První, kdo se následujícího
rána vyštrachal z postele, byl Christus - jediný, kdo se předchozího
večera neopil do němoty. Tiše se vyplížil na pláž, aby mohl alespoň
chvilku pozorovat něžnou tvář spícího Anttiho. Christus otevřel dveře
bungalovu, seběhl po malých schůdcích a rychlým tempem vyrazil k místu,
kam jeho láska včera večer uléhala. O okamžik později se nad příbytky
rozlehl zoufalý výkřik...
"Chrisi! Christusi, co se děje?!" ozvalo se o necelou minutu později.
"Jonne!
Jonne, no tak, určitě se ti dva zase pohádali! Vrať se do postýlky,
miláčku!" zaznělo z bungalovu, odkud právě vyběhla jemně narůžovělá
postavička. Na nose jí seděly obrovské sluneční brýle. S růžovými
obroučkami.
"Ne, nepohádali!" zaječel Jonne. Padl na kolena a
vzal Christusovu hlavu do svých dlaní. "Christusíčku, co je? Kde je
Anttísek?!"
"Já... já nevím..." vzlykl Christus. "Není tady,
je pryč! Zmizel! On už určitě plave přes ten oceán, jak říkal! Jen aby
se mnou nemusel bejt..."
"To je přece úplná blbost," zamumlal Jonne. "Asi jen šel pro něco do města..."
"Pět kilometrů?! A nezdá se ti, že kdyby to byla pravda, tak aspoň nechá nějakej zkurvenej vzkaz?!" zavyl zoufale Christus.
"Tak si třeba šel zaplavat," napadlo Jonneho.
"Koukni
se na moře! Vidíš ho snad?!" zaječel Christus. "Proboha, Anttísku... On
se mi utopil! Určitě se mi utopil, chudáček můj malej!"
"Ne, neutopil!" ujišťoval ho Jonne. "Antti přece umí plavat a teď nejsou skoro žádný vlny..."
"Tak mi ho sežral žralok! Anttínku můj..." plakal Christus.
"Nesežral ho žádnej pojebanej žralok!" okřikl ho Jonne. "Antti je samá kost, určitě by mu nechutnal..."
"Hele,
co se tady stalo?" ozvalo se v ten okamžik za naší dvojicí. Jonne s
Christusem se otočili a spatřili čtveřici velmi bledých lidí. Každému z
nich na nose seděly obrovské sluneční brýle.
"Antti zmizel..." oznámil tiše Jonne. Christus propukl v přidušený pláč.
Anttiho dobrodružství
Už
ve chvíli, kdy poprvé otevřel oči, si Antti uvědomil, že tu něco
nehraje. Zaprvé - chodidlo jedné nohy měl ponořené ve vodě. Zadruhé -
slunce mu do tváře pálilo ze špatné světové strany, než podle veškerých
očekávání mělo pálit. A zatřetí - nikde v dohledu nebyla ta Jonneho
zkurvená pláž!
Antti se na svém lehátku prudce posadil. Pak
zaklel. Velmi záhy poznal, že se ocitl na malinkém ostrůvku, jenž byl
bez nějakých viditelných známek jiného života, pokud nepočítáme nějakou
tu palmu a trošku suché trávy. Nikde v dohledu nebyla voda (pokud
nepočítáme moře, které ovšem po optické stránce absenci jiné vody zcela
vynahrazovalo) ani jídlo. A to Antti jasně viděl z jedné strany ostrova
na druhou. Podíval se pod sebe. Lehátko bylo napůl na pláži, napůl ve
vodě. Pak Antti znovu zaklel.
"Aatamilo, ty jsi DEBIL!" zařval
sám na sebe. "Jen debil si před přílivem lehne dva metry od moře! Kam
ses to teď dostal? A jak se dostaneš zpátky?!"
Antti se
napřímil, pak se shýbl, popadl lehátko, znovu se napřímil a odkráčel do
stínu jedné z přesně pěti palem, které na ostrově rostly. Hodil lehátko
na zem a nešťastně se na něj sesul.
"Jak se teď dostaneš
zpátky za Kristiankem, blbče?" fňukl. "Bude se o tebe bát! I když...
Třeba už si našel někoho jinýho. Teď leží na pláži a objímá se s jiným
chlapem. Má nějakýho svalnatýho Havajana..."
V Anttiho očích
náhle zazářila malá jiskřička škodolibosti. Vstal a začal obcházet
ostrov, aby našel místo, odkud by bylo nejpříhodnější vyplout. Během
patnácti minut onu cestu vykonal dvakrát. Až při třetí procházce
zahlédl, přímo naproti plážičce, na které se vzbudil, něco, co se jistě
dalo pokládat za jeden z havajských ostrovů. Možná i ten správný.
"Budu
muset proti vlnám," mumlal roztržitě Antti. "Ale to nevadí, Kristiane,
hlavně ti musím překazit to tvý úžasný rande! No počkej, ty budeš zírat!
Až se tam u vás objevím, když ty to nebudeš čekat, zrovna se budete
líbat... Nebo... nebo možná už budete zalezlý v bungalovu a tam...
Kristianku!" zavyl Antti.
Pak se vrhl do moře, lehátko nechal lehátkem. O několik vteřin později se vynořil, vodu prskal všude kolem sebe.
"Kurva, ono je to vážně slaný," zakuckal se. "To není právě finský jezero..."
Vtom
Anttiho zrak znovu padl na lehátko. Antti rychle popadl onen kus PVC,
položil ho na vodu, lehl si na něj a nohama se odrazil od pláže. Pak
zapojil všechny své končetiny (až na jednu, dobrá) a začal veslovat
směrem k ostrovu, který předtím viděl...
Žádné komentáře:
Okomentovat