Když jsem o další půlhodinu později znovu vycházel z koupelny, počínal jsem si už o poznání opatrněji.
Nejdřív jsem dveře jen lehce pootevřel a vykoukl.
Pak jsem se tiše, po špičkách, vykradl ven.
Uši jsem měl nastražené a nohy byly kdykoliv připraveny rozeběhnout se (i s mým tělem, jasně!) do mojí ložnice.
Jen náznak toho, že si to ti dva někde rozdávají...
Zády jsem se přitiskl ke zdi a opatrně jsem se sunul ke kuchyni.
"Hraješ si na Jamese Bonda?"
Zaječel jsem a nadskočil snad třicet centimetrů do vzduchu.
Kurva, jak se dostal vedle mě?!
"Kurva, jak ses dostal vedle mě?!"
"Přišel."
Na blbou otázku blbá odpověď, já vím.
"Jak?!"
"Po svejch."
Že já se nepoučím...
"Odkud?!"
"Od dveří svýho pokoje. Víš, Matti, James Bond se většinou rozhlíží kolem sebe, když se někam plíží. Kdybys to udělal taky tak, možná si mě tam všimneš."
"C-cos dělal u dveří svýho pokoje?!"
"Sledoval jsem, jak se plížíš do kuchyně."
Ten chlap dokáže bejt prostě na zabití, když se trochu snaží!
"P-proč jsi-"
"Vypadal jsi u toho tak legračně..."
A vlastně se nemusí ani moc snažit!
Klid, Matthau. Klid.
Nádech. Výdech. No tak, ty to dokážeš. Dokážeš ho teď nezabít!
Jann naklonil hlavu a jeho tmavé oči se na mě upřely.
Vytáčelo mě to snad ještě víc než ty jeho kecy.
"Proč na mě tak koukáš?!" zaječel jsem a hlas mi přeskakoval.
"Jsi sexy, s těma svejma mokrejma vlasama," zamumlal.
Vytřeštil jsem oči. Polkl jsem.
Prudce jsem se otočil a rozeběhl se do obýváku.
Posadil jsem se na lenošku.
"To bych nedělal..." zaznělo od dveří.
Vyjekl jsem a zase rychle vyskočil. Zděšeně jsem Wilda sledoval. Ne, broučku, teď mě nedostaneš. Pomineme-li totiž to, že já jsem HETEROSEXUÁL, kterej si ho kvůli tobě musel dneska už dvakrát honit, pořád tu zůstává ten fakt, že TY jsi celou noc prošoustal s MÝM BRATREM, se kterým sis to dneska rozdal ještě MINIMÁLNĚ jednou, takže prostě NEMÁŠ PRÁVO bejt ještě pořád nadrženej!
Odlepil se od rámu a, zase tím svým pomalým houpavým krokem, došel až ke mně. Položil mi dlaně na boky.
"Pokud bys snad chtěl mluvit s Kristianem," řekl potichu, "musíš mu zavolat. Odešel, zatímco jsi byl ve sprše. Myslím, že mu volala jeho neuspokojená přítelkyně..."
"To... To je bezva..." vypravil jsem ze sebe, zatímco jeho prsty přejížděly po mém zadku.
"Ani bych neřekl. Protože kvůli tomu jsem teď neuspokojenej já..."
"V tom případě ti mohu opravdu VŘELE doporučit ledovou sprchu!"
Pokusil jsem se mu vykroutit, ale už zase mě překvapila jeho síla. Takové tintítko a...
"Nemohl jsem si nevšimnout, pane Mikojane," zamumlal mi do ucha, "že Minna se kamsi... vypařila. Nevím, jestli jí to došlo, ale značně tím ulehčila situaci..."
"Situaci," kývl jsem. "Jasně. Jela k mamince. Ale vrátí se. Určitě je co nevidět zpátky. Vlastně myslím, že už je za dveřmi!"
"Víš, Matti..." vzdychl. "Neumíš lhát."
"Jo, taky si říkám, že je to moje velká chyba!"
"Ale kdepak, Matti. Kdybys lhát uměl, nejspíš by ses nedozvěděl, že to, co mě nejvíc uspokojuje, je uspokojovat druhý. A zejména uspokojit tebe je velice, hm... uspokojující..."
Nechal jsem se posadit na lenošku. Nevydal jsem ze sebe jediné slůvko protestu.
Ježiš, co to se mnou je?
Jak mi může zase stát?
