38: Kristiane, prosím...

Christusova nálada se nelepší.

 

Jonne si opřel čelo o chladivé sklo. Upřel oči ven, na šedivě nudné parkoviště před místem, kde měli koncertovat. Motor byl vypnutý a tourbusem se rozléhalo jen rytmické chrápání Jaye a Nakkiho.

"Jsme tu," zašeptal Jonne.

A Kristian za celou tu dobu nepromluvil, dodal v duchu. Ale co, Jonne. Snažil ses. Nemůžeš přeci za to, že je ten kluk tak nesmyslně tvrdohlavej. Snažil ses. To on nechce spolupracovat. To on tam sedí a pořád jen brečí. Sakra, proč musí brečet?!

"Slyšíš, Chrisi? Jsme tu," řekl tiše Larry.

Kristian od něj jen odvrátil tvář. Ale v uličce u jeho sedadla už dřepěl Antti.

"Kristiane, tohle nám přeci nemůžeš dělat. No tak, ty přeci nebrečíš. Jsi veselej a paříš. Vzchop se. No tak! Udělej vtípek! Řekni mi něco! No tak! Dobírej si mě! Řekni, že když v noci půjdu vedle tebe, nebudeš nikdy potřebovat baterku! Prosím!"

Kristian se rozhodl zavřít oči.

"Samozřejmě, že nepotřebuje baterku! Protože s ním půjdu i já. A společně si posvítíme cigaretama!" konstatoval Larry.

"Hej! Nekraď vtípky, parchante!" odsekl Antti.

"Neukradl jsem ti nic. Měl jsem lepší!" vyplázl Larry na basáka jazyk.

Koutky Kristianových úst se začaly mírně nadzvedávat.

"Hele! Hele!" ukázal Antti. "Už se usmívá!"

Kristian mírně pootevřel oči. "Maminka tě neučila, že ukazovat se nemá?"

"Konečně!" spráskl Jonne ruce. "Konečně!"

"Problém, blondýnečko?" otočil se Kristian.

"Ani ten nejmenší, zlato," zaculil se Jonne.

V tu chvíli se ozval tón příchozí zprávy. Hned tři osoby vylovily z kapes své mobily, ale zprávou byla obdarována jen jedna.

Kristianovy oči se znovu zalily slzami.

"Chrisi, co se děje?" zpozorněl Larry.

"Píše Camilla," špitl Kristian. "Že mě má ráda a stýská se jí. Kurva, já chci za svou holčičkou..."

Jonne vyskočil ze svého sedadla. Původně chtěl odstrčit Anttiho z jeho místa, ale ani nemusel. Baskytarista pochopil a klidil se z cesty dobrovolně. Jonne si klekl na zem a chytil Christusovu ruku do dlaní.

"Klid. Chrisi, klid," řekl naléhavě.

"Ty nevíš, co tohle je!" vzlykl Christus.

"Máš pravdu, nevím," přiznal Jonne. "Nevím, ale stejně ti chci pomoct. Ten stesk nezmizí tím, že se ubrečíš k smrti. Nebo tím, že budeš protivnej na všecky okolo. Ale když se usměješ... Kristiane, prosím..."

"Usměju se ve chvíli, kdy bude moje malinká u mě," zavrtěl Kristian hlavou.

Ucítil, že i jeho druhá ruka je uchopena. Otočil se vpravo. Zadíval se do Larryho zoufalých očí.

"Jukko," pohladil ho kytarista po tváři. "Tohle mi nedělej. Víš, že tě takhle nemůžu vidět. Jukko..."

"Nechte mě všichni na pokoji!" zaječel Kristian a vyskočil na nohy. Popadl svou bundu a bezhlavě se vyřítil s tourbusu. Vyletěl ze dveří a narazil přímo do Janna Wilda.

"Au! Kurva, myslel jsem, že už jste uvnitř a je bezpečný projít kolem!" prskal Jann, zatímco se škrábal na nohy. Zmateně se zadíval na Christuse, který zřejmě nemínil v nejbližší době vstát. "Hele, ty. Nahoru. Ještě nastydneš."

"Moje věc," odsekl Christus.

"Žádná tvoje věc! Nahoru! A nebudu to opakovat!" rozkázal Jann.

"Ano, tati..." zabručel Christus. Pomalu vstal. "Kdo tě naučil tak rozkazovat, proboha? K Jonnemu by sis to v životě nedovolil!"

"Bože, ty jsi někdy jak děcko," protočil Jann panenky. Ozubená kolečka v jeho mozku se v tu chvíli dotočila přesně na správná místa. "Moment, děcko... Hádám, že ten stesk ti z hlavy nevymluvili, co?"

"Jak by mohli? Hovno o tom vědí," zamumlal Christus.

"Tak fajn. Pojď se mnou," pobídl ho Jann. "U nás v šatně si můžeme dát čaj. Chci s tebou mluvit."

"Janne, neber si to zle... Ale ty jsi gay a ty děcka nemaj, takže o tom logicky víš úplně stejný hov-"

Zbytek konverzace už členové Negative neslyšeli. Jann totiž popadl Christusovu ruku a kytaristu za ni odvlekl do budovy.

"No, tak to bylo jistě velmi zajímavé," protáhl se na svém sedadle Nakki. "Řekne nám někdo, o co se tu jednalo?"

"To tak vědět," zamrkal zmateně Jonne. Zoufale toužil vědět, jak tahle zatracená věc dopadne...

Následuje: On ho začaroval!