Vykašlali se na mě. Všichni, do jednoho.
Každý, komu jsem ten večer zavolal, měl TAK NĚJAK jiné plány.
Včetně mojí matky.
Moje vlastní MATKA se na mě vykašlala! Potřeboval jsem její pomoc a ona řekla, že večer bohužel JDE VEN S PŘÍTELEM.
Bože, i moje matka má fungující vztah. To jen ten můj se v nejbližší době rozpadne, protože Jann Wilde je TADY, v mém bytě, a NIKDO mě před ním nechce ochránit!
Vlastně jen jednomu člověku, kterého znám, jsem nevolal. Ale pozvat si k sobě TOHO by byl jen projev silně masochistické povahy.
Správně, můj milý bratr Kristian by mě rozhodně neochránil. Ten by mi akorát tak držel ruce, aby mě Wilde mohl pořádně...
"KURVA!"
Trhl jsem sebou a bleskově jsem uhnul na druhý konec lenošky. Chyba.
Pro Wilda bylo ještě jednodušší si sednout. Protože kdyby to chtěl udělat předtím, musel by mě obcházet, kdežto teď prostě jen udělal dva kroky a už seděl přímo VEDLE MĚ!
Vytřeštil jsem oči a nejistě jsem polkl.
"W-Wilde..." posunul jsem se od něj tak daleko, že o milimetr víc vlevo bych už padal na zem, a pořád jsem z něj nespouštěl oči.
"Ano, Matti?" usmál se sladce.
"N-nehýbej se!" varoval jsem ho. "Nedělej nic, čeho bys pak litoval! A už vůbec ne něco, čeho bych pak litoval JÁ!"
"Ale no tak, Matthau... Já ti nechci ublížit!"
Natáhl ke mně pravou ruku. V tu chvíli jsem se posunul právě o ten osudný milimetr.
S výkřikem jsem sletěl na zem. Ale že to bolelo, zatraceně. Prvotřídně jsem si narazil zadek...
"Kurva!" zaklel jsem.
"Víš, jsi strašně, strašně sprostej kluk, Matti..." zašvitořil Jann, klekl si vedle mě... a dlaň mi položil na stehno. "Neublížil sis, chuďátko?"
"Ne!" zaječel jsem a, jako děcko ve školce, se zvedl na ruce a nohy a pozpátku se odplazil až k nejbližší zdi. Zády jsem se na ni zoufale přitiskl a pravou nohu jsem připravil ke kopu.
"Ale no tak, Matti," řekl zase Jann. "Vážně ti nechci ublížit."
"Nevěřím ti!" vyjekl jsem. "Chceš mě znásilnit!"
"To teda rozhodně nechci!" zasmál se Jann.
"N-ne?" zamrkal jsem zmateně.
"Vypadám jako kluk, co je rád nahoře?" pozvedl obočí.
Vzpomněl jsem si na jeho sex s Kristianem. Na to, jak si to parádně užíval, na to, jak se nádherně udělal, na to, jak se mu pak leskly oči...
"Ani moc ne," uznal jsem.
"Tak vidíš. Nechci tě znásilnit, Matti, přísahám..."
"Takže..."
"Takže můžeš dá tu nohu dolů, ano."
Spustil jsem nohu na zem. Pořád jsem těkal očima od Jannovy tváře k jeho rozkroku a zpátky. Zdálo se, že mu můžu věřit. Ale na druhou stranu, byl to WILDE.
Jo, to jsem měl brát v potaz především. Byl to Wilde. JANN Wilde.
A Jann Wilde využil první příležitosti, kterou dostal, a vrhl se ke mně. Cítil jsem jeho horký dech na svém krku, jeho rty hladící moji kůži. Zazmítal jsem se.
"Tak ty mě nechceš znásilnit, ty parchante?!" vyjekl jsem.
"Nechci," potvrdil. "Já totiž chci, abys ty znásilnil mě..."
