Negative na prknech 36/36

Tak, tímto končí Negative na prknech. Ano, během dopisování této kapitoly mi už bylo naprosto jasné, že jsme ještě zdaleka neskončili. Poslední větou začal maraton...

 

 

"Cože?" zakňučel Ville nešťastně. Až teď si všiml, že už jsou prakticky před chatou. "Ty chceš, abych odešel? Po tom, co všechno jsem ti řek?"

"Po tom, co sis hrál na Viivi," odsekl Jonne a rychle vrazil do chaty.

"Já snad tý Jonně zavolám," zaúpěl Ville a pomalu se vydal do svého pokoje. Cestou míjel Jonneho dveře, za nimiž se ozýval vytrvalý kvílivý pláč.

"Čas odmaskovat se. Navždy," pronesl Ville dramaticky, když stanul před zrcadlem.poté vzal odličovač a o třetinu lahvičky a padesát odličovacích tamponů později se ve skle opět odrážela tvář Villeho Vala. Naprosto zděšená tvář. "Panebože, to ne! Ta pleť! Tohle přece nemůže bejt pravda!"

Mezitím Jonne ležel na posteli ve svém pokoji a snažil se usnout. To mu však poněkud ztěžoval jeho vlastní nezadržitelný pláč. "Viivi, proč jsi mi to musela udělat?" ječel a mlátil hlavou o polštář. Když shledal, že v nejbližší době zaručeně neusne, vstal, vzal do ruky svou krabičku poslední záchrany (čti - krabičku cigaret, kterou Larry už několik dní pohřešoval), vytáhl z ní jednu cigaretu, zapálil ji, vyklonil se z okna a zcela nevědomky pohlédl vlevo, přímo k Villeho oknu. Ovšem právě v tom okamžiku a právě v tom okně stál i Ville, díval se vpravo a vykonával úplně stejnou činnost jako Jonne. "Tak tady klid mít rozhodně nebudu," zavrčel blonďáček, ustoupil od okna a rozhodl se, že si vyjde zakouřit ven přede dveře.

"Zdá se, že mě Jonne asi nechtěl vidět," civěl Ville dál do teď už prázdného okna. Dokouřil svou krabičku cigaret a s další (plnou) se vydal ven, na čerstvý vzduch.

"Á! Valo, kurva, ty mě sleduješ?!" vyskočil Jonne, když se Ville vynořil z mlhy (přesněji cigaretového dýmu) přímo před ním.

"Já tebe?! Snad ty mě, ne?" bránil se Ville.

"Proč bych tě měl sledovat?"

"No, třeba sis uvědomil-"

"Že tě miluju?"

"No…"

"No, vlastně…" začal se Jonne poněkud připitoměle usmívat.

"Nonstop. Já chci žít…" začalo se náhle rozléhat dosud poklidnou zimní krajinou.

"Pane bože, co to je?!" snažil si Ville zakrýt uši.

"Moje nový vyzvánění," zakřenil se Jonne. "Helena mi ho poslala. Nelíbí se ti snad?"

"Tak to si kuř, že nelíbí!" začal si Ville do uší nenápadně cpát cigarety.

"Aha. A já myslel, že mě máš rád takovýho, jakej jsem," fňukl Jonne. Pak se rozhodl milostivě přijmout netrpělivě vyzvánějící hovor. "Haló?"

"A-ahojky, J-Jonnísku," ozvalo se ze sluchátka Anttiho mírně přiopilé zakoktání.

"Antti? To už jseš vožralej?" podivil se Jonne.

"J-já? Jenom majinko. Úpně, úpně majinko."

"Majinko víc, řekl bych."

"Jak to vůbec můžeš říct, Jonne?! Zkla-klamal jsi mě! Kdyb - kurva, kdybych byl vožralej víc, tak nejsem přece ani schopnej zvednout sluchátko a zavolat ti, kurva. Takže si zapamatuj, Jonnísátko, že pokud ti ještě volám, tak jsem vožralej jenom úpně majinko!"

"Dobře, já tě koneckonců domů neponesu."

"Jo, už jsem si vzpomněl!"

"Na co zas?"

"No, proč ti volám!"

"Aha. Tak proč?"

"No, protože… pože… poe…"

"Antti?" zasmál se Jonne nejistě, když se na druhé straně začalo ozývat pravidelné chrápání. "Jsi tam?"