A proč se na to, co teď přijde, TĚŠÍM?!
Nejdřív jsem dveře jen lehce pootevřel a vykoukl.
Pak jsem se tiše, po špičkách, vykradl ven.
Uši jsem měl nastražené a nohy byly kdykoliv připraveny rozeběhnout se (i s mým tělem, jasně!) do mojí ložnice.
Jen náznak toho, že si to ti dva někde rozdávají...
Zády jsem se přitiskl ke zdi a opatrně jsem se sunul ke kuchyni.
"Hraješ si na Jamese Bonda?"
Zaječel jsem a nadskočil snad třicet centimetrů do vzduchu.
Kurva, jak se dostal vedle mě?!
"Kurva, jak ses dostal vedle mě?!"
"Přišel."
Na blbou otázku blbá odpověď, já vím.
"Jak?!"
"Po svejch."
Že já se nepoučím...
"Odkud?!"
"Od dveří svýho pokoje. Víš, Matti, James Bond se většinou rozhlíží kolem sebe, když se někam plíží. Kdybys to udělal taky tak, možná si mě tam všimneš."
"C-cos dělal u dveří svýho pokoje?!"
"Sledoval jsem, jak se plížíš do kuchyně."
Ten chlap dokáže bejt prostě na zabití, když se trochu snaží!
"P-proč jsi-"
"Vypadal jsi u toho tak legračně..."
A vlastně se nemusí ani moc snažit!
Klid, Matthau. Klid.
Nádech. Výdech. No tak, ty to dokážeš. Dokážeš ho teď nezabít!
Jann naklonil hlavu a jeho tmavé oči se na mě upřely.
Vytáčelo mě to snad ještě víc než ty jeho kecy.
"Proč na mě tak koukáš?!" zaječel jsem a hlas mi přeskakoval.
"Jsi sexy, s těma svejma mokrejma vlasama," zamumlal.
Vytřeštil jsem oči. Polkl jsem.
Prudce jsem se otočil a rozeběhl se do obýváku.
Posadil jsem se na lenošku.
"To bych nedělal..." zaznělo od dveří.
Vyjekl jsem a zase rychle vyskočil. Zděšeně jsem Wilda sledoval. Ne, broučku, teď mě nedostaneš. Pomineme-li totiž to, že já jsem HETEROSEXUÁL, kterej si ho kvůli tobě musel dneska už dvakrát honit, pořád tu zůstává ten fakt, že TY jsi celou noc prošoustal s MÝM BRATREM, se kterým sis to dneska rozdal ještě MINIMÁLNĚ jednou, takže prostě NEMÁŠ PRÁVO bejt ještě pořád nadrženej!
Odlepil se od rámu a, zase tím svým pomalým houpavým krokem, došel až ke mně. Položil mi dlaně na boky.
"Pokud bys snad chtěl mluvit s Kristianem," řekl potichu, "musíš mu zavolat. Odešel, zatímco jsi byl ve sprše. Myslím, že mu volala jeho neuspokojená přítelkyně..."
"To... To je bezva..." vypravil jsem ze sebe, zatímco jeho prsty přejížděly po mém zadku.
"Ani bych neřekl. Protože kvůli tomu jsem teď neuspokojenej já..."
"V tom případě ti mohu opravdu VŘELE doporučit ledovou sprchu!"
Pokusil jsem se mu vykroutit, ale už zase mě překvapila jeho síla. Takové tintítko a...
"Nemohl jsem si nevšimnout, pane Mikojane," zamumlal mi do ucha, "že Minna se kamsi... vypařila. Nevím, jestli jí to došlo, ale značně tím ulehčila situaci..."
"Situaci," kývl jsem. "Jasně. Jela k mamince. Ale vrátí se. Určitě je co nevidět zpátky. Vlastně myslím, že už je za dveřmi!"
"Víš, Matti..." vzdychl. "Neumíš lhát."
"Jo, taky si říkám, že je to moje velká chyba!"
"Ale kdepak, Matti. Kdybys lhát uměl, nejspíš by ses nedozvěděl, že to, co mě nejvíc uspokojuje, je uspokojovat druhý. A zejména uspokojit tebe je velice, hm... uspokojující..."
Nechal jsem se posadit na lenošku. Nevydal jsem ze sebe jediné slůvko protestu.
Ježiš, co to se mnou je?
Jak mi může zase stát?
A proč se na to, co teď přijde, TĚŠÍM?!
Žádné komentáře:
Okomentovat