Každý, komu jsem ten večer zavolal, měl TAK NĚJAK jiné plány.
Včetně mojí matky.
Moje vlastní MATKA se na mě vykašlala! Potřeboval jsem její pomoc a ona řekla, že večer bohužel JDE VEN S PŘÍTELEM.
Bože, i moje matka má fungující vztah. To jen ten můj se v nejbližší době rozpadne, protože Jann Wilde je TADY, v mém bytě, a NIKDO mě před ním nechce ochránit!
Vlastně jen jednomu člověku, kterého znám, jsem nevolal. Ale pozvat si k sobě TOHO by byl jen projev silně masochistické povahy.
Správně, můj milý bratr Kristian by mě rozhodně neochránil. Ten by mi akorát tak držel ruce, aby mě Wilde mohl pořádně...
"KURVA!"
Trhl jsem sebou a bleskově jsem uhnul na druhý konec lenošky. Chyba.
Pro Wilda bylo ještě jednodušší si sednout. Protože kdyby to chtěl udělat předtím, musel by mě obcházet, kdežto teď prostě jen udělal dva kroky a už seděl přímo VEDLE MĚ!
Vytřeštil jsem oči a nejistě jsem polkl.
"W-Wilde..." posunul jsem se od něj tak daleko, že o milimetr víc vlevo bych už padal na zem, a pořád jsem z něj nespouštěl oči.
"Ano, Matti?" usmál se sladce.
"N-nehýbej se!" varoval jsem ho. "Nedělej nic, čeho bys pak litoval! A už vůbec ne něco, čeho bych pak litoval JÁ!"
"Ale no tak, Matthau... Já ti nechci ublížit!"
Natáhl ke mně pravou ruku. V tu chvíli jsem se posunul právě o ten osudný milimetr.
S výkřikem jsem sletěl na zem. Ale že to bolelo, zatraceně. Prvotřídně jsem si narazil zadek...
"Kurva!" zaklel jsem.
"Víš, jsi strašně, strašně sprostej kluk, Matti..." zašvitořil Jann, klekl si vedle mě... a dlaň mi položil na stehno. "Neublížil sis, chuďátko?"
"Ne!" zaječel jsem a, jako děcko ve školce, se zvedl na ruce a nohy a pozpátku se odplazil až k nejbližší zdi. Zády jsem se na ni zoufale přitiskl a pravou nohu jsem připravil ke kopu.
"Ale no tak, Matti," řekl zase Jann. "Vážně ti nechci ublížit."
"Nevěřím ti!" vyjekl jsem. "Chceš mě znásilnit!"
"To teda rozhodně nechci!" zasmál se Jann.
"N-ne?" zamrkal jsem zmateně.
"Vypadám jako kluk, co je rád nahoře?" pozvedl obočí.
Vzpomněl jsem si na jeho sex s Kristianem. Na to, jak si to parádně užíval, na to, jak se nádherně udělal, na to, jak se mu pak leskly oči...
"Ani moc ne," uznal jsem.
"Tak vidíš. Nechci tě znásilnit, Matti, přísahám..."
"Takže..."
"Takže můžeš dá tu nohu dolů, ano."
Spustil jsem nohu na zem. Pořád jsem těkal očima od Jannovy tváře k jeho rozkroku a zpátky. Zdálo se, že mu můžu věřit. Ale na druhou stranu, byl to WILDE.
Jo, to jsem měl brát v potaz především. Byl to Wilde. JANN Wilde.
A Jann Wilde využil první příležitosti, kterou dostal, a vrhl se ke mně. Cítil jsem jeho horký dech na svém krku, jeho rty hladící moji kůži. Zazmítal jsem se.
"Tak ty mě nechceš znásilnit, ty parchante?!" vyjekl jsem.
"Nechci," potvrdil. "Já totiž chci, abys ty znásilnil mě..."
Žádné komentáře:
Okomentovat