"Jonnísánku?" ozval se náhle Migého hlas. Bylo znát, že i basák č. 2 už má poněkud upito. "Ty tví Negativíci nic nevydržej. A-Antti byl poslední, kterej z nich zbyl, ale už je bohužel taky pod stolem.."

"Tys mi je ožral?" zeptal se Jonne zoufale.

"Jonne, jenom sedm lahví vodky. A to ne na osobu, Jonnínku," zasmál se Migé. "A navíc jsem jim dvě lahve vypil já. Takže těch zbylejch pět muselo vypít pouze pět flašek. To nám dělá na jednu osobu…"

"Migé, nepočítej to!" snažil se ho Jonne zastavit. "Tak vysokou matematiku nezvládáš ani střízlivej. Divim se, že se ti podařilo spočítat sedm mínus dvě."

"Ty… tys mě asi urazil, co?" škytl Migé. "Ale abys věděl, tak já to spočítám! Časem! Na kalkulačce…"

"Migé, ne!" vykřikl Jonne zděšeně. "Vždyť si úplně zavaříš tu svoji chudinku mozkovou buňku!"

"Ale nezavařim, prosím tě. Je to… počkat…"

"Migísku, nechceš mi radši říct, proč mi volal Antti?" pokusil se Jonne o záchranu aspoň poloviny Migého buňky, zatímco sledoval, jak se Ville snaží vykouřit si z hlavy své vlastní buňky. A snažil se skutečně horlivě. Tak horlivě, až už byla krabička prázdná.

"No, asi aby ti řek, že dneska v noci budou všichni přespávat ve stejnym hotelu jako já. Lépe řečeno rovnou v mym a Villeho apartmá."

"Copak, nechce se ti táhnout moji mírně vožralou skupinku až sem nahoru?"

"Vzhledem k fa-faktu, že já se do jejich podstolovýho klubu asi taky brzo připojim, t-tak asi-ai… aisi… asi…"

"Migé?" zeptal se Jonne opatrně. Poté však hovor s pobaveným úšklebkem ukončil.

"Co ti ty dva chtěli?" zeptal se Ville, zatímco zoufale zkoumal, jestli v krabičce přece jen nezbyla byť jen jedna mikroskopická cigaretka.

"Chtěli mi oznámit, že dneska večer všichni spěj v hotelu," otočil se k němu Jonne.

"T-takže…" zakoktal se Ville.

"Takže dneska v noci…"

"Jsme tady jenom my dva…" zíral Ville fascinovaně na Jonneho.

"A Ahti," připomněl mu Jonne. "A ty na mě přestaň tak koukat!"

"Jak?"

"Jako na… na cigaretu!"

"Tak pojď k tatínkovi, cigaretko moje…" začal se Ville opatrně přibližovat.

"V-Ville, padej ode mě!" utíkal Jonne k domu. "Nejsem cigareta! Nejsem tvůj! Tys mě sprostě zradil! Hrál sis se mnou!"

"Dobře, cigareta nejseš, ale můj jo," dohnal ho Ville v hale. Pak ho namáčkl na opěradlo gauče. "A hrát si ještě budeme…"

"Jak jsi přišel na to, že jsem tvůj?" zamrkal Jonne překvapeně a jen tak mimoděk obtočil nohy okolo Villeho boků.

"Miluješ mě?" zadíval se mu Ville zblízka do očí. "Včera jsi Viivi řekl mým jménem…"

"No… já…" zrudl Jonne.

"Jo, ty," naklonil se Ville tak, až měl rty jen centimetr od Jonneho ucha.

"Dovolíš mi bejt tvoje cigaretka?" odtáhl se Jonne nejistě.

"Už navždycky, lásko," zašeptal Ville a vzápětí začal Jonneho zuřivě líbat, aby ho jen o vteřinku později mohl shodit na pohovku, kde jejich líbání přerostlo ve věci, jež nejsou publikovatelné ani po dvaadvacáté hodině a jsou nepřístupné i pro starší osmnácti let. Mezitím se na Jonneho mobilu, který ovšem ležel v kapse jeho džínů, čili několik metrů od válející se dvojice, objevila přijatá zpráva. Její odesilatel byl Jonneho drahý starší bratr Tommi…