já viděl, jak se zrníčka písku sypou z horní baňky do spodní...
"Ehm... Wilde?" uslyšel jsem.
Zamrkal jsem a rudovlásek zmizel. Kdosi mě šťouchl do ramene.
"No tak, Wilde," oslovil mě Tenderův naléhavý hlas. "Jannie, prosím. Já to tak nemyslel. Jani, mluv se mnou! Co ti je?!"
"Jsem... v pohodě, Tendy," zamumlal jsem. "Jen jsem se... zamyslel."
"Zamyslel? Spíš to vypadalo, jako bys viděl zjevení," ušklíbl se Robin.
"Tohle už NIKDY neříkej!" zaječel jsem.
"Jannie?" vytřeštil Tender oči.
"Jsem v pohodě," zopakoval jsem. "Můžeme pokračovat."
"Já už mám rytmus?" pozvedl Tender obočí.
"Máš parádní rytmus, zlato," ujistil jsem ho.
"A já?" dotázal se Dean.
"Ty samozřejmě taky."
"A já nehraju jako šestiletý dítě?" zajímal se Kaide.
"Ne, ty jsi můj báječnej klávesák!"
"A-"
"A ty jsi můj skvělej kytarista, Robísku!" pohladil jsem toho kluka po hlavě. "Všichni jste skvělý, jste mí miláčkové, jeden jako druhej. Tak, miláčkové. Půjdeme zkoušet?"
"No jistě!" kývl horlivě Tender. "Na místa, pánové!"
Žádné komentáře:
Okomentovat