Byly čtyři hodiny odpoledne, když jsme se dohrabali do hotelu, kde jsme měli toho dne přespávat.
Dostal jsem pokoj sám pro sebe (výhoda skupiny o pěti členech, jeden prostě musí být lichý), což bylo svým způsobem vážně úžasné. Antti byl s Jayem a Nakki s Larrym. Ve finále bych mohl mít pokoj s tím slavným Soheiem, jelikož u Salvation zbyl jako lichý on, poté co Jukka trval na pokoji s Jackem a ti zbylí dva si vzali pokoj spolu.
Ale já toho zatraceného malého Japončíka rázně odmítl. A on na to co? Usmíval se.
Nesnáším ho, NESNÁŠÍM.
Ale každopádně, samostatný pokoj.
Nebudu se muset s nikým přetahovat o koupelnu ani čekat v hotelovém baru, než si můj spolubydlící zašuká a já budu moct jít spát.
Ono vlastně už jen ten pokoj byl luxus. Pokoj dneska, a příslib pár, no trošku víc dalších pokojů po celé turné, jelikož jsem Tommimu jasně sdělil, že když vyděláváme tolik, kolik vyděláváme, chceme spát POHODLNĚ, když nás nebude přímo tlačit čas. Turné se sice trochu protáhlo, ale nocí v hotelu přibylo.
Hodný Tommi, moc hodný.
Padl jsem na postel a zavřel oči. Neměl jsem důvod vybalovat. Stejně jsme tu jen na noc a po zítřejším koncertě odjíždíme do dalšího města.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem začal přemýšlet o tom, že brnknu Mattimu, že jsme dorazili, a zvažovat, co budu dělat po zbytek dne (přičemž prostě se jen válet se jevilo jako ten zdaleka nejlepší plán), se ozvalo zaklepání na dveře.
Vzdychl jsem.
"Ano?!"
"Jonne, to jsem já," ozval se Tommiho hlas. "Zvedni zadek a otevři!"
"A to musím?"
"POHNI, Jonne!"
"No jo už jdu..." zabručel jsem.
Když jsem otevřel dveře, nestál za nimi jen Tommi. Vedle něj byl ještě nevinně se tvářící Jukka.
Žádné komentáře:
Okomentovat