40: Je to tvoje práce?

A večer a další ráno...

 

Dveře pokoje se rozletěly dokořán. Jonne shrbeně nakráčel do místnosti. Neobtěžoval se svléknout. Neobtěžoval se dokonce ani zout. Padl na postel a okamžitě usnul.

O minutu později vešel Jann. Při pohledu na Jonneho jen pozvedl obočí.

"Aarone, vstávej. Přece nebudeš chrápat oblečenej a v botech."

Odpovědi se mu nedostalo. Jann se opatrně přiblížil.

"Aarone?" řekl váhavě.

Jonne cosi tiše zamručel.

"No, super. Tak jo, blonďáku. Ty jsi to chtěl."

Když se Jonne ráno probudil, ke svému překvapení zjistil, že je téměř nahý a navíc přikrytý. Přitom poslední, co si pamatoval, byl náraz jeho těla na měkkou matraci. Byl tak utahaný. Kdy se stihl svléknout do spodního prádla?!

Posadil se a rozhlédl kolem sebe. Nikde nikdo. Jen Jann, spokojeně oddychující a k němu otočený zády.

"Wilde!" zaječel Jonne.

Jann sebou trhl. Otevřel oči. Zmateně a rozespale se podíval mírně nad sebe.

"Ano?"

O okamžik později ležel na zádech a Jonneho dlaně mu tiskly ramena na postel. To by rozhodně nebyla nepřitažlivá situace, jen kdyby blonďákova tvář nebyla dokonalým obrazem vzteku.

"Wilde, jsem svlečenej!"

"Proto mě budíš?"

"Wilde, proč mám na sobě jen trenýrky?"

"Protože jsi v nich strávil noc?" zkusil Jann.

"Nebuď na mě drzej!" zavrčel varovně Jonne.

"Pardon," špitl Jann.

Jonne vzdychl. Sakra, tohle se mu nelíbilo. Zas toho kluka vyděsil. Proč, kruci? Copak ho chtěl děsit. Nechtěl. Nechtěl pro něj vlastně nic špatného, ať už si to připouštěl nebo ne.

"Je to tvoje práce?" zeptal se o poznání mírněji.

"Já jen..." zašeptal Jann. Třásl se. Jonne to cítil. Malé záchvěvy. Zvedl ruce. Položil je na postel.

"Promiň, že jsem tak vyjel," zamumlal. "Klid. Uklidni se, blbče. Neubližuju ti. Vážně ne."

"Já vím..."

"Takže všechno v pohodě," usmál se Jonne. "Tak co? Je to tvoje práce? Nebo sis zavolal na pomoc Tommiho?"

"Snažil jsem se tě vzbudit, opravdu," zablekotal Jann. "Ty jsi ale spal tvrdě. Tommi nevypadal, že by chtěl být rušen, když vycházel z tourbusu. A stejně, bylo by zbytečný ho volat, ne? Já... Asi jsem měl. Nebo jsem ti měl jen sundat boty a přikrýt tě. Ale když já jen chtěl, aby se ti spalo pohodlně a abys ráno nebyl celej rozlámanej a seškrcenej od toho tvýho těsnýho oblečení... Mimochodem, možná by sis neměl tolik utahovat pásek. Nevypadá to hezky, když ti pod i nad ním vylejzají špeky..."

Jonne se tiše zasmál. "Wilde! Já nemám špeky!"

"Máš pravdu. Žádný jsem neviděl," přikývl horlivě Jann.

"Nebo... Ty myslíš, že mám?" přejel Jonne dlaněmi po svých bocích. "Co tak třeštíš oči?"

"Zapomínáš, že... ehm..." Vážně mu to nechtěl připomínat. Jenže pokud toho ten blonďák urychleně nenechá, bude mít Jann menší problém v intimních partiích.

"Co? Jo, aha. Sakra," zaklel Jonne. "Ani se neodvažuj... Ticho před nima, jasný?! A teď zavři oči. Jdu se osprchovat a oblíknout."

"Ehm, Jonne... Aby bylo jasno, neviděl jsem z tebe víc než teď, chápeš? Neodvážil bych se tě svlíknout úplně."

Blonďák, který se už stihl zvednout z postele a vydat ke koupelně, se zastavil a polkl.

"Jen... tvoje jediný štěstí, Wilde," vypravil ze sebe. "A nezapomeň. Pro tebe Aaron."

"Rozumím."

"Jsem venku tak za dvacet minut."

"Jen si dej načas..."

Jonne znovu vykročil. Urychleně za sebou zabouchl dveře koupelny. Studenou sprchu. Potřebuje studenou sprchu. A hned!

Následuje: Ty to jen hraješ!