Za
hodinu, kterou jsem strávil telefonátem s Minnou, mojí přítelkyní,
momentálně se nacházející u kamarádky v Helsinkách, jsem stihl na celou
tu věc s Jannem Wildem úspěšně zapomenout. Ale bohužel...
Bohužel se mi to všechno připomnělo ve chvíli, kdy jsem po zadrnčení zvonku otevřel dveře, v duši ani sebenepatrnější stín podezření. A za dveřmi stála ta kreatura.
Jann Wilde.
A vypadal ještě hůř, než jsem čekal.
Na nohou černé plátěné tenisky, jasně žluté kalhoty, žluté batikované tričko, černá kožená bunda. Vlasy, z nichž jedna polovina byla černá a druhá oranžová, trčely na všechny strany. Kolem očí černé linky, na rtech růžový lesk.
Plus ten nejširší úsměv, jaký jsem si kdy vůbec dovedl představit.
Tiše jsem zakňučel.
"Ahoj!" pozdravil hlasitě, načež se nejširší úsměv, jaký jsem si kdy vůbec dovedl představit, ještě rozšířil.
"No nazdar," vydechl jsem.
"Kristian povídal, že máš velkou radost z toho, že mi můžeš poskytnout střechu nad hlavou," oznámil mi šťastně.
"To jsem netušil, že můj bratr umí používat ironii," ušklíbl jsem se kysele.
"Ách tak. Takže se mám zase otočit a jít si hledat místo pod mostem?"
"Ty jsi normální citovej vyděrač!"
"Já vím. Ale co naděláš," pokrčil drze rameny. "Tak co? Můžu dál?"
Ustoupil jsem o krok stranou.
"Tak pojď..."
"Díky!"
Jann Wilde se sehnul a popadl dva velké kufry. Pak vešel do bytu.
"Ehm..." odkašlal jsem si opatrně. "Jak dlouho že tu chceš bydlet?"
"Týden, proč?" pohodil hlavou.
"A jsi si jistej, že ti všechny ty hadry budou..."
"Doufám. No, přinejhorším zajedu do bytu."
"Ach můj bože, co jsem si to nasadil do svýho milovanýho bytečku... Chci říct, doufám, že se ti tu bude líbit!"
"Doufám. Mno..." rozhlédl se. "Je vidět, že to tu zařizovala ženská. Kristian říkal, že jsi úplně nesmyslně heterosexuální. MNO! Tak tomuhle říkám..."
"Mlč. Vážně... MLČ," varoval jsem ho. "Nebo si vážně můžeš jít hledat místo pod mostem!"
"Opravdu rozkošný byteček, vážně!" obrátil okamžitě Wilde. "Nikdy jsem v rozkošnějším nebyl! Je to skvělý, nádherný, úžasný..."
S tímhle blábolením couval zpátky ke dveřím.
"Kam to, zatraceně, zase jdeš?!" zavrčel jsem.
"Ještě tu mám..." Zalovil v místech, na která jsem neviděl. "Tohle!"
"Co to, kurva, je?" zeptal jsem se důrazně.
"Můj saxík přeci!" pronesl téměř pohoršeně.
"Na to tu nehodláš hrát, viď?"
"Víš, co by se stalo, kdybych tejden netrénoval? Mohl bych začít zase od nuly!"
"Fajn. Takže tu nejen mám úchylnýho buzíka, ale ten úchylnej buzík mi tu ještě hodlá hrát na saxofon. BEZVA!" ujelo mi.
"Matti, všiml sis, že trpíš LEHKOU samomluvou?"
"C-co?" zamrkal jsem.
"Malinkou. Nepatrnou," vykouzlil mezi palcem a ukazovákem zhruba centimetrovou mezeru. "Fakt, skoro to není..."
"Žádnou samomluvou netrpím. A pro tebe jsem Matthau! Nebo ještě líp, pan Mikojan!"
"Dobře," přimhouřil oči. "Pane Mikojane, byl byste tak laskav a ukázal mi můj pokoj?"
"Pojď," pokynul jsem mu rukou. "Bude se ti tam líbit. Zařizoval ho Christus. Víceméně podle svýho vkusu, protože ON je ostatně ten, kdo ho nejčastějc používá..."
"Christusův vkus?" zavrněl. "Tak to by tam někde mohl mít schovanej vibrátor. I když, já tu mám samozřejmě dostatek vlastních..."
Začal se mě zmocňovat pocit, že mi to dělá naschvál.
Tohle bude přímo katastrofální týden. Zaručeně. Nemohlo to dopadnout jinak.
