Přecházel jsem po zkušebně a nervózně si okusoval nehty na palci. Už jsme měli začít. Před víc než dvaceti minutami. Za dva dny máme koncert. Tímhle tempem to nemůžeme ani omylem stihnout.
"Zatraceně, zatraceně, ZATRACENĚ!" zaklel jsem a zadíval se z okna.
"Wilďáku, ZPOMAL!" okřikl mě Tender. "Takhle ti za chvíli přeskočí!"
"Už se stalo," frkl jsem. "Kde je ten zatracenej chlap?!"
"Určitě už je na cestě," uklidňoval mě Robin.
"Nechceš se prostě POSADIT a dát si cigaretu? Pomůže ti uklidnit se."
"Nechci se uklidnit! Chci bejt naprosto čilej, až ten idiot dorazí! Chci ho ZABÍT, a na to bude nejlepší bejt rozčilenej! "
"Ehm... Tak to abych se radši otočil a zase šel, co?" zaznělo ode dveří.
Otočil jsem se a zadíval se na dlouhovlasého muže, oblečeného komplet v černém, který stál ve dveřích, přes rameno pouzdro na kytaru.
"ANI SE NEHNI!" štěkl jsem. "Nevíš, kdy začínáme? Kde jsi trčel?!"
"V dopravní zácpě," pokrčil rameny. "To není moje vina!"
"Slyšíš? Má dobrej důvod!" upozornil Robin.
Vzdychl jsem a otočil se ke svojí skupině.
"Fajn! Nemám čas shánět jinýho basáka. Do háje, potřebuju tu cigaretu!"
"Výborně. Neměl jsem cestou příležitost," pokýval Atheos a vytáhl z kapsy kožené bundy krabičku cigaret. "Můžu ti na omluvu nabídnout?"
"Můžeš nabídnout celý skupině!" vyhrkl Kaide. "Taky se cítíme ukřivděný!"
"Ale nechcete mě zabít," ušklíbl se Atheos. I navzdory tomu, že jsem byl pořád naštvaný, jsem se musel zaculit.
"JEDNA cigareta," oznámil jsem. "To platí pro všechny. Musíme už vážně začít. Athi, poslouchal jsi ty písničky, co jsem ti posílal?"
"Jak jsi mi to řekl?" zamračil se.
"POSLOUCHAL?" zavrčel jsem.
"Ano, pane," řekl a jemně, skoro neznatelně našpulil rty.
"Výborně. Moc dobře," pokýval jsem, když mi připaloval cigaretu. "Tak se na to hned vrhneme a uvidíme, jak moc pozorně jsi poslouchal. A jak dobrou máš paměť. Máme dva dny, nezapomeň na to. Slíbil jsi, že-"
"Zvládnu to," frkl. "Víš, to není tak, že bys mě musel učit, jak držet basovku v ruce! Já hrát UMÍM!"
"Uvidíme, jestli umíš hrát i TOHLE," pokrčil jsem rameny. "Pokud ano, za odměnu se s tebou třeba i vyspím, pokud tě to potěší..."
"Proč mám pocit, že DOUFÁ, že si o to pak řekne?" zamumlal za mnou Tender.
Když jsem se otočil, na tváři svůj nejlepší vražedný výraz, můj bubeník se nevinně zaculil a pokusil se zabořit hlouběji do pohovky.
A když jsem se otočil zpátky, na Atheosově tváři hrál široký úsměv.
Někdo se tu zjevně královsky bavil...
Žádné komentáře:
Okomentovat