To jsem ještě ani netušil, jak rozsáhlé budou jeho následky...
Bohužel se mi to všechno připomnělo ve chvíli, kdy jsem po zadrnčení zvonku otevřel dveře, v duši ani sebenepatrnější stín podezření. A za dveřmi stála ta kreatura.
Jann Wilde.
A vypadal ještě hůř, než jsem čekal.
Na nohou černé plátěné tenisky, jasně žluté kalhoty, žluté batikované tričko, černá kožená bunda. Vlasy, z nichž jedna polovina byla černá a druhá oranžová, trčely na všechny strany. Kolem očí černé linky, na rtech růžový lesk.
Plus ten nejširší úsměv, jaký jsem si kdy vůbec dovedl představit.
Tiše jsem zakňučel.
"Ahoj!" pozdravil hlasitě, načež se nejširší úsměv, jaký jsem si kdy vůbec dovedl představit, ještě rozšířil.
"No nazdar," vydechl jsem.
"Kristian povídal, že máš velkou radost z toho, že mi můžeš poskytnout střechu nad hlavou," oznámil mi šťastně.
"To jsem netušil, že můj bratr umí používat ironii," ušklíbl jsem se kysele.
"Ách tak. Takže se mám zase otočit a jít si hledat místo pod mostem?"
"Ty jsi normální citovej vyděrač!"
"Já vím. Ale co naděláš," pokrčil drze rameny. "Tak co? Můžu dál?"
Ustoupil jsem o krok stranou.
"Tak pojď..."
"Díky!"
Jann Wilde se sehnul a popadl dva velké kufry. Pak vešel do bytu.
"Ehm..." odkašlal jsem si opatrně. "Jak dlouho že tu chceš bydlet?"
"Týden, proč?" pohodil hlavou.
"A jsi si jistej, že ti všechny ty hadry budou..."
"Doufám. No, přinejhorším zajedu do bytu."
"Ach můj bože, co jsem si to nasadil do svýho milovanýho bytečku... Chci říct, doufám, že se ti tu bude líbit!"
"Doufám. Mno..." rozhlédl se. "Je vidět, že to tu zařizovala ženská. Kristian říkal, že jsi úplně nesmyslně heterosexuální. MNO! Tak tomuhle říkám..."
"Mlč. Vážně... MLČ," varoval jsem ho. "Nebo si vážně můžeš jít hledat místo pod mostem!"
"Opravdu rozkošný byteček, vážně!" obrátil okamžitě Wilde. "Nikdy jsem v rozkošnějším nebyl! Je to skvělý, nádherný, úžasný..."
S tímhle blábolením couval zpátky ke dveřím.
"Kam to, zatraceně, zase jdeš?!" zavrčel jsem.
"Ještě tu mám..." Zalovil v místech, na která jsem neviděl. "Tohle!"
"Co to, kurva, je?" zeptal jsem se důrazně.
"Můj saxík přeci!" pronesl téměř pohoršeně.
"Na to tu nehodláš hrát, viď?"
"Víš, co by se stalo, kdybych tejden netrénoval? Mohl bych začít zase od nuly!"
"Fajn. Takže tu nejen mám úchylnýho buzíka, ale ten úchylnej buzík mi tu ještě hodlá hrát na saxofon. BEZVA!" ujelo mi.
"Matti, všiml sis, že trpíš LEHKOU samomluvou?"
"C-co?" zamrkal jsem.
"Malinkou. Nepatrnou," vykouzlil mezi palcem a ukazovákem zhruba centimetrovou mezeru. "Fakt, skoro to není..."
"Žádnou samomluvou netrpím. A pro tebe jsem Matthau! Nebo ještě líp, pan Mikojan!"
"Dobře," přimhouřil oči. "Pane Mikojane, byl byste tak laskav a ukázal mi můj pokoj?"
"Pojď," pokynul jsem mu rukou. "Bude se ti tam líbit. Zařizoval ho Christus. Víceméně podle svýho vkusu, protože ON je ostatně ten, kdo ho nejčastějc používá..."
"Christusův vkus?" zavrněl. "Tak to by tam někde mohl mít schovanej vibrátor. I když, já tu mám samozřejmě dostatek vlastních..."
Začal se mě zmocňovat pocit, že mi to dělá naschvál.
Tohle bude přímo katastrofální týden. Zaručeně. Nemohlo to dopadnout jinak.
To jsem ještě ani netušil, jak rozsáhlé budou jeho následky...
Žádné komentáře:
Okomentovat